Armed Assault

Operace Flashpoint. Kdo by ji neznal! Jedna z nejlépe hodnocených a prodávaných českých her si stačila za dobu své existence vytvořit setsakramentsky silnou komunitu věrných zastánců, kteří ji svými úpravami přiživují dodnes. Nic na tom nezmění ani fakt, že hra po uvedení na trh trpěla několika vážnými chybami a byla na svou dobu až přehnaně hardwarově náročná. Byl to zkrátka první titul, který dokázal zpracovat válečný konflikt v tak neuvěřitelně realistické podobě. Byl sice těžký, ale to už k realistickým hrám patří. Ať tak či onak, během necelého roku byly všechny závažné problémy a bugy odstraněny a modaři se na OFP vrhli, jako kobylky na Egypt. Proč vám ale tohle všechno říkáme? Inu, možná proto, že s Armed Assault se to má skoro stejně. K finálnímu rozsudku se však teprve dostaneme. Pojďme to vzít od toho správného konce, respektive začátku.

Vývoj Armed Assault byl doprovázen mírnými zmatky ohledně samotné identity hry. Původně totiž snad ani v Bohemia Interactive nevěděli, která ze dvou ohlášených her bude přímým pokračovatelem OFP, a která jej „pouze“ rozšíří. Nakonec se oním „rozšířením“ stala ArmA, přičemž ony uvozovky jsou velmi, velmi podstatné. Dle vývojářů jde totiž o zcela novou hru, vycházející ze zaběhnutých mechanismů OFP. Daleko od pravdy není ani neoficiální pojmenování – Flashpoint 1.5, který jasně naznačuje, že je ArmA adekvátní mezistupeň mezi OFP a pokračováním. Nelze se tedy divit, že vám prvních pár hodin bude ArmA připadat jen jako OFP s novým ostrovem, několika jednotkami, zbraněmi a kampaní navíc. Skutečnost je však poněkud odlišná.

Bez StarForce ani ránu

Recenzi jsme sice rozjeli optimisticky, ale první podstatná informace přichází ze sféry těch méně příjemných. Po samotné instalaci, která vám zabere něco kolem 4,5GB, narazíte na ochranu StarForce. Jak známo, tenhle ruský vehikl dělá problémy i poctivým uživatelům, když jim hru odmítá spustit. ArmA nám naštěstí nic podobného ani jednou neprovedla. Vraťme se však ke hře samotné. Hlavní částí hry je kampaň, která se odehrává na ostrově Sahrani, s přibližnou rozlohou kolem 400 čtverečních kilometrů. Hlavním hrdinou není nikdo z předem připravených specialistů, jako tomu bylo v případě OFP, nýbrž vy sám, bezejmenný americký voják.

Jednoho slunného dne, právě několik dnů před tím, než pro vás bude připraveno transportní letadlo směr USA, napadne hraniční město skupina vojáků komunistického diktátora ze severní části ostrova. Jde o útok překvapivý, protože americká armáda slouží v oblasti jen jako dozor nad dodržováním demokracie a plní tak pouze rutinní a nenásilné úkoly. Z jedné takové nevinné projížďky jsou odvolány i dva Hummery, ve kterých si veze zadky vaše jednotka. Úkol zní jasně, zjistit co se ve městě stalo, případně zasáhnout. Neočekává se prakticky žádný odpor, ale ostražitost vojáků přeci jen vítězí - zcela opodstatněně. Útok raketometem na jeden z Hummerů všechny přítomné přesvědčí, že odpor bude a to dosti tuhý. Touto misí startuje celá plejáda různých akcí, v nichž oceníte hlavně obrovskou volnost při řešení zapeklitých situací.

Abychom byli konkrétní, tak na vás čeká třináct mísí příběhových a zhruba stejný počet misí volitelných. Celý systém kampaně je přehledný díky taktické mapě, na které si vždy zvolíte, kterou z nabízeních misí chcete v rámci jedné kapitoly hrát. Jak jsme již uvedli, všechny úkoly jsou (i přes podobné cíle) velmi různorodé a pokaždé budete nuceni využít odlišný postup. Maximální míra volnosti je vidět i v tom, že sekundární mise nejsou povinné. Jejich splnění však jako obvykle přímo souvisí s průběhem misí primárních. Pokud například v jedné ze sekundárních misí zničíte v lese ukryté tanky, tak už vás nebudou ohrožovat v postupu během mise příběhové. Pokud pravidelně sledujete novinkovou sekci Hrej, tak vám určitě neunikla informace o českém dabingu. Vývojáři s tím sice přišli až za pět minut dvanáct, ale dokázali jej zrealizovat tak, že by se za to ani Šalamoun nemusel stydět. České věty uslyšíte z úst redaktorky AAN News, Marie Králové, která vás bude provázet mezi misemi v lehce škrobených cut-scénách.

Přesun: 15m, keř na 12. hodinách. Útočit dle libosti.

Armed Assault si už od počátku vývoje nehraje na nic menšího, než je simulátor války. Pokud patříte k OFP veteránům, souhlasně kývete hlavou. No a vy mladší, nebo méně zkušení, zbystřete. ArmA není hrou, která se dá projít od začátku do konce Rambo stylem. ArmA klade maximální důraz na realistické pojetí boje, takže se bez skupinky dobře organizovaných spolubojovníků neobejdete. Nejprve jste jen pěšákem a posloucháte příkazy. Postupem času však přebíráte velení a pak teprve začíná ta pravá hra, respektive válka. Ovládání je podobné OFP, kdy s pomocí čísel na klávesnici v kombinaci s kolečkem myši zadáváte příkazy jednotlivým vojákům, nebo celé skupině. Co se AI týče, tak na tom ArmA není ani moc dobře ani extrémně zle. Nepřátelé se chovají docela uvěřitelně. Využívají terénu, snaží se vás obejít a dokonce se vás občas pokusí zahnat do pasti. Umělá inteligence obou stran však trpí i dosti nepříjemnými výpadky, které mohou vyústit až v nedobrovolné opakování mise.

ArmA vypadá krásně… po krvavé oběti!

S povděkem kvitujeme velké množství zbraní, vozidel, těžké techniky, vrtulníků a lodí. Celkové číslo hovoří až o padesátce zbraní, mezi nimiž nechybí raketomety, odstřelovací pušky, samopaly, kulomety, pistole, granáty a výbušniny. Výčet vozidel je podobně obsáhlý a nabízí i tanky A1M1, či T72, obrněné vozidla Stryker a BMP-2, nebo džípy Hummer a UAZ. Letecké jednotky čítají pouze vrtulníky AH-6, UH-60, Mi-17 a KA-50. Lahůdkou je pak dvojplošník Sopwith Camel dostupný oběma stranám. Zatímco výčet jednotek je více než uspokojivý, tak model řízení určitě ne. Ačkoli nám byl slíben přepracovaný fyzikální model veškeré ve hře přítomné vojenské techniky, tak jsem na nic podobného nenarazil. Největší problémy přitom dělají kopce a malé kopečky, na něž se s tankem v bojové rychlosti nedá vyškrábat, což je opravdu síla. Nejenom že se stáváte snadným terčem pro ostatní jednotky, ale hlášky FORWARD a FAST začnete za chvíli z duše nenávidět. Korunou „novému“ systému ovládání nasazují vrtulníky. Máte sice možnost zapnout jakous takous stabilizaci, ale i tak se budete létání spíše vyhýbat.

S tím vším souvisí i grafická stránka hry, která sice, navzdory použití značně inovovaného OFP enginu, vypadá dobře, ale jen když je po ruce solidně nadupaný stroj. Příkladem budiž redakční počítač s procesorem 3GHz, 2GB RAM a grafickou kartou GF7800GT, který se při vyšších otáčkách docela solidně zapotil. Na druhou stranu však hra nabízí velmi detailně zpracované stíny, mnohokrát omílanou simulaci lidských očí, HDR osvětlování a obstojné výbuchy. Míra dohledu je parádní, vegetace také a třešní na dortu jsou moc pěkně zpracovaní jeleni, kteří vás dokáží ve vypjatých situacích pěkně postrašit.

I need support, I NEED SUPPORT!

Už od začátku vývoje se počítalo s tím, že bude hra přátelská k aktivitám kreativních fanoušků. K tomu všemu vám dopomáhej editor, jež od dob OFP nedoznal prakticky žádných podstatných změn. Na ostrov umístíte jednotky, naskriptujete patřičné trasy, rozestavíte nepřítele, doplníte nějaký ten popis a můžete vesele hrát až do aleluja. Tvůrci navíc počítají i s uvolněním některých vývojových aplikací, kterých se šikovní hráči zcela jistě chytí a stvoří spoustu parádních add-onů, jako tomu bylo v případě OFP. Nechci tvrdit, že je Armed Assault špatná hra, ale jednoznačně jsme se shodli na tom, že není jen tak pro někoho. Vytýkat hře realismus je holý nesmysl. Zavřít oči nad evidentními nedodělky však nelze. Chyby týkající se špatného ovládání jednotek, občasné mezery v AI a brutální hardwarové nároky, to všechno má na hodnocení hry negativní vliv. Jde totiž o prvky s přímým vlivem na hratelnost, což se nedá jen tak odpustit.

Navíc je třeba připomenout, že je ArmA v první řadě vylepšeným OFP a ne zcela novou hrou, jak to bylo doposavad oficiálně prezentováno. Fanouškům OFP to však může být a určitě bude, úplně jedno. Proto si mohou (= musí) k finálnímu hodnocení přičíst bod navíc a doufat, že budoucí patche a práce modařské scény udělá z ArmA to samé, co kdysi z OFP.

P.S. Pokud jste dočetli až sem, možná se ptáte, kde je nějaká zmínka o multiplayeru. Nebojte se, nepřijdete o něj. Jen jsme se o kvalitách, či nekvalitách multiplayeru ArmA rozhodli napsat později, kdy bude možné jej pořádně vyzkoušet – zatím má hru v rukou jen skutečně málo lidí.