American Conquest: Divided Nation

Tvůrci hry American Conquest: Divided Nation, ukrajinští GSC Gameworld (mj. „tvůrci“ konkurenta Duke Nukem Forever jménem STALKER), nejsou v žánru realtime strategií žádnými benjamínky. Jejich letitou sérii započala již roku 2001 hra Cossacks: European Wars. Díky poměrně velkému zájmu hráčů a vysokým hodnocením recenzentů se hra postupně dočkala dvou datadisků a nakonec i pokračování s názvem Cossacks II: Napoleonic Wars. Během vývoje této rozvětvené série si však autoři tzv. odskočili na jiný kontinent a ve svých dílnách vytvořili i první díl série American Conquest. Ten se také povedl a přišlo i na jeho datadisk Fight Back. Teď už však z herního dějepisu dost. Píše se rok 2006 a před námi je další volné pokračování. I když hra nenese u názvu žádnou číslici, rozjedete ji bez původního titulu a i herním konceptem vše směřuje k datadisku. Vyplatí se do něj investovat?

Nová hra, staré systémy

Na hře samotné se toho od minulých dílů změnilo vskutku velice málo. Hra vsází opět na staré systémy, které se dobře osvědčili v předešlých dílech série. Čeká vás tedy zaměření především na boj, odehrávající se samozřejmě na americkém kontinentu, kde si ve vnitřních sporech státu vyzkoušíte velkou kupu nejrůznějších národů. V devíti nabízených kampaních vybojujete Americkou civilní válku, Texaskou revoluci a válčit budete i u New Orleans nebo pevnosti Alamo, přičemž se všechny tyto bojové akce odehrávají v letech 1815 až 1865. Samozřejmě je tu i několik libovolných scénářů bez příběhu. Mapy jsou navrženy dobře a jsou velice podobné poslednímu dílu. Sice bych uvítal více života a měst, avšak vzhledem k reáliím hry je tato volba vcelku pochopitelná. Samozřejmě nechybí těžení surovin, kdy budete na poli sklízet obilí nebo kutat z dolů vzácné rudy. Za ty si pak postavíte stavby, známe podobné z jiných strategií a stany na vojáky, které postupně vycvičíte. Starý systém je tedy plně zachován a z kampaní příliš motivace nevychází. V čem tedy vězí jádro American Conquest? Tato na první pohled nevábná strategie totiž nabízí věc v jakékoliv hře vskutku nevídanou. Nebo jste již někdy veleli 16 000 (slovy šestnácti tisícům) vojáků?

Impozantní bitvy

Ano, i když to zní neuvěřitelně, v American Conquest si budete moci zkusit ovládat několik tisíc jednotek na jediné obrazovce. Hráči předchozích dílů samozřejmě ví, o čem mluvíme a právě v tom vězí jedinečnost této série. Počtem vojáků totiž vysoce převyšuje i takové velikány jako sérii Total War, kde se to na obrazovce vojáky jen hemžilo. Samozřejmě musíme brát v potaz podstatně jiné grafické zpracování, které je značně přizpůsobeno tomuto mumraji na obrazovce. Velet desetitisícové armádě například v enginu Age of Empires III, to bychom opravdu nechtěli. Ale o tom až později.

Velení takovéto armády si zaslouží notnou dávku obratnosti a taktické vyspělosti. Tedy, alespoň se to na první pohled zdá. Druhů vojáků je ve hře velká spousta a můžete si vytrénovat jak klasické kopiníky, tak i silnou jízdu, vojáky s puškami nebo rovnou děla. I když je nabídka opravdu široká, na samotném bojišti od sebe jednotky nerozpoznáte a tudíž se tím dosti omezuje taktická část boje. Díky vašim velitelům můžete tvořit formaci, ve kterých se opravdu krásně celá armáda poskládá do jednotlivých šiků. Jakmile se však vydáte vstříc nepříteli, je najednou všechna spořádanost pryč, vojáci se začnou rozprchávat, tvořit podivné útvary a zmateně útočit na všechny strany. Můžete také přepínat mezi několika módy střelby – bodák nebo kombinace obou faktorů. Střelný prach je prostě nutné využívat a dobře rozmístěna děla mohou zachránit celou bitvu. Ovládání a především interface a hráčská přístupnost jsou opravdu na mizerné úrovni. Navíc hra nenabízí v bojové části naprosto nic nového, co bychom již v sérii dříve nezkusili a setkáte se s hodně misemi, ve kterých budete mít jen vojsko a úkol domlátit druhou stranu. Asi by to chtělo nějaký nový nápad.

Kde se stala chyba…

U původních Cossacks jsme nad zpackanou umělou inteligencí mohli zvednout koutky úst a říct si: „Však to příště bude lepší.“ Když se tak však nestalo ani v dalších čtyřech pokračování a dokonce i v nové série, musíme již smutně konstatovat, že autoři buď tento fakt neberou na vědomí a nebo je kočírování takové armády opravdu nemožné. Chování vašich bojovníků je totiž občas značně podivné. Již jsme mluvili o nedisciplinovanosti při boji, kde se „jen“ čtyři sta vašich vojáků stává neovladatelnou bandou sedláků. Bohužel nám autoři nabízí ještě smutnější obrázek v případě přesunu po mapě na delší vzdálenost. Vaši chlapci se často jen tak rozeběhnou podívat po krajině, přičemž ještě mají při této procházce nutkání se zaseknout o libovolný objekt. Kromě toho se v krajině občas doslova ztrácejí a i když vidíte na minimapě vaše početné vojsko, může vám chvilku trvat, než ho vůbec v lesíku najdete.

K ještě horší orientaci na bojovém poli přispívá malý rozhled. Hra totiž nabízí pouze dva módy přiblížení. Jeden je z dálky, v které ani nepoznáte svoje vojáky a druhý je zase na podobnou hru příliš blízko, než abyste mohli ovládat stovky vojáků. Kdyby autoři zakomponovali i něco mezi, mohla být hra o něco ovladatelnější.

Chybí nové nápady

American Conquest: Divided Nation nabízí to stejné, co jeho předchůdci. Je to kvalitní zábava, zajímavé seznámení s neprovařenou americkou historií a především možnost velet obrovským armádám o stovkách i tisících mužů. Na stařičkém 2D enginu Cossacks nebylo změněno absolutně nic a to již nemůžeme nechat bez povšimnutí. I přesto, že jsme zastánci zábavy a toho, že technická stránka je (obzvláště u strategií) až na druhém místě, vypadá hra již opravdu velice chudě. Drobné postavy s dřevními animacemi a jen o něco lépe vymodelované prostředí nás již v dnešní době nemohou potěšit. Samozřejmě je to ústupek, kvůli počtu vojáků na mapě, ale nevidíme důvod, proč byste si neměli pořídit stejně zábavnou hru s několikrát hezčí grafikou.

Shrnuto a podtrženo, další díl série American Conquest nabízí bídně málo nových prvků, což velká spousta map a nových budov nemůže nijak zachránit. Navíc se potýká se stále stejnými neduhy, přičemž mezi ty největší patří nulová umělá inteligence a malá přívětivost k hráči v ovládání. Pokud jste opravdovými fandy série, americkými nadšenci a v monstrózních bitvách si libujete, stejně vás od koupě neodradím. Všichni ostatní nezasvěcení hráči by si měli případnou investici dobře rozmyslet. Hra se totiž ostatním realtime strategiím příliš nepodobá a lehce byste mohli narazit na neprostupnou bariéru hned na počátku hraní. Za 600 Kč je na trhu spousta lepších titulů stejného žánru.