White Night Recenze White Night

White Night

Jiří Bigas

Jiří Bigas

15. 4. 2015 11:05 13
Reklama
Reklama

Vývojářský tým OSome Studio si vytyčil nesnadný úkol - vzkřísit klasický survival horor, po němž často volají starší hráči, kteří se nemohou smířit s akčním pojetím moderních “strašidelných” her. Jejich počin měl být nekonformní, nekompromisní, nespravedlivý. A právě takový také je. Někdy úmyslně, jindy spíše nechtěně. V každém případě je to hra, která prověří vaše nervy a odolnost vůči frustraci. Pokud se však nenecháte odradit její někdy až protivnou podstatou, odmění vás neobyčejný audiovizuálním prožitkem.

HRA PRO PAMĚTNÍKY

White Night v první řadě fantasticky vypadá a i kvůli její jedinečné stylizaci mu možná budete minimálně zpočátku ochotní odpouštět lecjaký nedostatek. Příběh situovaných do třicátých let věrně napodobuje kinematografický žánr film noir. Nejen prostou černobílou grafikou, ale i úhly statických kamer, monology hlavního hrdiny, expresivním dabingem nebo zápletkou jako vystřiženou z nějakého brakového románu, který jste si koupili na rohu Páté Avenue, aby vám ukrátil cestu podzemkou. Hlavní roli v téhle šestákové duchařině ale nehraje Humphrey Bogart, nýbrž vy. Usazeni za volantem auta srazíte záhadnou ženu - nebo taky možná ne, a vaše virtuální alter ego samotné vyvázne z nehody s řádně pochroumanou fazónou. Vydáte se hledat pomoc do nejbližšího domu, který stojí u cesty zahalené do tmy. Potemnělé noční sídlo však ukrývá tajemství mnohem strašnější, než byste se odvážili zpočátku hádat.

Rozvláčný detektivní thriller se jako kouzlem filmového střihu promění v dramatický boj o život.

Za moment se stanete vězněm záhadné noční můry a budete se muset setsakramentsky snažit, abyste vyvázli s holým životem. Rozvláčný detektivní thriller se jako kouzlem filmového střihu promění v dramatický boj o život v hororu, který sice na první pohled připomíná původní Silent Hill, Resident Evil nebo Alone in the Dark, ale zdaleka nejblíže má ke klasické adventuře. Čeká na vás totiž bezpočet hádanek a úkolů, které je třeba rozlousknout, pokud ještě někdy chcete spatřit východ slunce a opustit panství, v němž jste namísto pomoci našli jen strach a smrt.

UKLÁDAT, UKLÁDAT, UKLÁDAT

Celý dům je obydlen přízraky, s nimiž se nemůžete nijak utkat a jakmile je vyrušíte z jejich posmrtného rozjímání, okamžitě jdou po vás. Proti duchům neexistuje účinná obrana. Ve většině případů můžete jen vzít nohy na ramena. A nebo ještě lépe - raději si jim úplně vyhnout, pokud je to možné. Jakmile totiž padnete na přízrak, máte jen okamžik na únikový manévr. Jestliže zaváháte, už se z moci mrtvých nevymaníte a sami přicházíte o život. Načež následuje potupný návrat k poslední pozici, což může být někdy pořádně daleko a dlouho nazpět. Ukládat totiž musíte v drtivé většině případů ručně na k tomu určených místech, jenže občas je od sebe dělí dlouhé minuty kličkování mezi nepřáteli a řešení puzzlů.

Vaším hlavním spojencem v boji proti silám zla je světlo. Celé sídlo je zpočátku ponořené do tmy, ale v té byste dlouho neobstáli. Hlavní hrdina totiž v temnotě nedokáže vykonat ani ty nejjednodušší akce. Neustále tak musíte hromadit zápalky, kterými si můžete na chvíli posvítit na cestu, než se dopátráte nejbližšího vypínače, svíčky anebo krbu. Většina úkolů ve hře se točí okolo přežití, hledání cesty vpřed a právě postupného rozsvěcení světel v domě. Jakmile totiž jednou místnost naplní uklidňující bílé světlo, jen v tu chvíli si můžete být jistí, že jste zahnali všechny zdejší nájemníky z onoho světa. Samozřejmě jen do chvíle, než se vám vývojáři rozhodnou vaši trnitou cestu ještě víc zkomplikovat a zničehonic všechna světla zase zhasnou a celou místnost znovu naplní tajuplnými a smrtícími přízraky.

STRES MÍSTO STRACHU

White Night je totiž velice nevypočitatelná a mnohdy až nespravedlivá hra. Hlavní hrdina malátně kličkuje mezi nebezpečnými entitami, v těch nejnevhodnějších momentech není schopen zapálit sirku na první pokus, anebo díky statickým kamerám a vzájemně lehce zaměnitelným místnostem ztrácí orientaci v ten nejhorší možný okamžik, aby s vaší “pomocí” zahynul sám ve tmě, která jej nemilosrdně obklopí ve chvíli, kdy dohoří poslední zápalka. Atmosféru zpočátku tuhá hratelnost umocňuje a ze zdejšího světa skutečně může leckomu běhat mráz po zádech. Jak se ale vaše neúspěšné pokusy o průchod některou z místností opakují, narůstá i vaše frustrace a postupně vůči napětí otupíte a přestanete hru vnímat coby kompletní zážitek. Namísto toho se pro vás stane pokoření další pasáže jen sérií mechanických povelů a snahy o dokonalé zvládnutí a načasování všech akcí.

White Night

White Night má trvat přibližně pět hodin, což nepůsobí jako mnoho, ale jakmile někde zakysnete, celková doba nutná k pokoření hry se začne pořádně natahovat. Většina hádanek je, musíme uznat, přísně vzato docela logická, najdou se ovšem i takové, které s největší pravděpodobností vyřešíte jen metodou pokus-omyl, respektive zkoušení všeho na všechno. Právě v těchto momentech hra obnaží v celé nahotě zmíněné nedostatky s nešikovně rozmístěnými ukládacími body, nespravedlivou konfrontací s nepřáteli a zmateným level designem, kdy přehlednost prostředí padla za oběť celkové stylizaci. Na hru se přitom po celou dobu krásně kouká, bez nadsázky z jakékoli scény byste v mžiku mohli udělat krásný wallpaper, ale cenou za vizuální pozlátko je ta nepříjemná skutečnost, že se často v domě a jeho místnostech dobře neorientujete. A to, uznejte sami, je u hry, která je založená na průzkumu a řešení hádanek, klíčový nedostatek.

SANATORIEM PROJÍŽDÍ DEBUSSY NA VOZÍKU

V druhé polovině navíc hra nedokáže udržet svůj styl a z noirového dramatu nebo thrilleru se začne žánrově posouvat spíš někam k melancholickému mystériu. Naštěstí grafika i zvuk si po celou dobu drží vysoko nastavenou laťku a autoři hráče znovu a znovu překvapují ostrými kontrasty černé a bílé, s nimiž dokázali divy. Vyčarovat některé scény muselo očividně stát velké úsilí a je vlastně s podivem, že se vůbec ve zdejším svět hráč dokáže vyznat, i když často s obtížemi. Minimalistický soundtrack s několika podmanivými melodiemi výtečně podtrhuje celkovou atmosféru. Jeho dramaturg si jen mohl rozmyslet další lacinou interpretaci Clair de lune. Poslední dobou se s ní totiž roztrhl ve videohrách pytel. Už to tak pomalu vypadá, že když vývojáři neví kudy kam, vrazí tam Debussyho. Je to skoro podobné klišé jako kolečková křesla a prokletá sanatoria.

Výsledkem není vůbec špatná hra, vývojáři se svého úkolu zhostili se ctí, ovšem nepodařilo se jim vyřešit některé klíčové problémy, a ve svém snažení tak neuspěli úplně. White Night fantasticky vypadá, ale v jádru titul sužují neduhy, které nedovolují, aby se z této hororové adventury stala masově úspěšná hra. A i když se musíme obdivovat některým nápaditým hádankám založeným na hře světla a stínu, obtížnost se v kombinaci s několika designérskými přehmaty vymkla autorům z rukou, přičemž se u hry častěji rozčilujete než bojíte. A to by se hororové hře stávat nemělo.

White Night
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

White Night je typickým případem vítězství formy nad obsahem. Pokud by celá hra byla tak úžasná, jako je její technické zpracování, mohla oslovit širokou skupinu hráčů. V této podobě se ovšem trefí do vkusu především fajnšmekrům.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz