Hrej.cz Unravel Two Recenze

Unravel Two

ales-tihlarik
Aleš Tihlařík
13. 6. 2018 09:16 5 Sdílej:
Reklama
Reklama

K prvnímu Unravelu jsem se v rámci plnění restů poprvé dostal tento víkend. Když jsem dojatě a trochu posmutněle koukal na závěrečné titulky, neměl jsem nejmenší tušení, že již za dvě hodiny se na konferenci EA zčistajasna zjeví pokračování. A jaké pak bylo mé překvapení, když Patrick Söderlund z pódia jen tak mimoděk mezi řečí oznámil, že Unravel Two bude k dispozici okamžitě. Pravděpodobně jsem nebyl jediný, kdo v tu chvíli okamžitě chvátal na Origin pro trial verzi. Po vyzkoušení úvodní části hry mi však, stejně jako klukům a divákům na nočním streamu, přišlo, že se ze hry tak nějak vytratilo kouzlo. Ale v rovnici, kde je na jedné straně dvakrát Yarny, by se přeci na druhé straně automaticky měla očekávat dvojitá porce zábavy. Nebo ne?

„YARNY Z VARNY?“

Než si odpovíme na otázku nejpalčivější, řekneme si samozřejmě něco o hře jako takové, a tentokrát na to půjdeme od lesa. První Kuky… ehm, Yarnyho dobrodružství nás na ploše zhruba osmi hodin provedlo čtyřmi ročními obdobími, kdy jsme se v roli roztomilého vlněného panáčka prokousávali přes prosluněné dny plné pozitivní energie až po melancholický podzim a depresivní zimu. Yarnyho putování za vlněnými odznáčky rozbrečelo nejednoho ostříleného tvrďáka, proto jsem dávku „toho samého“ očekával i od pokračování. Už teď ale můžu říci, že se překvapivě nedostavila.

Při pohledu na nakašírovaná videa z konference by člověk mohl lehce nabýt dojmu, že veškeré hraní ve druhém díle probíhá mnohem plynuleji – a měl by pravdu.

Unravel Two je stále 2D plošinovkou klasického střihu, jen se nám, jak jsem již naznačil v úvodu, zdvojnásobil počet protagonistů. To mimo jiné znamená, že se již nemusíte s vypětím všech sil drápat k nejbližšímu klubku vlny – ano, Yarny byl odstřižen od své „pupeční šňůry“, jistou zátěž a pomoc v jedné osobě však nahradil Yarny číslo dvě. Což samozřejmě totálně mění hratelnost, protože si hru můžete užít jak ve složitějším kooperačním režimu, tak v jednodušším singleplayerovém módu, kde, podobně jako v Brothers: A Tale of Two Sons, střídavě ovládáte obě postavy. Ve chvílích, kdy není třeba spolupráce, bavlněné společníky jednoduše zapletete do sebe – nemusíte je tedy zdlouhavě přesunovat, ani spoléhat na umělou inteligenci, což je zajímavý a velmi dobře provedený nápad.

Při pohledu na nakašírovaná videa z konference by člověk mohl lehce nabýt dojmu, že veškeré hraní ve druhém díle probíhá mnohem plynuleji – a měl by pravdu. Nesehrané dvojice by sice v kooperačním módu mohly mít problém, ale minimálně režim pro jednoho hráče se opravdu hraje mnohem lépe. U hry vás už nedrží jen krásná grafická stylizace a soundtrack, ale hlavně plynulý zážitek – pohyb postaviček je o něco rychlejší, houpání na vlně á la Tarzan má větší dosah, podobně jako skoky, při kterých se dá odrážet od zdí… Celé to má tak nějak větší spád. A to i přesto, že je třeba přepínat mezi postavičkami. Ačkoliv jsem se tohoto prvku zprvu obával, je zvládnutý na jedničku. Jedinou věcí, která tak bude „hardcore“ hráče mrzet, by mohlo být poměrně velké zjednodušení oproti prvnímu dílu. 

HAIL TETŘEV!

Přiznávám, že ačkoliv první Unravel pravděpodobně nebyl pro intelektuály mezi námi žádný problém, já se u něj párkrát slušně zapotil. Ve druhém díle však podobné věci nehrozí. Kromě toho, že vývojáři z ColdWood Interactive snížili obtížnost hry jako takové, připravili si pro casual hráče i několik dalších zjednodušujících prvků, mezi které patří volitelné možnosti zpomalení času, textových nápověd a naznačování správné cesty. Checkpointy jsou navíc umístěné velmi benevolentně, a to takřka všude. Když se vám složité řešení problému nepodaří, často po pádu z výšky zjistíte, že existuje i podstatně méně trnitá cesta – a ta mimochodem občas vede i skrze vodu, která vás tentokrát nerozmočí. Kombinace všech zjednodušení pak způsobí, že „vlňáčci“ už nejsou jen bezbrannými postavičkami, které ve vás permanentně vzbuzují pocity lítosti. Ba právě naopak, v některých fázích hry připomínají hrdiny přehnaných akčních sérií. A všechny tyhle faktory zase mluví do atmosféry, která je… Inu, kolísavá.

Na pozadí vší té veselice se pak odehrává velmi nekonkrétní příběh, který se ale bohužel více než na naše oblíbené „vlňaté“ přátele soustředí na osoby jim blízké.

Z pozice hráče, který se právě kvůli atmosféře do prvního Unravelu zamiloval, se mi tyto řádky nepíší lehce. První kapitola, dostupná v trialu, totiž do velké míry určuje ráz celé hry. Přibližně 60 % herní doby strávíte v městské zástavbě nebo unylých továrnách, což je obrovský odklon od původních přírodních motivů. Zamrzí to zvláště ve chvíli, kdy se na zbytek hry dostanete do lesů a přímořských oblastí a opět na vás dýchne ta nezapomenutelná atmosféra, kterou známe z předchůdce. V tu chvíli začne hrát na správnou notu i soundtrack, který se z nezáživných samplů při poskakování po válcovacích stolicích opět mění v pohádkové tóny. A tehdy se mění i vaši nepřátelé, a to z neurčitých temných plamínků na krásnou flóru a faunu. Na pozadí vší té veselice se pak odehrává velmi nekonkrétní příběh, který se ale bohužel více než na naše oblíbené „vlňaté“ přátele soustředí na osoby jim blízké. Pokud vás tedy dojímaly scény, kdy Yarnyho málem přejelo auto u kaluže, kdy jej málem zavál sníh nebo když konečně po dlouhém boji s vránami konečně získal vlněný odznáček do alba… Tak si je možná raději znovu prožijte v prvním díle, protože v pokračování se na emoce příliš nehraje. 

NA DÉLCE ZÁLEŽÍ

Dalším faktorem, který v případě Unravel Two nepotěší, je délka příběhu. Průchod mi v singleplayerové podobě trval jen čtyři a půl hodiny, což opravdu není nijak závratná hodnota. Dá se však velmi jednoduše natáhnout jedním z dvaceti bonusových levelů, výzev, chcete-li. V nich se hra s pomrknutím obrací na všechny, kteří příběhovou část proběhli s prstem v nose a na nevelké herní ploše představuje opravdové logické oříšky, jejichž louskání k herní době nějaké ty desítky minut, resp. spíše hodiny přidá. Odměnou za dokončení těchto levelů jsou pak kosmetické úpravy, které můžete na „vlňáčky“ aplikovat. Ani ty ale nedovedou zastřít, že se druhý díl délkou opět nemůže rovnat svému předchůdci, který i přes absenci bonusů zabral podstatně více času. 

Ačkoliv jsem na bedra tohoto malého titulu spustil možná až příliš kritiky, nenechejte se zmást – stále se jedná o velmi dobrý počin, která neselhává v ničem podstatném, a hlavně se výborně hraje. Tím, co Unravelu Two paradoxně ubližuje nejvíce, je první díl, který v sobě měl ve správném poměru namíchanou právě tu duši, lásku a něhu, kterou pokračování postrádá. Je to jako když se těšíte na oběd k babičce a pak se změní plány a jdete do restaurace – jasně, v restauraci to bude nazdobenější, bude vás pravděpodobně obsluhovat hezká servírka a dostanete perfektně vychlazené pivo. Ale ten pocit, když se na vás babička šťastné podívá ve chvíli, kdy jí řeknete, že chcete přidat… Ten vám v restauraci prostě nedodají. A podobně působí i druhý Unravel. Nechci tím říci, že zlá EA zatlačila na chudáky vývojáře, aby co nejdříve vydali prefabrikát něčeho, co mohlo uzrát v hořkosladké mistrovské dílo. Ale případný dozrálý plod bych si rozhodně vychutnal více.

Unravel Two
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Vypiplaná plošinovka, která vás ale bohužel nevezme za srdíčko. Zahoďte kapesníčky, přineste gamepad a kamaráda a dejte i tak těm měkkoučkým roztomiloučkým klučinům šanci. Zaslouží si to.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz