The History Channel: Great Battles of Rome Recenze The History Channel: Great Battles of Rome

The History Channel: Great Battles of Rome

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

25. 6. 2007 22:00
Reklama
Reklama

Velká římská říše se za více než pět set let své existence rozprostřela od Hadriánova valu ve Velké Británii, až k hranicím Horního Egypta. Jak se nám snaží vnutit spousta historických filmů, tak to byla fajnová doba, kdy chlapci bez naolejovaných lýtek zkrátka nebyli chlapci a bez věnce bobkových listu nikdo nedal ani ránu. Vzrůstající popularitu Caesara, Marca Aurelia a podobných hvězd dějepisného šoubyznysu se podařilo ve správném čase zachytit tvůrcům ze studia Creative Assembly, kteří se svým majstrštykem Rome: Total War způsobili nejen v herním světě takovou malou revoluci ve vnímání historických strategických her jako takových. Už nám nestačily bitvy několika hypermoderních tančíků, kterým stačilo jednou udělat *puf* a zmizela polovina nepřátelské základny.

Bitky v Římě (tm)

The History Channel: Great Battles of Rome
Možná jste se v předešlém odstavci pozastavili nad onou revolucí i v jiném, než herním odvětví. Vysvětlení je jednoduché a pokud na Hrej občas čtete tématické články, tak byste na to po chvilkovém přehrabování ve svých paměťových blocích přišli také. Kanál History Channel využil jednak popularity R:TW ke zpopularizování a zatraktivnění nudných animací, oživených tak maximálně elektronickou tužkou. Druhou věcí bylo použití skvělého simulačního modelu, ve kterém bylo možno ve spolupráci s autory vytvořit prakticky jakoukoliv zdokumentovanou bitevní situaci a poté nechat jednotky na monitoru, aby si vzájemně natloukli kokos. Samozřejmě dějepisně přesné natlučení kokosu. Vývojáři ze studia Slitherine, kteří se soustředí výhradně na strategie a to ne nijak valné kvality zřejmě zavětřili, že by se z tohoto, do jisté míry stále neokoukaného tématu daly vytřískat nějaké ty chechtáky. Slovo dalo slovo, kurýr donesl pizzu a práce na strategickém titulu, ocejchovaném nálepkou „Licence History Channel“ mohla začít.

Hlavním trumfem, před kterým měla konkurence zblednout závistí byla implementace více než stovky realistických bitev, doplněných o videosekvence z archivu History Channel. Což o to, slibované číslo bylo nejen dodrženo, ale o několik desítek překročeno. Je vám dána možnost vžít se do role Caesara při jeho dobyvačném tažení až k hranicím Skotska, nebo soubojů s Asterixem a Obelixemi v bitvách proti Galským kmenům. Virtuální římské sandály se dokonce dotknou i žhavého egyptského písku, to vše samozřejmě na přesně vymodelovaných mapách, které věrně (snad) kopírují tehdejší situaci. Zabojujeme si jak pod stříbřitou lunou, tak ve vichru a dešti. Kdo by ale čekal nějaké taktické manévry, proveditelné díky snížené viditelnosti, bohužel bude zklamán. Inteligence protivníka vyznává pouze dvě strategie. Buď „hrr na ně“, anebo „počkáme, třeba si nás nevšimnou.“ Výsledný efekt, který vyvolá nenadálé vpadnutí do zad, podporované mračnem šípů, vylétávajících z borůvkového keře je naprosto k nerozeznání od jednoduchého označení všech jednotek a poslání na nepřátelské šiky.

Dobrého pomálu

The History Channel: Great Battles of Rome
Komu by bylo tažení římského impéria málo, tak možná najde zalíbení v komandování barbarských hord ve spíše výukové (ale dostatečně dlouhé a celkem obtížné) kampani, rozdělené na deset menších. Ani videosekvence nenaplňují celkem vysoká očekávání. Sice je tu více než padesát minut videa, fikaně naporcovaného do krátkých několika sekundových klipů, ale jejich kvalita (herecká) je natolik nevalná, že vedle toho i Jar-Jar Binks vypadá jako Connery. Většinou se u nich budete pouze potutelně usmívat, místo abyste se zatajeným dechem sledovali kejkle hrstky špatně placených komparsistů.

Ani herní možnosti nepatří k největším. Vybrat si můžete ze tří stupňů obtížnosti, přičemž ani na nevyšší možnou jsem nezaznamenal v inteligenci jak mých, tak nepřátelský jednotek nějaký výraznější posun směrem k členům Mensy. Dvanáct typů jednotek také nevykouzlí na obličejích hráčů, zmlsaných R:TW blažené úsměvy. Soundtrack je (dle oficiálních stránek) sice unikátní, ale tóny hudby, která dění na obrazovce podbarvuje se vám vykouří z hlavy okamžitě po zmáčknutí tlačítka Exit. Ani tady tedy žádné kladné body nenalezneme. Oproti tomu angažování profesionálních komentátorů a vypravěčů z History Channel, kteří svými hlasy obohatili ony vtipné videosekvence patří rozhodně k tomu lepšímu, co Great Battles of Rome nabízí. Klidný, uklidňující hlasový přednes anglických Přeučilů a Soukupů se opravdu povedl.

Technické zpracování jak za starých časů

The History Channel: Great Battles of Rome
Grafické zpracování je, jak z vymazlených screenshotů bohužel není vidět, totálně průměrné s mírnými výkyvy směrem před rok 2000. Pokud si celé dění na obrazovce přiblížíte na maximální možnou úroveň, naskytne se vám pohled na takový slabší odvar (spíš nemocniční bujón, než odvar) již zmiňovaného duchovního bratříčka – Rome: Total War. To nejhorší na vás však čeká, až se to všechno dá do pohybu. Pokud si teď představujete ladné hopsání formace jezdců na koních, roztomilé, ale přesto stylově surové máchání mečem vašich legionářů a nešetrně neohrabané máchání vidlemi u oddílu složeného z vesničanů, tak se vraťte ze svých romantických představ zase zpátky na zem. Při dobré konstelaci hvězd se dočkáte zhruba tří animačních oken, která na sebe navíc jaksi plynule nenavazují, jak by se slušelo a patřilo. O moc lepší to není ani mimo kolbiště. Statistiky a různé tabulky jsou vizuálně asi stejně přitažlivé, jako číselník na naprosto a zcela určitě pravých digitálkách z tržnice. Ani s designem ikon a jednotek si nedělali autoři ze Slitherine velkou hlavu a poctivě opisovali od úspěšného předchůdce.

S tím bohužel jde ruku v ruce jeden důležitý fakt. Ze všech herních obrazovek na vás naprosto neokázale čiší to, že Great Battles of Rome se měly původně objevit jen a pouze na konzolí PS 2 a handheldu PSP a port na PC byl dodělán jaksi mimoděk. To vysvětluje jak odfláknutou grafickou stránku, kterou se autoři evidentně nesnažili nijak upravovat a prostě ji přebrali „as it is“, tak pitomoučký interface. Lépe a hlavně hezčeji by nejrůznější menu zvládlo nadesignovat snad i dítě propadající z výtvarky. Co na tom, že ovládání myší je naprosto funkční a bezproblémové, když se vám na nic ani nechce klikat, protože se bojíte jak moc horší to ještě může být.

Na hře je evidentní, že byla ušita horkou jehlou. Svým zjednodušeným ovládáním, které je možná tak akorát dostačující pro směrový kříž na gamepadu a akčním pojetím sice může pár lidí zaujmout, ale prázdninový bestseller se z ní rozhodně nestane. Možná na konzolích, kde je tohoto typu her kritický nedostatek by se mohlo zadařit, ale my, PC-čkáři raději zůstaneme u osvědčeného krále z hrabství Total War.

The History Channel: Great Battles of Rome
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 2
PlayStation icon PSP

Verdikt

Akční strategie, která se snaží konkurovat staršímu a úspěšnějšímu bratříčkovi: Rome: Total War, ale v porovnání s ním propadá na všech frontách. Pokud svého šéfa zdravíte „Ave Imperator“, můžete v této hře najít jisté zvrácené kouzlo. Ostatní ruce pryč.

Co se nám líbí a nelíbí?

spousta různých bitev, namluvení, bitvy jsou hodně akční a krátké, vtipné videosekvence, přístupnost začátečníkům
otřesné grafické zpracování, potenciál licence History Channelu zůstal někde v polovině, designér interface by si zasloužil dvacet na holou, přílišná jednoduchost, AI jednotek
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz