Street Fighter IV (PC)

Dvaadvacet let. Od vydání historicky prvního dílu série Street Fighter nás dělí dvaadvacet let. Téměř čtvrt století, během kterého herní průmysl řádně vyrostl, z dítěte předškolního věku se stal zkušenostmi ostřílený dospělák, něco z toho mladického elánu mu ale přeci jen zůstalo – touha si hrát. Píše se rok 2009 a na PC přichází konverze dílu s římskou číslicí IV neoznačující čtvrtý díl, ale čtvrtou generaci SF titulů. Kdo by si tehdy, v roce 1987, pomyslel, že to Ken a Ryu dotáhnou až takhle daleko? Já tedy rozhodně ne, vždyť jsem v té době teprve přišel na svět… Samotné vydání SFIV předcházel velký humbuk, na silná slova vývojářů jsme sice už zvyklí, avšak pro někoho nudná a ničím neoriginální bojovka sbírala devítková hodnocení všude po světě, což vzbudilo ještě větší hlad po SFIV mezi námi, zarytými PCčkáři.

Hadouken!

Hrát Street Fighter IV je jako prohlížet si rodinné album, pozorovat, kterak postavy s postupem času zrály jako dobře skladované víno. Stejně jako v předchozích dílech, i tentokráte se příběh točí okolo starých, ostříleným harcovníkům dobře známých postav. Dvanáctka bojovníků nabitých zkušenostmi, jmenovitě Ryu, Ken, Chun-Li, Blanka, E. Honda, Zangief, Guile, Dhalsim, Balrog, Vega, Sagat a M. Bison se do nekončících vírů soubojů muže proti muži vrhnou znovu, jejich řady doplnilo několik nových, zajímavých jmen. Abel, francouzský svalovec s dovednostmi všemožných bojových umění, Crimson Viper, nafintěná mamina se sakra dlouhým copem, Rufus, tělnatý Američan, jehož obtloustlost by mohla vést až k podcenění jeho schopností, a v neposlední řadě mexický wrestler El Fuerte. Poprvé v celé historii série Street Fighter si budeme moci zahrát i za Goukena, učitele Ryu a Kena, který ale svým svěřencům nepředal zdaleka všechny dovednosti, a tak přichází s několika novými, ultraničivými chvaty. Po dokončení singleplayerové části se dále otevře ještě několik postav, na úplný závěr je doplní ještě aktuální hlavní boss, Seth. Tvůrci si navíc skvěle pohráli s vyvážením postav, větší silák se pohybuje pomaleji, rychlík zase méně vydrží. Prakticky v žádné kombinaci postav nelze říct, kdo by byl favoritem, a to je rozhodně dobře.

Easy to learn,…

Hrát Street Fighter IV je jako vzpomínat na první rande, kdy se nesmělí, nervózní mladíčci poprvé sešli na lavičce pod lípou na kopci za městem. Vývojáři se opět v duchu léty prověřené tradice snažili vytvořit tak jednoduché ovládání, že se jej naučí během minutky zvládat i nezkušený hráč. Posuďte sami – vedle směrových tlačítek, kdy šipka směrem od protivníka znamená blok, je v nabídce pouhá šestice úderů. Trojice kopů, lehký, střední, těžký, a stejný počet a totožné rozdělení i ran pěstí. Klasicky platí, že tvrdý úder ubere soupeři více zdraví, ale provedení je pomalejší, což umožňuje se proti němu krýt, případně útok odvrátit protiúderem. Jednoduché, takřka okamžité zvládnutí základních pohybů dělá ze Street Fightera od nepaměti titul určený pro všechny kategorie hráčů, výborně se hodí i na akce typu oslav narozenin apod., kdy se u počítače sejdou absolutní nováčci, jež okamžitě skočí do víru soubojů.

… hard to master.

Hrát Street Fighter IV je jako lízat mnohovrstvé lízátko, kde každá další příchuť přináší nové, nepoznané zážitky. Jenže není umět a umět. Zvládnout základní pohyby, to dokáže každý, ale osvojit si hromady speciálních úderů, jichž má každá postava v repertoáru minimálně desítku, to už chce sakra hodně cviku. Ve chvíli, kdy se hráč začne pokoušet o náročnější komba, vyjde najevo dosti zásadní věc – k plnohodnotnému zvládnutí nového Street Fightera zkrátka a dobře potřebujete gamepad. Ne, že by se klávesnice nedala využít, ale všemožné půlotáčky působí na šipkách krkolomně, neohrabaně. V nekončících soubojích se hráči také musí naučit využívat speciálních sil, jejichž progres bary se nachází ve spodní části obrazovky. Jeden se plní s úspěšností úderů, druhý s ranami obdrženými od nepřítele, takže se vyplatí taktizovat a nechat si speciální údery až na krizové okamžiky.

Shoryuken!

Hrát Street Fighter IV je jako návrat do dětských let, do říše fantazie a přání, kde Ježíšek opravdu nosí dárky, kde dobro vždy vítězí nad zlem. Příběhová linie Street Fighter IV se snaží alespoň trošku dodat soubojům nějaký hlubší smysl. Tvůrci tak vytvořili na padesát slušivých anime animací, v nichž každá postava nejprve představí svůj cíl a na konci bojů jej dosáhne. Vytyčené cíle postav jsou různé, Blanka hledá matku, Ind Dhaslim se snaží zachránit hladovějící vesnici, atp. V konečném důsledku nemá děj na hraní takřka žádný vliv, jde pouze o pozlátko, ale nemyslím si, že někdo z fanoušků čekal něco více. Samotný singleplayer nabízí pro každou postavu krátkou kampaň, vedle toho nalezneme ještě šedesát výzev. Ty obsahují souboje na čas, kdy musí hráč v časovém limitu složit požadovaný počet nepřátel, nebo třeba se s vidinou odměny v podobě bonusového obsahu postavit některému z tuhých bossů. Velmi velkou pochvalu si zaslouží umělá inteligence soupeřů, variabilita jejich pohybů a komb se řadí k absolutní špičce a mnohdy si nic nezadají s živými protivníky.

Hrát Street Fighter IV je jako číst oblíbenou knížku, v níž každé další přečtení odhaluje nové, doposud přehlížené detaily. Singleplayer je krásná věc, ovšem nic nemá na udolání vlastního kamaráda. Street Fighter IV přichází s multiplayerem se samozřejmostí sobě vlastní, vyzvat lze jak kamaráda na jednom PC, tak se připojit k internetu a zúčastnit se některého ze stovek, ba tisíců probíhajících klání. Systém vyhledávání protivníků se snaží najít soupeře na výkonnostně obdobné úrovni, nemusíte se tedy bát, že dostanete okamžitě nestoudný výprask.

Tatsumaki Senpuukyaku!

Hrát Street Fighter IV je jako probuzení do slunečného rána, kdy ptáci zpěvem oslavují nový den. Ač se píše rok 2009, vývojáři z Capcomu se stále drží osvědčené oldschool 2D hratelnosti. To ale neznamená, že celé prostředí není ve 3D, naopak! Díky moderním technologiím se grafická stránka nového Street Fightera řadí k naprosté špičce v žánru, lehce komiksové zpracování skvěle stylově ladí k celkovému charakteru hry, pouze při pohledu na nehorázné bicepsy si člověk říká, že by do posilovny mohl zavítat častěji :-). Nadšený jsem i z ozvučení, hlavní melodie se vryje do mozkových závitů prakticky okamžitě, reakce publika, hlášky bojovníků, to vše jen dokresluje výtečnou atmosféru, jež ze hry sálá ne na sto, ale na tisíc honů.

Po dlouhém, předlouhém období sucha, jež jsme na PC zažívali v žánru bojovek, působí Street Fighter jako živá voda. Oldschool hratelnost zaměřená především na zkušené hráče a výtečná atmosféra z něj dělají jasný hit pro letošní rozmarné léto. Kdo přičichne, neodejde. Hrát Street Fighter IV je jako…