Steep: Road to the Olympics Recenze Steep: Road to the Olympics

Steep: Road to the Olympics

David Plecháček

David Plecháček

12. 1. 2018 14:30 1
Reklama

Hledám nějaký správný příměr k tomu, co Ubisoft udělal se svým olympijským rozšířením pro Steep. Je to jako kdybyste chtěli do GTA V implementovat realistické okruhové závody s dosavadním jízdním modelem. Nebo třeba do Call of Duty vlít duši ryze realistické válečné hry se vším všudy. Když před rokem vznikala recenze na Steep, už tehdy byla jejím nosným kamenem určitá nespoutanost a nesvázanost žádnými pravidly. Když se tým sídlící ve francouzském Annecy koukal z okna na francouzkso-švýcarské Alpy, rozhodl se, že do své hry vloží co nejvíce volnosti. Stejně jako ti nejvášnivější nadšenci mělo být vlastně tím největším cílem užívat si možnost vylézt na špici hor a spustit se nějakým způsobem zase dolů a užívat si, že nás nikdo a nic nelimituje. Steep nebyl perfektní a do ideálu měl daleko, ale ten pocit dokázal navodit skoro až jedinečně. Jenže s blížící se akcí pod pěti kruhy se vývojáři rozhodli, že je potřeba trochu přistřihnout křidélka a dát svým hráčům pro změnu tvrdý diktát.

Výchozí pozice DLC Road to the Olympics je výsostná. Široko daleko se nenachází žádná konkurence, která by zaštítěná silným vydavatelem slibovala zimní akci s licencí Olympijských her. Olympiáda je silný tahák jak pro majitele Steepu, tak pro hráče, kteří jej ani po roce nevlastní, za to by si chtěli užít adrenalinové zimní sporty. Jazýčky na miskách vah mohl taktéž rozhoupat fakt, že kromě toho si pořád ještě pořídí tu základní rozsáhlou hru, takže by měli na několik hodin vystaráno, i když je mezinárodní zápolení třeba po čase přestane bavit. Hned zkraje ale asi můžeme přiznat, že se to stane až překvapivě rychle. Kdokoliv, kdo se na svahy pustí s hlavou v oblacích (tak jako já) by měl mít stále na paměti, že se stále jedná pouze o rozšíření, a jako takové představuje pouze něco navíc. Road to the Olympics není samostatná hra a Steep nebyl vytvářený tak, aby byly olympijské sporty jeho nedílnou součástí a aby jejich implementace proběhla bez problémů.

NEPŘIROZENÁ KOEXISTENCE

Celý koncept tak vychází opravdu z toho, co jsem se snažil vysvětlit už v úvodu. Kdyby vám někdo chtěl vnutit realistické závody v GTA V, když víte, jaký má GTA V jízdní model, asi byste koukali přinejmenším podezřívavě. O realistické druhoválečné akci v Call of Duty ani nemluvě. Steep byste neměli brát jinak jenom proto, že se přeci odehrává na horách. Máte sice pravdu, ale to, co Steep rok beze změny dělal, je něco diametrálně odlišného, než jsou krátké obloučky při průjezdu slalomem. Steep je v samém jádru sandbox, pro nějž jsou nové olympijské okovy naprostou novinkou. Právě proto nejlépe (stále ne však optimálně) fungují disciplíny, které se svým konceptem nejvíce přibližují aktivitám, které jste dosud mohli provádět ať už v Alpách, nebo na dodatečné Aljašce. Teď se ale díky novému rozšíření přesuneme na svahy Jižní Korei a Japonska. Začněme tedy konkrétně Pchjongčchangem, dějištěm XXIII. Zimních olympijských her.

Sjezd, super-G, obří slalom, slalom, slopestyle, paralelní slalom, big air, u-rampa, a ski/snowboardcross. To je devítka soutěží, kterých se můžete zúčastnit.

Teoreticky můžeme zúžit místo ještě konkrétněji. Přesuneme se do areálu Bokwang a lyžařského střediska Čongson. Právě v nich se totiž mají konat disciplíny, které jsou přístupné i v DLC. Zapomeňte na saně, boby, běh a skoky na lyžích, biatlon, rychlobruslení nebo curling. Steep představuje jen disciplíny, které se konají na svahu na lyžích a na snowboardu (eventuálně v obou variantách). Sjezd, super-G, obří slalom, slalom, slopestyle, paralelní slalom, big air, u-rampa, a ski/snowboardcross. To je devítka soutěží, kterých se můžete zúčastnit. První zmíněná disciplína na lyžích a první zmíněná, kterou je možné odjet na snowboardu, čili sjezd a slopestyle, jsou z nich nejlepší, protože v rámci možností a s trochou představivosti představují to, co se ve Steepu vlastně dalo dělat dosud: mohli jste jet šusem z kopce a sem tam zkusit zahranit, anebo jste se pokoušeli z každého malého skoku vytěžit co nejlepší trik. I tak ale mám k oběma jisté připomínky.

DEVĚT STATEČNÝCH, DEVĚT NEDOSTATEČNÝCH

Lyžařský sjezd už v určité míře ukazuje, v čem bude největší problém točivějších disciplín. Čas od času je problém se orientovat a sledovat s dostatečným předstihem branky před sebou. Tratě jsou neměnné a stále stejně situované, proto si je lze zapamatovat a jet podle paměti (vlastně tak, jak jezdí skuteční lyžaři), jen vám bude chvíli vůbec trvat, než dojedete do cíle, natož abyste se nějak umístili. Naštěstí jedna neprojetá branka vám projde jen s časovou penalizací, vlastně i druhá a třetí, ale potom už si odnesete diskvalifikaci. Super-G a obří slalom jsou na jezdcovy chyby ještě náchylnější, jelikož branky nehledáte před sebou ale po stranách. Největší výzvou jsou přejezdy horizontů, za nimiž není nic vidět. Poprvé v celém Steepu mi přijde, že zážitku trochu prospěje přepnutí do first-person podoby, ale na druhou stranu chápu všechny, kteří se jej bojí jako čert kříže. Kategorií sama pro sebe je slalom, extrémně rychlá a točivá disciplína, která by měla slušný potenciál stát se zábavnou, kdybyste překonali počáteční frustraci z toho, že ani nedojedete do cíle a pak měli náladu na to zdokonalovat se pořád na dvou variantách tratí pořád dokola. Takhle jej spíše opustíte dříve, než protnete pomyslnou cílovou pásku.

Slopestyle má jiný problém. Hustota poskládaných „překážek“ v podobě nejrůznějších lavic nebo ramp dává zabrat fyzice celé hry. Pokud se vám povede naskočit na první pokus, máte vyhráno. Minete-li ovšem, může se stát, že se nebezpečně zacyklíte mezi jednotlivým nářadím, což výrazně ubere na plynulosti a kráse vaší jízdy. A nejde ani tak o body, ale spíš o váš vlastní pocit, že jste vážně na mezinárodním klání, které sledují miliony diváků. Slopestyle vás konkrétně bude učit i novým pohybům a zákonitostem potřebným k ovládnutí daného sportu. Na druhou stranu vám bude hra radit i u takového slalomu, že musíte krájet obloučky už nad bránou. Slopestyle nebo třeba skicross ale představuje i nové prvky ovládání vašeho jezdce. Jsou vesměs jednoduché a snadné na naučení, ale alespoň náznak toho, že nad hrou vývojáři přemýšleli. Jinak jsou jednotlivé disciplíny více či méně kostrbaté, jednotvárné... a také docela náročné. To není nutně chyba, nicméně podle mého špatné designérské rozhodnutí. Obtížnost vás totiž nutí u nich zůstávat déle, čímž snáz procitnete nad jejich jednolitostí a stereotypností. Že jsou tratě pokaždé stejné, tomu taktéž příliš nepřidá.

NIC NEŽ OLYMPIÁDA?

Ještě než přejedeme hranice dvou států, je potřeba říct jednu věc. Olympijskou atmosféru hra nedokáže dostatečně prodat. V tomto ohledu působí sterilně, až na jednu výjimku. S týmem z Annecy totiž spolupracovali i skuteční sportovci v čele s Lindesy Vonnovou, Bode Millerem, Alexisem Pinturaultem anebo se Scottym Jamesem a Kevinem Rollandem. Hru tak doprovází jejich medailonky a poznatky zkušených sportovců, které dávají Road to the Olympics trochu přidané hodnoty, stejně jako vás provedou kariérou, která je ale nemastná, neslanná a krátká. Protože to bude prakticky to první, co ze hry uvidíte, možná si řeknete, že se Ubisoft vážně vytáhl. Pod tíhou výše napsaných slov je ale škoda, že si laťku nedokázal udržet i do samotné hry a její prezentace.

Až budete na korejských svazích přemýšlet o hlouposti a špatnosti celé hry, bude to právě přejezd přes moře, který vám připomene, proč byste jí měli dát šanci.

No a teď do Japonska. O něm se totiž příliš nehovoří, ale je nedílnou součástí rozšíření a v určitém ohledu představuje to lepší. Zatímco v Jižní Korei jsme vázáni na lyžařské trati, japonské hory přidávají další oblast, kterou můžete projet křížem krážem. Až země vycházejícího slunce musí opět připomenout, v čem tkví kouzlo Steepu. Až budete na korejských svazích přemýšlet o hlouposti a špatnosti celé hry, bude to právě přejezd přes moře, který vám připomene, proč byste jí měli dát šanci. Budete se cítit jako v lázních. Z přeplněného velkoměsta plného škodlivin se najednou ocitnete v panenské přírodě, bude poznávat její krásy, a, budete-li chtít, budete plnit i předpřipravené výzvy. Anebo také ne, je to jen na vás.

Japonsko ale kromě neokoukaného prostředí nepřináší prakticky nic nového. Pak už je jen na vás, jestli chcete dát osm set korun za část, u níž vydržíte pár jízd, než zjistíte, že vlastně není nic moc, a za novou lokaci, kde můžete jezdit úplně stejně jako v Alpách a na Aljašce. Ambice Ubisoftu se zde, v závěru recenze, tak trochu bortí jako domeček z karet. Jediné, co vás k DLC může dovést, je licence. Obsah je ale diskutabilní. Snaha o vytvoření olympijských závodů na základech Steepu tak bohužel selhala, stejně jako před sedmi lety selhala snaha uzmout pořadatelství Pchjongčchangu jedním malým francouzským městem, které o pořádání taktéž usilovalo. Městečkem Annecy.  

Steep: Road to the Olympics
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Mohl to být hit. Mohlo to být něco, co bude mnohými odsuzovaný Steep prezentovat jako hru mnoha tváří. Takhle by si tu olympijskou část měl ale raději schovat do promrzlých dlaní.

Reklama
Reklama

Související články

Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz