Hrej.cz Splinter Cell: Blacklist Recenze

Splinter Cell: Blacklist

Maggot
Maggot
19. 8. 2013 22:59 8 Sdílej:
Reklama
Reklama

Ukloňte se a kolektivně zívněte, máme tu další epos o teroristickém útoku na USA s příchutí nadpřirozených hrdinských činů a vize lepšího světa bez americké vlády. Budiž, dokud je zabiják Sam Fisher takový drsoň, který se obklopuje fajn partičkou a hraje si s vojenskými hračkami za miliardy, jsme ochotni na toto dokonale rozžvýkané téma přistoupit. Zapomeňte na všechno, co jste o značce Splinter Cell věděli a berte novou hru s podtitulem Blacklist jako moderní restart, který vám buďto vykopne zuby, nebo se kolem vás bez povšimnutí proplíží!

Ahoj, já jsem Tma, budeme si hrát?

Charismatický Brit připomínající Bruce Willise jednou vstane špatnou nohou a rozhodne se zničit USA. A tím vstáváním špatnou nohou chceme říct, že se během rána stihne nejspíš opařit kafem, zašpinit si pracovní košili a přejede vlastního psa, jelikož jeho teroristická organizace Engineers zaútočí na ty nejdůležitější aspekty země a postupně ji vyřazuje z provozu. Když už jsme u Bruce Willise, vzpomeňte si na děj čtvrté Smrtonosné pasti a jste dokonale v obraze. Jak praví staré rčení našich babiček, na každého hajzla existuje jeden Sam Fisher.

Nově zformovaná elitní jednotka Fourth Echelon bude po dobu hraní vaší druhou rodinou. A rychle si na nové tváře zvykněte, dost možná s nimi budeme trávit čas i v následujících letech. Sam také prošel určitou změnou, stal se z něj rázný hrdina s vizí a nekompromisním postojem ke světu. Popravdě, pro většinu starších hráčů bude opravdu obtížné se s místy až arogantním agentem sžít, jelikož se jeho názory a postoje mnohdy opírají o kontroverzní podvolení se vládnímu sledování v zájmu vyššího dobra. To je ostatně téma, které je USA v těchto dnech nesmírně blízké.

Plavba v protisměru času

Rozhodně se tedy nevracíme ke kořenům, Blacklist se naopak otevírá masám a snaží se spojovat staré prvky s moderní rychlou akcí. To se mu daří věru dobře, byť navíc nepřidává téměř nic. Vaší základnou je hypermoderní letadlo Paladin, s nímž létáte z místa na místo. Tempo hry je tak v mnoha ohledech možná až příliš rychlé, vaše jednotka totiž skáče z konfliktu do konfliktu, a byť jsou cíle záporáků zřejmé, klíčové postavy a pouta mezi nimi snadno zapadnou do pozadí. A jak se sakra všichni pokaždé dostanou z toho největšího bordelu zpět do letadla jako lusknutím prstů?!

Bez ohledu na renomé značky je to právě vitální a odměňující hratelnost, která staví Blacklist do popředí. Byť jsou úrovně lineární, každá z nich nabízí hned několik způsobů projetí a nespočet alternativních cest. Kdo říkal, že se do cíle musíte proplazit ventilačními šachtami a temnými podchody, Sam je nově extrémně agilní, jelikož si vypůjčil systém šplhání ze série Assassin’s Creed. Proč tedy hledaný cíl nezabít zavěšení na trubce pod střechou? Prosluněné a hornaté prostředí Íránu vám dává ještě větší porci svobody navíc, jelikož vám dovoluje například šplhat po venkovních zdech obrovského opevnění tak, abyste se úplně vyhnuli nepřátelům. Návštěva britského přístavu naopak silně podporuje plížení ve stínech a vyčkávání na ten správný moment aneb, nehýbejte se, když blesk osvítí deštěm bičované nábřeží!

Jeden doprava a druhej potichu

Proč vás vůbec nabádáme k zabíjení? Faktem zůstává, že všechny úrovně lze dohrát bez jediného výstřelu nebo zabití vojáka. Skvělé! Stejně tak se ale můžete před misí napakovat výbavou, která by sešrotovala armádu menšího státu a úrovněmi se natvrdo prostřílet. Nemějte obavy, hra vysloveně podporuje všechny styly hraní a nutí vás ve členitých úrovních improvizovat, což nám připomnělo hledání skrytých cestiček v Deus Ex: Human Revolution či Dishonored. Sam je zkrátka borec, způsob ovládání hlavní postavy je oproti předchozím hrám svěží a čilý, pryč je ona strnulost i nemotornost připitomělé postavy, která neví, za co se má zachytit. Zamrzí ovšem fakt, že Fishera pořád ještě nenaučili si na bojišti lehat. Prostě to neumí! Pravda, nijak mu to nechybí a rychlé kličkování mezi objekty mu jde na jedničku, možnost lehání by ovšem hru obohatila o další strategie.

"Extrémní zranitelnost hře samozřejmě prospívá, v pozdních úrovních ovšem začíná hra v kritických momentech působit lehce uměle."

Během likvidace zlých šmejdů využijete i systém Execute, který je naprosto jednoduchý a funkční. Předem si označíte cíle a Sam je pak stiskem jednoho tlačítka oddělá jako mouchy, přestřelkám se minimálně na začátku hry ale snažte raději vyhýbat. Věřte nám, když vás obyčejný zakuklenec odpálí z brokovnice jednou ranou na Mars, dojde vám, že vývojáři chtějí, abyste se plížili. Sam vydrží opravdu málo zásahů, jakmile vás tedy obklíčí vojáci a silní obrněnci, často si už předem zapalujete cigaretu. Extrémní zranitelnost hře samozřejmě jen prospívá, v pozdních úrovních ovšem začíná hra v kritických momentech působit lehce uměle a blíží se tradiční střílečce z pohledu třetí osoby. Tvůrci vám do cesty hodí desítky žoldáků namixovaných s extrémně silnými obrněnci a vy se musíte starat. Spolu s roztříštěnými úkoly je takové umělé natahování hrací doby zbytečné, zvláště u hry, která po celou dobu opravdu příjemně odsýpá.

Teď si ale nalijme čistého vína - jste vládou najatý agent, a tak děláte všechno pro prachy. Pro prachy, za které si kupujete vylepšení svého letounu, jež vám například zdokonalí radar a zrychlí auto-heal tam dole na bojišti (cože?). Kromě toho na vás čeká ohromná spousta zbraní a taktického vybavení, které takřka vůbec nemusíte používat. Skutečně to není potřeba, pakliže se ale chcete vyhnout zbytečným konfliktům, uspávací miny, paralyzující šípy, senzory pohybu a další dobroty skutečně využijete. I vylepšování zbraní má svůj smysl a to zejména v postranních kooperačních misích. Popravdě, Samovi to zpočátku moc nestřílí, takže je potřeba do něj trošku investovat.

Sam Payne

Umělá inteligence je pak příjemně nastavená a odlišená. Členové teroristických buněk z blízkého východu jsou nevycvičení a nevybavení, sejmete je rychle a takřka bez problémů. Ta pravá maturitní zkouška přichází s trénovanými vojáky, kteří uhýbají, kryjí se navzájem a jsou vybaveni termovizí, kvůli čemuž vám stíny neposkytnou tolik žádané útočiště. I v klidu spolu tito vojáci pravidelně komunikují, a když jeden nereaguje, ihned se spustí pátrání. Hra se díky tomu průběžně mění a ohromně jí to pomáhá, jelikož se stále přizpůsobujete situaci a snažíte se nacházet mírumilovnější řešení - třeba headshot z dvou set metrů. Přesto narazíte na zrůdné odchylky - jednou vás ze sto metrů oddělá jen kvůli tomu, že z místnosti jde podivné světlo, jindy si ale vůbec nevšimne uspaného kolegy a div si na něj nesedne jako na lavičku. Co však tvůrcům ještě více podkopává nohy, je nastavení výdrže nepřátel. I první vojáčci vydrží na normální obtížnost slušný počet zásahů, což se po deseti odehraných hodinách dále jen násobí. A my se ptáme: Proč sakra?!

Jak již bylo řečeno, novou výbavu a strategie si perfektně ozkoušíte v postranních misích, které vám zadají členové posádky. Nejde o nic převratného, většinou musíte eliminovat nepřátelský tábor nebo v unikátních úrovních najít informace. Rutinní záležitost se v kooperaci mění na efektivní tandem dvou pokud možno sehraných kamarádů. Nemusíte je plnit během hraní, po dokončení příběhu se k nim lze vrátit. Pokud vás nepotěší samotné procházení úrovní, plnit lze i vedlejší úkoly, za které vám na účet připlují další zlaťáky. Ta pravá legrace však přichází na maximální obtížnost, kde vám hra sebere radar, možnost rychlého odstřelování nepřátel a téměř všechny atributy nepřátel vyskočí o řád výše. Většina dalších stříleček by se vám znechutila, Splinter Cell: Blacklist smysl hraní naopak posune o úroveň výš.

"Členové teroristických buněk z blízkého východu jsou nevycvičení a nevybavení, sejmete je rychle a takřka bez problémů. Ta pravá maturitní zkouška přichází s trénovanými vojáky."

Jak originálně zakončit a vystihnout povídání o Blacklistu? Vězte, že když chráníte důležitou postavu, prvotní nájezd na nepřátele se samopalem v ruce zřejmě nevyjde. Když ale ručkujete po balkonu a jednoho po druhém postupně dusíte, svět je náhle růžovější. Hra vám nabídne i nespočet parádních momentů, kdy například sledujete generála tak, že se plížíte jen těsně pod střechou ambasády a vyhýbáte se kamerám nebo chráníte své letadlo odpalováním raket z bezpilotního UAV. Splinter Cell se tím zpřístupnil takřka všem a povedlo se mu to téměř dokonale. Snad jen ten závěr mohl být méně akční, nicméně povedená akce se stealth přesahem, nám zní jako definice skvěle!

Splinter Cell: Blacklist
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Wii U icon Wii U
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Zelená je stále ještě dobrá. Pokud je Blacklist demonstrací budoucnosti série Splinter Cell, začínáme slavnostně přebíjet už nyní. Vyměňte výjimečnost za možnost opakovaného hraní a spokojenost je na obou stranách.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz