Sonic Rivals
Když společnost Sega opustila pole výrobců videoherního hardwaru, tak to spousta lidí oplakala v očekávání, že to Sega brzy zabalí úplně a tisíce hráčů na celém světě přijde o sadu oblíbených hrdinů, v čele s ježkem Sonicem. Segu naštěstí neúspěch Dreamcastu nezlomil, protože se s vervou sobě vlastní pustila do produkce her pro konzole a handheldy svých bývalých konkurentů. Koho by jen napadlo, že si Sonica jednoho dne objeví na stejném hardwaru, kde se prohání například Mario.
Zatímco kvalita některých titulů stoupá s každým novým dílem strmě vzhůru (například Virtua Fighter), tak u jiných je tomu přesně naopak. Bohužel právě do druhé kategorie patří v posledních letech hry se Sonicem v hlavní roli. Sega to sice zkoušela mnohokrát, ale na konzolích se kromě retro balíčků neobjevila ani jedna hra se Sonicem, která by stála za řeč. Naopak na handheldech se ježkům Sonicům daří zcela evidentně o mnoho lépe, jak dokazuje Sonic Rush pro DS a právě recenzovaný Sonic Rivals pro PSP, který se své rivaly snaží rozmetat 3D grafikou, zběsilou rychlostí a zajímavým žánrovým mixem.
Sonic na start!
Na dráze
Proč spolu vlastně Sonic a ostatní postavičky závodí, to ani nemá cenu rozpitvávat. Stačí když podotknu, že má dr. Eggman další ďábelský plán, jak se zmocnit celé planety a čirou náhodou jsou poblíž všichni hlavní hrdinové. Každý má sice k pronásledování Eggmana trošku jiný důvod, ale ve výsledku je to pokaždé jen záminka k dalšímu zběsilému závodění. Celé to sice příliš velký smysl nedává, ale svůj účel to plní. V závodních titulech navíc o příběhové pozadí nikdy moc nešlo, narozdíl od koncepce samotného závodění.
Základ Sonic Rivals jako by z oka vypadl původním 2D plošinovkám. Rozdíl je jen v tom, že máte na dráze soupeře a vyhrává logicky ten, kdo proběhne cílovou páskou jako první. Jinak ve hře najdete skoro všechno, co jste kdy na Sonicovi milovali. Cestou sbíráte zlaté kroužky, běháte skrz četné loopingy, nepřátele likvidujete tak, že jim stočeni do klubíčka skočíte na hlavu a to všechno děláte v neuvěřitelné vysoké rychlosti. Sonic Rivals je však první řadě o závodění se soupeři a podle toho tak vypadají jednotlivé levely, nebo chcete-li tratě. Jsou rovnější, přehlednější a rychlejší, než klasické úrovně v jiných Sonic hrách. Rovněž na nich přibylo jednoduchých překážek, které vás nutí být neustále ve střehu.
Umělá inteligence sice nemá příliš možností, jak se projevit, ale v používání zbraní se rozhodně vyzná. Naštěstí se počítačem řízený závodník nechová při boji tělo na tělo extrémně agresivně, což by při vysoké rychlosti závodění mohlo dost otravovat. Pokud nebudete vražednému tempu hry stačit, tak nezbude nic jiného, než zpomalit a obětovat chvilku průzkumu tratě. Hra vás za to penalizovat nebude. Jen si budete muset celý level zopakovat. Pokud však žádné opakování jednotlivých závodů nesnesete, tak vám nezbude nic jiného, než si na vražedné tempo celé hry zvyknout. Vzhledem k tomu, jak je hra chytlavá, by s tím neměl být žádný větší problém.
Grafika
Audiovizuální zpracování hry se povedlo na jedničku s hvězdičkou. Hra si i přes 3D zpracování dokázala zachovat klasický styl, design i barevnou paletu, která je tak typická pro všechny hry se Sonicem v hlavní roli. Modely charakterů jsou detailní a výborně rozanimované. Časem si je můžete upravovat a měnit prostřednictvím oblečků, bot, nebo rukavic. Největší radost nám však udělala kamera, která odvádí prvotřídní práci a její presentace dění na dráze vás nejednou odvede od samotného závodění. Použity jsou sice stejné kamerové finty, jako ve stařičkém pandemoniu Pandemonium, ale stejně jako tehdy, tak i dnes to vypadá naprosto úžasně. Nezklamal ani hudební doprovod a jedinou výraznější chybkou na kráse je tak velmi krátká herní doba. Hru za jednu postavu totiž projedete za slabé 3 hodiny. Je tu sice možnost hrát za další postavy, ale ta už nic nového nepřináší
Verdikt
Sonicova premiéra na PSP se povedla na výbornou. Skvělý mix závodní hry a plošinovky v parádním provedení, který potěší všechny Sonicovi obdivovatele a nejenom je.