Shinobido: Way of the Ninja Recenze Shinobido: Way of the Ninja

Shinobido: Way of the Ninja

jiri.skrampal

jiri.skrampal

9. 8. 2006 22:58
Reklama
Reklama

Nebude snad překvapením, když prozradím, že Shinobido čerpá inspiraci z nesmrtelného Tenchu. Od té doby, co má Tenchu ve spárech Sega to s ním jde od desíti k pěti a abych se přiznal, pořádné tiché plížení nocí v ninjovském pyžamu a bagančatech mi začínalo chybět. Shinobido ovšem není jen tak ledajaký obšleh dnes již przněného kultu. Naštěstí pro nás si tvůrci od Rikimarua půjčili jen prvky, které fungovaly a úspěšně se jim povedlo naroubovat do hry i několik vlastních nápadů. Takže vzhůru do akce, špinavá práce nájemného vraha čeká.

Příběh o cti, pomstě a sandálech

Hlavní hrdina, ninja Goh s fešnou přezdívkou The Crow (Vrána), se hned na začátku ocitá ve velice nepříjemné situaci. Probudí se v řece se ztrátou paměti a jediným vodítkem k minulosti je dopis připoutaný k šípu, který se před jeho očima zabodne do polorozpadlé chýše kousek od něj. V dopise stojí, že se musí vypravit do blízkého hradu, kde žije jeho otec a ten mu údajně prozradí víc. Goh neváhá a vydá se do hradu jenom proto, aby zjistil, že je zde nevítaným hostem. Potom, co se probojuje až k pánovi hradu, na něho čeká studená sprcha a zjištění, že není dědicem mocného rodu, ale je jen nájemným zabijákem, kterého si místní pán oblíbil a rozpadlá chýše, u níž se probudil, je mu domovem. Jeho paměť pak byla ukradena a uložena v kameni. Ten se rozbil a jeho kousky byly rozesety po celé zemi. Aby toho nebylo málo, schyluje se k občanské válce a všechny rody Gohovi nabízejí pomoc při hledání ztracených částí kouzelného kamene výměnou za jeho služby. Cesta plná křižovatek začíná.

Ať žijí novinky

I přesto, že se Shinobido drží zaběhlých principů jako pes kosti, najde se tu pár novinek, které skutečně stojí za to. Hlavní z nich je fakt, že hra je naprosto nelineární, což je z počátku od 100 % lineárního Tenchu trochu šok. Jak již bylo řečeno, o vaši pomoc usilují tři nejmocnější klany a je jen na vás, pro koho se rozhodnete plnit úkoly. Podle toho, jak jsou s vaší prací spokojení, se vám zvyšuje či snižuje procento důvěryhodnosti. Není to ale tak, že si na začátku zvolíte svého pána a dál jen slepě plníte jeho příkazy. Po každé misi se vám otevře nová várka úkolů, které se odvíjejí nejen podle toho, jaký z nich jste právě prošli, ale i jak jste jej splnili. Pokud v jedné misi máte ukrást tajné dokumenty, v další várce dostanete dopis od okradeného (který netuší, kdo je zloděj), že mu byly ukradeny důležité spisy, že za to pravděpodobně může jeden z jeho rivalů a vy mu to máte spočítat. Rozjíždí se tím zajímavá možnost hrát na všechny tři strany, což se ale nakonec lordi doslechnou a jejich důvěře ve vás to příliš neprospěje. Dalším elementem vašeho rozhodování je fakt, že postupem času získáváte zpět svou paměť a s ní i vzpomínky na to, co pro vás který z pánů udělal dobrého či zlého. Nelineární prostředí v sobě skýtá další kouzlo a tím je replaybilita. Jeden z kolegů se do Shinobido také pustil a přesto, že jsme přibližně ve stejné fázi hry, příliš jsme si o ní nepokecali, protože on se jednoduše vydal jiným směrem a tak jsme neměli snad ani jedinou misi společnou.

Rikimaru by záviděl

Samotné úkoly jsou rozděleny do několika kategorií jako Total Destruction, Robbery, Delivery, Protection, atd. Oproti Tenchu, kde šlo téměř vždy jen o to proplížit se na konec levelu a zabít bosse, celkem vítaná změna. Všechno to běhání po střechách, schovávání, vyčkávání a tiché zabíjení je překvapivě zábavné a po týdnu hraní mohu prohlásit, že i mírně návykové (už jste si dnes podřízli svého strážného?). Ovládání je bezproblémové, rychle přejde do krve a to jak ve stealth pasážích, tak i přímo v boji. Ten je na plíživou akci až překvapivě propracovaný a narazíte v něm na mraky kombinací a fintiček. Bohužel si je moc neužijete, protože když se s někým pustíte na férovku, začne křičet jako na lesy a rázem se kolem vás seběhnou všichni strážní z okolí, díky čemuž vám začne být pěkně horko a propotíte nejedny trenky. Naštěstí je tu další vychytávka a tou je sprint, pomocí kterého utečete skutečně každému. Můžete tak v klidu počkat za bukem až stráže trochu vychladnou a potom jít na věc znovu. Vašim úkolům často pomůže i propracovaný fyzikální engine. Havok to sice není, ale i tak překvapí množstvím realisticky se chovajících objektů.

Cesta ninji

Z neznámého projektu jménem Shinobido se nakonec vyklubala přímo lahůdková stealth akce, která vychází z principů nestárnoucího Tenchu a přidává do něj prvek nelinearity, který celé hře dodává zcela nový rozměr. Má své chybky jako malý počet map, časem vyšší obtížnost, trochu kostrbatější grafické zpracování nebo hloupou AI protivníků. Na kvalitách hry se to ale nijak zvlášť nepodepsalo. Pokud jste milovali původní Tenchu a jste zhnusení novodobými paskvily od Segy, je pro vás Shinobido ta správná medicína.

Shinobido: Way of the Ninja
PlayStation icon PlayStation 2

Verdikt

Skvělá hra, která toho sice nepřinesla mnoho nového, ale dokázala starý koncept Tenchu vypilovat do elegantního celku. Pokud vás oslovilo Tenchu, berte všemi deseti. Pokud jste zatím neměli tu čest, rozhodně stojí minimálně za zkoušku. Hra na nájemného vraha ve feudálním Japonsku nikdy nebyla tak zábavná.

Co se nám líbí a nelíbí?

Stealth akce, kde vše funguje jak má. Nelineární postup ve hře je příjemným zpestřením ve stojatých vodách žánru stealth akcí. Po dlouhé době důstojný nástupce konceptu Tenchu.
AI protivníků je místy až neskutečně tupá, což na druhou stranu v pozdějších fázích hry nevadí, protože to kompenzuje jejich přehnanou sílu. Na grafice se také mohlo zapracovat trochu víc.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz