Sega Superstars Tennis Recenze Sega Superstars Tennis

Sega Superstars Tennis

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

7. 4. 2008 22:54
Reklama
Reklama

A jelikož je těch důležitých postav tolik, přišel kdosi s nápadem, že by vůbec nebylo špatné, kdyby si to rozdaly proti sobě. Výběr disciplín rozhodně nebyl neomezený, navíc Sonic se vzdal svého práva hlasovat, protože se zrovna chystal natrhnout kaťata ve skákání na trampolíně kníratému a pupkatému instalatérovi Mariovi z konkurenčního táboru Nintenda na olympijských hrách. V bojovkách si to už dávno rozdávají postavičky z komiksů od Marvelu a aby se neřeklo, že byla nějaká postavička znevýhodněna (například Nights chtěl hrát na honěnou, ale Aiai ho převálcoval svojí koulí), byl vybrán tenis.

15:0

Sega využila celkem patnácti svých her, z nichž čerpala do Superstars Tennisu buď postavičkou, prostředím, nebo třeba jen bonusovou minihrou. A že mezi nimi nalezneme i takové, o kterých bychom to na první pohled rozhodně neřekli – třeba House of the Dead, nebo Virtua Cop. Na začátku si můžete vybrat buď exhibici, minihry, nebo turnajový režim. V turnaji se musíte „probojovat“ přes sérii arén a sbírat hvězdičky. Za ty si poté můžete odemknout další prostředí, minihry a postavičky. Samozřejmě nejde o žádnou simulaci. Na výběr sice máte několik typů úderů, ale v praxi budete pořád zuřivě mačkat jedno tlačítko a stejně jako třeba ve třetím Virtua Tennisu (který má mimochodem na svědomí také Sega, jaká náhoda) se vám jen málokdy stane, že minete míček, nebo že ho pošlete mimo kurt. Rozdíly mezi postavičkami a jejich schopnostmi nejsou zas tak markantní. Pokud byste čekali, že díky tomu, že když třeba Nights umí létat a proto vybere víc míčů, než očividně méně mrštnější Dr. Eggman, budete zklamáni. Veliké rozdíly jsou ale ve speciálních pohybech, které lze vyvolat pouze při dostatečně dlouhé výměně (energie se ale kumuluje v rámci setu, takže o ní nepřicházíte po každém gemu) stisknutím jediného tlačítka. Při tomto speciálním módu máte prakticky jistý bod, takže se vyplatí ho použít buď v případě nouze, nebo když chcete rychle ukončit soupeřovo trápení. Kupříkladu trpaslík Gilius Thunderhead (z klasické arkády Golden Axe) zasype soupeřovu polovinu kurtu blesky, které oponenta znehybní, kdežto Sonic se stane zlatým ježkem a z rakety mu začnou vylétávat šílené míčky, které za letu několikrát prudce změní směr. A můžete si být jisti, že pokud budete hrát proti živému soupeři, takové použití speciálního pohybu v tu pravou chvíli dokáže vynést frekvenci sprostých hlášek do astronomických výšin.

30:15

Turnajový režim se neskládá jen ze sledu tenisových mačů, občas se budete muset vypořádat i s minihrou, která nemá s bílým sportem zhola nic společného. Dva příklady za všechny – místo sítě si dosaďte zábradlí, po kterém přejíždí skateboardisté, a servírovací stroj vám neustále nadhazuje míče. Vy samozřejmě musíte v časovém limitu zasáhnout co nejvíce projíždějících rádoby-Tony Hawků, za což získáte hvězdičku. Nebo v jiné minihře máte na každé straně dva servírovací stroje, každé vystřelující míče jiné barvy. Na druhé straně kurtu se nachází načrtnuté obrysy nějakého super-dee-duper módního graffiti a vy ho správným umísťováním úderů musíte vybarvit. Tyhle občasné odbočky od vcelku nudných zápasů jsou hodně dobrým nápadem a přicházejí fikaně právě v té chvíli, kdy se začnete trochu nudit. Navíc se opravdu málokdy opakují a prakticky s každou minihrou natrefíte na něco zcela nového. A pokud by vás turnaj omrzel, můžete si vyzkoušet jednu z mnoha zábavných hříček ve třetím herním módu, ze kterých vyčnívá třeba titul „House of the Dead meets Space Invaders“, ve kterém název mluví za vše.

40 : 40

Technickému zpracování není co vytknout. Veškeré dění na obrazovce je zaobaleno v pastelkových barvičkách a vůbec je to všechno hrozně moc pěkňoučký. Jak by taky ne, když dobrá polovina postav vystupovala převážně v pastelkových hrách. Po zvukové stránce nelze vytknout téměř nic. Hudební motivy skvěle ladí s daným prostředím a zvuky nejsou nijak rušivé. Snad jedinou výtku by si zasloužily hudební přechody při aktivaci speciálních schopností, které vám při třetím opakování začnou šíleně lézt na nervy. Navíc pokud máte hudebně vytříbené ucho, tak vám ho ostrý přechod hudebních motivů tam a zpět totálně oddělá. Samotný tenis mi hodně připomínal takřka deset let starou hru Anna Kournikova's Smash Court Tennis, ve kterém se shodou okolností, kromě vybraných světových hráčů (v čele s tehdejším tenisovým sex-symbolem, její statistiky mimochodem vůbec neodpovídaly skutečnosti) mohli proti sobě postavit Eddy Gordo a Heihachi Mishima ze série Tekken a třeba Pacman s Reiko (kráska ze série Ridge Racer). Jde zkrátka jen o odpalování míčku na druhou stranu kurtu po tak dlouhou dobu, než se soupeř, popřípadě vy, nějakou shodou náhod netrefí. Inteligence počítačem řízených protivníků navíc není nijak valná, prakticky jen staticky stojí a občas naprosto neuvěřitelným způsobem (tj. opravdu jim to nevěříte) doskočí nechytatelný míč.

Game, set, match!

Je to docela smutné, ale jediným skutečným důvodem proč si tuto hru kupovat je buď naprostá oddanost k firmě Sega s tím, že tady máte všechny její důležité postavičky pěkně na jedné placce, anebo plánované multiplayerové dýchánky. Na rozdíl od verze pro Wii, kde si můžete vybrat mezi ovládáním klasickým, nebo snímaným senzory podobně jako ve Wii Sports, na PS3 (a X360) si můžete tak maximálně zapojit kytaru z Guitar Hero, chytnout ji za krk a máchat s ní naprázdno do vzduchu. Postava ve hře na to ale reagovat nebude. Minihry vám sice na nějaký ten čas vydrží a asi si několik zápasů proti počítači odehrajete, ale motivace k nějakému dlouhodobějšímu zlepšování, nebo odemykání bonusů tu prostě a jednoduše chybí. Shrnuto a podtrženo – pokud máte dostatečný počet kamarádů, kteří by si s vámi chtěli zahrát tenis, ve kterém místo Rogera Federera budou pobíhat s modrým ježkem, jděte do toho. V opačném případě si pořádně rozmyslete, jestli nebude lepší vyzkoušet třeba již zmíněný Virtua Tennis 3, kde alespoň můžete vylepšovat vlastnosti svého tenisty, nebo vzít peníze, které byste jinak vrazili do Sega Superstars Tennis, vyměnit si je někde v sámošce za pětikoruny a naházet je do automatu s Pongem. Zábava to bude zhruba srovnatelná.

Sega Superstars Tennis
PlayStation icon PlayStation 3
PlayStation icon PlayStation 2
Xbox icon Xbox 360
Nintendo icon DS
Wii icon Wii

Verdikt

Řemeslně naprosto brilantně zvládnutá hra, které ovšem chybí cosi navíc, co by vás chytlo za límec a několik hodin vás drželo před televizí a nepomůže velký počet rozličných miniher. Pokud máte rádi postavičky z her od Segy, tenis a nevadí vám, že místo Tomáše Berdycha odpalujete míčky v kůži ježka Sonica, jděte do toho. V opačném případě si koupi notně rozmyslete.

Co se nám líbí a nelíbí?

skvělá stylizace prostředí do jednotlivých her ze Segáckého univerza, zábavný multiplayer, líbivé grafické zpracování, hudba
velmi nízká motivace pro hraní v singleplayeru, po krátkém čase se dostaví nuda a nepomůže ani velké množství mnohdy chytlavých miniher, nulové výkonnostní rozdíly mezi postavičkami
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz