Samurai Warriors 2 Recenze Samurai Warriors 2: Empires

Samurai Warriors 2: Empires

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

1. 5. 2007 22:23
Reklama

Samurai Warriors patří k té odnoži her, ve kterých jako hrdina nebojujete s jedním padouchem či deseti, ale prosekáváte se celými armádami. Sakra, jste samuraj, tak by to pro vás mělo být hračkou – zvlášť, když vaši protivníci mají ve zvyku stát a zdvořile ignorovat fakt, že je porcujete na kusy. Aspoň na nižších úrovních obtížnosti. Sice máte za zády armádu, ale tu jste zřejmě nabrali někde v Itálii, a bitvy se jako na potvoru konají zrovna ve chvíli, kdy mají siestu. Můžete jim sice dát nějaké pokyny, ale bez vás nemají šanci. Čili budete muset nejen postupovat vpřed a probíjet se směrem k hlavnímu nepřátelskému táboru, ale každou chvíli se i vracet zpátky a pomáhat bezradným spolubojovníkům, na něž právě zaútočil křeček. Což je jejich hlavní účel, aby se dostávali do potíží a vy je tahali z bryndy.

Nedaleko Cušimi, ufikali uši mi

Samurai Warriors 2: Empires je další přírůstek do dvojsérie Samurai Warriors a Dynasty Warriors (jedno je Japonsko, druhé Čína, obě dělá stejná firma). Kromě trochu živější krajiny se tu toho zase tolik nového nenabízí. Devadesát devět procent celé hry spočívá v tom, že rubete do davu protivníků, zatímco dole na obrazovce vám vyskakují komentáře vašich spolubojovníků, nepřátelských lordů, případně i vaše. Někdy jsou to důležité informace, někdy spíš rušivé poznámky typu: „tohle mi nedělá dobře na revma“. Komentáře se vyplatí sledovat (abyste se dozvěděli, kdo z vašich kolegů je zrovna v rejži), boje ne. U nich si vystačíte s kombinací trojúhelníku a čtverečku, maximálně do toho můžete horním tlačítkem vrhnout nějaké kouzlo (ale sečné zbraně jsou přece jen účinnější).

Pokud si chcete užít zběsilého bušení do tlačítek, prosím pěkně – rozhodně byste mohli dopadnout mnohem hůř. Na rozdíl od jiných her tady totiž nejde úplně odpojit mozek od nervové soustavy a jen kráčet vpřed a pozorovat, jak vám pomalu otéká zběsilým mačkáním namožený palec. Tady musíte sledovat i dění na strategické mapě a občas zasáhnout – což je příjemné. Na druhou stranu, pokud jste hráli už nějakou jinou verzi téhle hry, tak vážně není důvod se do toho pouštět znovu. Po chvíle vám kydlení nepřátelských hord přijde asi tak zábavné, jako hrabání listí. Alespoň nám to tak přišlo.

Což ale neznamená, že by to bylo špatně udělané hrabání. Když zameteme problém monotónnosti pod koberec a budeme se snažit o ten velký hrbol nezakopnout, je tu dost různých nepřátelských jednotek, solidní efekty, možnost jezdit na koni a i když jsou bojová komba zběsile jednoduchá, je jejich používání dost elegantní. Tedy, až na to, že hrdina má ve zvyku občas se rozběhnout do prázdna a tam začít sekat mečem.

Samuraji na mumraji

Rozhodně se od posledně vypilovala strategická část. Teď nemyslíme tu během boje, ta je stejně základní (možná ještě základnější) jako v minulých dílech - prostě jen dáváte jednotkám čtyři možné pokyny a ony si stejně dělají co chtějí. Jde nám o moment mezi bitvami (ano, i takové chvíle tu jsou), kdy vydáváte rozkazy, co mají vaši poddaní dělat. Jestli vylepšovat zbraně, obdělávat půdu, verbovat další vojáky, nebo můžete i pověřit své pobočníky, aby se zlepšovali v umění podávání čaje či v zavilostech salónní konverzace. Což, jak asi tušíte, vylepšuje jejich bojové schopnosti. (Kdybych to býval věděl, tak do sebe v mládí leju čaj jak zjednanej.) Taky se rozhodujete, jestli s někým uzavřete krátkodobé spojenectví, rozdělujete posty, angažujete zajaté generály, aby pracovali pro vás. Je toho celkem dost a i když to většinou odbudete třemi kliky, i tak to dodává hře na pestrosti a vám na důležitosti. Můžete si dokonce vytvořit i svého vlastního hrdinu!

Co se týče hry samotné, nabízí dva základní módy. Volný a kampaň. Jak asi chápete, kampaň je základní příběhová část, ve které si můžete vybrat hned z několika slavných historických tažení. Je škoda, že když už se vytahují historické bitvy, že se z nich neudělá nějaká pořádná strategie a jen se přeorávají do podoby jednoduchých akčních mlátiček. Japonská historie by si něco takového zasloužila.

Tady můžete být rádi, že si smíte zvolit mezi několika bojovými formacemi, že můžete měnit válečníky (přičemž každý má jiné zbraně) a že je tu šance hrát s parťákem. V té chvíli se obrazovka rozdělí a každý můžete krosit své hordy, případně si i vypomáhat. A jako všechno, co děláte ve dvou, i tohle je samozřejmě zábavnější, než sólová hra.

Samurai Warriors 2: Empire rozhodně není záležitost, při které byste měli chuť spáchat ze zoufalství seppuku. Je to solidní mlátička, která je zase o chlup lepší než minulé díly, ale přelom v žánru se nekoná. Základ zůstává, změnily se jen ornamenty. Pokud už jste zkušenější hráč, tak vás za chvíli přestane bavit probíjet se přes nepřátelské hordy, tam a zase zpátky, bez nějaké větší změny.

I když, uznáváme, jsou okamžiky, kdy člověk nepotřebuje nic víc než svou katanu a větší počet lidských bytostí, do kterých by s ní mohl sekat. Pro takovéhle chvíle jsou skutečně Samurai Warriors skvělí. Ti… a nebo psychiatr.

Samurai Warriors 2
Windows PC
PlayStation PlayStation 2
Xbox Xbox 360

Verdikt

Další přírůstek, už zhruba osmdesátý sedmý, do „warriors“ řady. Opět s pár novými nápady, ale jinak stejný jako byly minulé díly.

Co se nám líbí a nelíbí?

Japonská historie, solidně udělané filmy, jednoduchá, ale uspokojivá řežba, haldy protivníků, možnost hrát ve dvou… plus lehká příchuť strategie.
Strašně rychle to omrzí. Strategie na bitevním poli příliš nefunguje a tak jde jen o to rozsekat tisícovky nepřátelských bojovníků, kteří se různě hloučkují. Vizuální podoba je sice lepší než u minulých dílů, ale rozhodně to není nic oslňujícího.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama