Recenze Xenoblade Chronicles 3, úžasného kolosu, který mě málem položil na lopatky | Kapitola 3

Vedle zábavné, komplexní a perfektně propracované hratelnosti hru nesou i skvěle napsaní a zahraní hrdinové. Díky nestvůrné herní době si mohli scenáristé dovolit budovat jejich vztahy velmi pomalu a přirozeně, z nesnášenlivosti se tedy bratrství ve zbrani rodí jen velmi neochotně a rozdílně smýšlející konkurenti musí nejdřív najít společnou řeč. Podobně zajímavá je i řada vedlejších postav, které k ústřednímu týmu vždy něco váže. Na obrazovce tak ožívají dávná přátelství nebo sváry. V jejich případě už ale tolik vyprávěcího prostoru není, někdy jsou tedy vývoje vztahů až příliš překotné. Navíc se pochopitelně hra nevyhýbá řadě klišé, především dobrosrdečný hlavní hrdina vás ze židle nezvedne a některé dějové zvraty jsou dost průhledné.

i Zdroj: Hrej.cz / Tadeáš Pepř

Zatím jsem především chválil, i přes nesporné kvality ale Xenoblade Chronicles 3 není úplně dokonalá hra. Dabing je sice skvělý (všechny postavy mají různě britský přízvuk), ale třeba přímo v boji má každý hrdina snad jen jednu nebo dvě repliky, které donekonečna opakuje, což při objemu soubojů začne brzy neuvěřitelně lézt na nervy. Také mě jako člověka bez větších zkušeností s rozmáchlými JRPG trochu unavoval tlak na cutscény a dialogy. Z herního času totiž opravdu hodně hodin strávíte nečinným sledováním dění nebo čtením nenadabovaných výpovědí. Těch je díkybohu pomálu a občas si u nich paradoxně odpočinete. Filmové cutscény jsou na poměry Switche na velmi vysoké úrovni a třeba scény z obřích bitev nebo destrukce gigantických robotů působí stylově. Hra se na vás ale nebojí vybalit třeba třicet minut ukecaných filmečků, a na to zas tak oskarové hodnoty nemají. Postavy při nich navíc rády zabředávají do dost nekonkrétních nebo symbolických výměn názorů, především v předposledním aktu hry jsem tedy občas začal tápat, o čem že je to vlastně teď řeč. Naopak na úplném konci se zase hraní zvrhne ve vyčerpávající sekvenci dlouhých bossfightů a tunelů, kde musíte vysekat všechno živé pro postup na vyšší úroveň, čímž celkový dojem trochu trpí. 

To je ale spíše situační problém, především na začátku a v prostřední fázi příběhu je vyprávění se samotným hraním dobře vyváženo a děj skvěle odsýpá.

MAXIMUM POWER

Z technického hlediska mám dojem, že autoři ze skromného hardwaru Switche vyždímali maximum. Svět působí pohledněji, než třeba v Pokémon Legends: Arceus, a přitom je mnohem rozlehlejší a pestřejší. Jednotlivé lokace jsou dechberoucí, velmi rozdílné a plné detailů, skrytých zákoutí i více či méně nebezpečného divokého života, díky čemuž působí hodně dynamickým dojmem. Občas je až s podivem, jak bohatou scenérii umí konzole vykouzlit. Souboje navíc provází přehršel efektů a nejmocnější útoky opravdu vypadají… nejmocněji.

Nejzásadnější úskalí ale vnímám v pádech snímkové frekvence

Při zaměření na detaily už je to ale slabší. Celkově samozřejmě nejde o kdovíjak nextgen zážitek. Vedle ostrých postav často sledujete odporně rozplizlé textury a i animace jsou mimo cutscény spíše jednoduššího ražení. Osobně jsem neměl problém s délkou nahrávacích časů, nejzásadnější úskalí ale vnímám v pádech snímkové frekvence. V některých konkrétních lokacích, navíc při přítomnosti více nepřátel, se totiž hra chvílemi skutečně měnila v nechvalně proslulou slideshow a bylo vidět, že v ten moment podívaná na displeji notně překračuje technické limity Switche.

Xenoblade Chronicles 3 můžou pro nezkušeného hráče působit dost zastrašujícím dojmem a je fakt, že se do světa musíte pořádně ponořit a přistoupit na jeho pravidla. Odměnou vám ale budou desítky hodin velmi poctivé RPG zábavy obalující unikátní příběh plný skvěle napsaných postav, komplexního a zábavného soubojového systému a efektního, živého světa. Je jen třeba překousnout trochu vláčné vyprávění, které umí vyčerpávat přemírou cutscén, nebo naopak souvislého boje s nepříliš odlišnými bossy. Nad zbytkem chyb lze díky rozsahu hry přimhouřit oči.