Recenze Xenoblade Chronicles 3, úžasného kolosu, který mě málem položil na lopatky | Kapitola 2
Seznam kapitol
Na Nintendo Switch konečně dorazila zatím asi nejvýznamnější hra letošního roku. Jak se s mimořádně výpravným japonským RPG vypořádal někdo, kdo má s žánrem minimální zkušenosti?
Jako nováček žánru jsem se přirozeně nejvíce bál toho, že mě hra hned na začátku utluče svou komplexností. To nakonec nebyla úplně pravda. Především proto, že vás v podstatě prvních patnáct hodin příběh učí naprosto elementární prvky soubojů a fungování herního světa, přičemž hra na sebe postupně nabaluje další a další související vrstvy. Úplně úvodní souboje jsou tedy triviální, zatímco v dalších fázích se najednou v možnostech kombinování schopností, útoků a speciální miniher s řetězovými útoky začnete topit.
Základní herní loop se sestává z průzkumu překrásně designovaného světa, neinteraktivních dialogů s jinými postavami a komplexních soubojů. Na pozadí toho stojí specifický RPG systém pracující s odlišnými povoláními hrdinů. V základu se bojovníci dělí na tanka, healera a útočníka, přičemž ve svém sedmičlenném týmu byste vždy měli mít alespoň dva od každého. Každá role má ale celou řadu specifičtějších class. S těmi přicházejí výše zmínění hrdinové, které postupně verbujete do party, a jejich povolání se můžou naučit všechny hlavní postavy. Hra vás navíc přímo motivuje povolání často točit, protože s trochou cviku si daná postava vštípí některé schopnosti a povolání lze s naučenými schopnostmi dále mixovat.
Na papíře to možná zní složitě, v praxi ale principy docela rychle pochopíte. Navíc je hra minimálně na střední obtížnost docela benevolentní v tom, jak svůj tým stavíte. I když pochopitelně existují lepší a horší kombinace, mimo nejvyšší obtížnost vás nikdy vyloženě nevykoupe v tom, že by tu či onde chyběl důležitý bodík schopností.
Souboje jsou navíc akční a kromě ovládaného hrdiny (můžete přepínat celou skupinou) se o zbytek celkem zručně postará umělá inteligence. Ambicióznější hráči můžou micromanagovat každou jednotlivou roli, já si ale v průběhu hraní vystačil v podstatě jen s hraním za protagonistu Noaha a zbytek týmu bez problémů plnil své úkoly. Parťákům můžete také udělovat taktické pokyny a posouvat je po bitevním poli (některé útoky jsou efektivnější třeba zezadu). Přímo v boji pak kromě pohybu ovládáte jen speciální útoky. Základní švihání mečem si postava obstará sama, dobrým načasováním návaznosti mocnějších schopností ale můžete udílené poškození dále zvyšovat. Z obrázků možná potyčky působí dost chaoticky, v pohybu ale žádný problém mít nebudete.
Nad rámec bojování a plnění úkolů pak můžete u táboráku vařit pokrmy přinášející bonusy, vylepšovat postavy bonusovými zkušenostmi nebo konzultovat informace, které skupinka zaslechla při běhání po koloniích, a odemykat tak další úkoly nebo se alespoň něco dozvědět o příběhovém pozadí světa. Postupem času si také odemknete možnost kovat speciální krystaly, kterými dále vylepšujete profilujete hrdiny. Pro to je zapotřebí sbírat předměty volně se povalující ve světě nebo padající ze zabitých divokých zvířat, kterými se rozlehlé lokace jen hemží.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
