Recenze Uncharted: Legacy of Thieves Collection, nejlepšího dobrodružství, které hry nabízí | Kapitola 3

Nechci Uncharted vyzdvihovat nad ostatní hry, které nabízí to samé, ale takhle komplexní balíček na PS Storu jen tak nenajdete, a když, tak jen v rámci first-party produkce. Ať už budete nadšení sdílet spolu se mnou nebo ne, v obecné rovině jde tak jako tak o faktická vylepšení celého zážitku. Jde jen o to, jak moc jsou pro vás důležitá. Ale kdyby vám tohle všechno bylo málo…

… tak samozřejmě remaster upravuje i onu zmiňovanou grafiku. Uncharted je aktuální ještě hezčí a ostřejší a v obecné rovině vám nebude připadat, že hrajete X let staré hry. Nicméně stále jde o remastery, a zmiňované roky jsou tu a tam někde vidět, neříkám že ne. Uncharted tak zřejmě kategorii o nejhezčí hru roku nevyhraje. Těch krásnějších titulů ale ve svém katalogu her moc nenajdete. 

Někteří možná řeknou, že co pohled na zemi před vámi, to kýč. Pravdou je, že si vývojáři s kamerou dokázali už původní hře vyhrát tak dobře, že byli schopní prodat prakticky jakýkoliv záběr na libovolný šutr před vámi. A že těch šutrů uvidíte hodně, a je jedno, jestli jde o jihoamerické vězení, kopce na Madagaskaru, honosné sídlo ve středomoří nebo blátivé Skotsko. Možná že v Lost Legacy panoramat ubylo (příčinou je to, že hlavní postavy necestují křížem krážem po celém světě), ale zase mě nenapadá hra, v níž byste se otáčeli za hejnem plameňáků (no jo, David nehrál poslední Forzu Horizon, pozn. šéfredaktora). Remaster všechny tyhle scény povyšuje na vyšší úroveň, a ukážete-li je nezaujatému divákovi, bude na obrazovku koukat s němým úžasem.

Uncharted je aktuální ještě hezčí a ostřejší a v obecné rovině vám nebude připadat, že hrajete X let staré hry. Stále jde ale o remastery, a zmiňované roky jsou tu a tam někde vidět

Jakýmsi pohrobkem mezigenerační konzole PlayStation 4 Pro je rozdělení do dvou režimů obrazu, kdy můžete standardně volit mezi bohatostí detailů a vyšší plynulostí obrazu. Logicky bych vám doporučil to druhé, protože se na obrazovce zase tolik nezmění a FPS jsou v tomhle smyslu výraznějším benefitem. Remaster ale přichází i s režimem pro fajnšmekry, v němž si – samozřejmě na adekvátním zobrazovacím zařízení – užijete až 120 FPS. Pro mě osobně to bylo asi poprvé, co jsem zkoušel konzolovou hru v tomto nastavení, a vlastně nevím, co si o něm mám myslet. Na jednu stranu je 120 FPS fajn, specificky v akčních (střílecích) pasáží možná 120 FPS využijete, ale protože moje reakce s DualSense nejsou takové jako s myší, dokážu pohodlně žít i s 60 FPS. Navíc jsem musel pětapadesáti palcovou televizi vyměnit za výrazně menší monitor, kde se z jedné strany ztratí ztráta detailů způsobená zaměřením na počet snímků za vteřinu, ale z druhé strany se obraz výrazně zmenší a mám pocit, že jednotlivé scény tolik nevyniknou. Hrát ale na monitoru – a já věřím, že alespoň jeden z vás tak na konzoli hraje – tak bych volil právě snímkovací frekvenci, protože výsledný obraz zase o tolik nezaostává. Jde o kompromisy, a na menším displeji prostě těch pár lístečků oželím.

Možná že právě tohle je pro vás ten moment, na jehož základě se pro koupi rozhodnete. Mně ale návrat k Drakeovi a Fraserové náramně sednul především kvůli tomu, že už je to nějaký pátek, co jsem Uncharted hrál. U vás ale může být situace opačná. Sony nabízí pár hezkých vychytávek a vyleštěnou grafiku, ve všem ostatním ale dostanete něco, co jste možná už hráli (a navíc tentokrát bez multiplayeru, i když nevěřím, že někomu bude chybět). Pokud nehráli, není se o čem bavit, Uncharted: Legacy of Thieves byste prostě neměli minout.