Recenze Total War: Warhammer 3, vyvrcholení fenomenální strategické série | Kapitola 2
Seznam kapitol
Někdy v životě recenzentském nastávají chvíle, kdy má člověk pocit, že je opravdu synem štěstěny. Já tento pocit například zažil nedávno, právě při recenzování Total War: Warhammer 3. Už jen fakt, že mám zrecenzovat třetí díl jedné z nejlepších strategických sérií vůbec (a mám ho k dispozici o týden nebo dva dříve než běžný pařan) by ke štěstí stačilo. Tentokrát však štěstěna zasáhla úplně jiným způsobem a sotva jsem obdržel kód, vyhrál jsem v pracovním testování jackpot - na testu vyběhly dvě čárky a já se tak mohl tomuto skvostu věnovat týden v kuse od rána do večera! To je opravdu velké štěstí, protože jsem si původně naivně myslel, že mi bude stačit pár hodin každý den po návratu z práce. Omyl! Takovým způsobem bych totiž sotva načal kampaň, která mi ve výsledku zabrala necelých 40 hodin čistého času.
Jak jsem už zmínil, příběh je kapitola sama o sobě a nejspíš i k vám se už dostaly zvěsti o tom, jak zdejší kampaň obšlehla příběh Warcraftu trojky. Musím vás ubezpečit, že všechny tyto zvěsti jsou… naprostá pravda. Posuďte sami – princ prokletého národa se vydává daleko na sever osvobodit svého boha (a porazit démona který za to může) aby zachránil svůj lid. Po cestě najde prokletý runový meč a navzdory všem varováním se rozhodne použít jeho moc s vidinou, že ho jeho „silná víra“ ochrání před vedlejšími účinky. Ty se samozřejmě časem dostaví a ve výsledku je z našeho hrdiny záporák. Zkrátka a dobře inspirace příběhem Arthase bije do očí a já s tím vlastně nemám žádný problém, protože forma a provedení jsou diametrálně odlišné. Obzvláště pak pozvolný propad charakteru hlavního hrdiny je naprostá lahůdka.
Stěžejním pilířem hlavního příběhu je pak uvězněný medvědí bůh Ursun, jenž umírá spoután u démona Be’lakora v (pomyslném) sklepě. Každá z frakcí si proto dala za cíl démona zlikvidovat a medvědí mršinu využít po svém. Někteří, jako například Kislev, chtějí tohoto přerostlého méďu zachránit, jiní využít jeho magickou esenci, někteří by si z něj rádi uvařili kouzelný guláš a maniaci, jako například bůh chaosu Khorne, si vystačí s jeho lebkou ve formě taburetu ke svému trůnu.
Kňučení umírajícího Ursuna pak způsobuje výskyt již zmiňovaných „trhlin“ do dimenzí chaosu a vám nezbývá než se jich rychle zbavit. Po několika tazích z nich totiž začnou lézt agenti i celé armády, které vám značně znepříjemní život. To oproti jiným Total Warům znamená mít konstantně spoustu armád a hrdinů i hluboko ve stabilním vnitrozemí, o které byste se normálně v podstatě vůbec nestarali. Vzhledem k tomu, že většinu těchto armád však v pozdějších fázích hry snadno rozprášíte klidně s osádkou opevněného města, dá se na toto rojení démonů pohlížet i optimisticky – jako na poklad, který přijde až k vašim branám. Z počátku však budete muset udržovat ve vnitrozemí „uklízecí četu“, která bude brány zavírat. To je možné buďto s pomocí armády, která po vítězné bitvě se strážci brány obdrží cca tři tisíce zlatých, nebo s pomocí hrdiny, který za patnáct stovek bránu zavře bez boje.
Každá z frakcí si proto dala za cíl démona zlikvidovat a medvědí mršinu využít po svém
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
