Recenze The Legend of Zelda: Skyward Sword HD, jednoho z nejlepších dobrodružství na Switchi | Kapitola 2

ŠVIHNOUT A MÁVNOUT

Klíčovým aspektem, který prostupuje hratelností jako takovou i vším dostupným obsahem, je ovládání. Skyward Sword vyšel původně na Nintendo Wii a logicky tak v maximální možné míře využíval možností jeho revolučního pohybového ovládání. Na papíře to samozřejmě znělo skvěle. Máchání mečem, házení předmětů nebo střelba z luku vypadají efektně, v praxi ale bylo ovládání dost problematické a vyčerpávající. Remaster na Switchi logicky tyto možnosti zachoval, zároveň ale nabízí alternativu pro línější hráče nebo majitele Switche Lite.

Joycony musíte pořád, a to myslím opravdu POŘÁD, synchronizovat a kalibrovat.

Wiimote a nunchuck nahrazují odpojené joy-cony a výsledek je skutečně zábavný. Designéři se před lety opravdu vyřádili a z možností tehdejších nástrojů se pokusili vytěžit absolutní maximum. Většinou to smysl dává, občas příliš ne, minimálně na zkoušku je to určitě skvělá možnost, jak využít výbavy Switche. Přece jen jsem ale po pár hodinách trvale přešel na přepracované tlačítkové ovládání a pohyby úplně omezil. Na vině je značná nepřehlednost, komplikovanost a především nepřesnost. Joycony musíte pořád, a to myslím opravdu POŘÁD, synchronizovat a kalibrovat stisknutím tlačítka a namířením doprostřed obrazovky. Link tak často nedělá to, co po něm chcete, a ve vypjatějších a obtížnějších soubojích je něco takového k zlosti.

i Zdroj: Hrej.cz

To nicméně neznamená, že by bylo ovládání tlačítky o moc lepší. Relativně intuitivní pohyby s řadou nabídek totiž museli autoři napasovat na několik kombinací tlačítek a především kamera v soubojích je opravdu neovladatelná. Nově můžete kameru natáčet ručně, ale přístup k tomuto režimu je velmi krkolomný, bije se s analogovým ovládáním meče a “zamykání” nepřátel je naprosto extrémně nespolehlivé. Zdaleka nejhorším zážitkem je tak boj s nepřáteli, kteří střídají útoky zezadu i zepředu. Moc nefunguje ani řada dalších drobností, do konce hry jsem třeba nepochopil, jak funguje houpání na laně. To už jsou ale jen detaily.

JAKO V RÁJI

To je nicméně asi poslední negativum, které v tomhle textu zmínim. Jinak jde totiž o naprosto fantastickou hru. Fakt. Fantastickou! Opakovaně jsem v podcastech i diskuzích mluvil o tom, že šlo po opravdu dlouhé době o titul, který mě fascinoval svou hravostí, kreativitou a zábavností. Hádanky jsou skvěle vymyšlené, zábavné, tak akorát komplikované a jejich řešení často velmi originální. I ten boj je ve výsledku celkem zábavný, byť trochu krkolomný. Navrch Skyward Sword přidává zábavné bossfighty. Design map ohlodal zub času asi nejvíce a ano, Skyloft i místa pod ním úplně nedosahují fikanosti a zábavné vertikality Breath of the Wild. Problémem může být také tempo vyprávění, třeba rozvleklý tutorial je totiž opravdu ubíjející. Systémy upgradů nebo překonávání překážek už také moc neodpovídají moderním standardům, ale co… je to přeci remaster. 

Navíc jde o pořádnou porci obsahu. Za svých těžce vydřených 1500 korun dostanete více než dvacet hodin nádherného dobrodružství. Příběh sám o sobě taky obstojí a koření ho charakteristický, citlivý a někdy i celkem černý humor. Pro mě osobně jde navíc o možná ještě lepší zážitek než oceňovaný Breath of the Wild. Ten mě postupně ubil svou otevřeností a svobodou, přímočařejší a lineárnější povaha Skyward Swordu mi prostě vyhovuje lépe a pokud se také raději necháte vést za ručičku, možná budete mít stejný názor. Jen pozor, rozhodně to neznamená, že by byl SS primitivní hrou, kde nemusíte nad dalším postupem přemýšlet a pozorně číst. Pokud neovládáte angličtinu, budete často hodně nepříjemně tápat.