Splatoon 3 Recenze Recenze Splatoonu 3, barevné podívané, které chybí pouhý kus k Piccasovi

Recenze Splatoonu 3, barevné podívané, které chybí pouhý kus k Piccasovi | Kapitola 2

David Plecháček

David Plecháček

21. 9. 2022 19:00

Seznam kapitol

1. VEDLE MARIŮ, ZELD NEBO YOSHIŮ 2. PŘÍLIŠ PŘÍKRÉ 3. NA VÍC NEMÁ

Když se mě někdo zeptá, jakou známku si třetí Splatoon zaslouží, neváhám. Jak jsem jindy pevný v kramflecích co se týče textu a váhám nad známkou, v případě téhle barevné, ulítlé střílečky od Nintenda není o čem přemýšlet. Osm! Vyšší známku si nemá hra jak obhájit, hodnotit níž je zase příliš příkré. Tentokrát je však mnohem těžší tohle nicneříkající číslo zaobalit do všeříkajícího textu.

Reklama

Je to možná trochu paradox, ale Splatoon příliš důvodů (a možná ani možností) ke změně nemá. Budeme-li mluvit o multiplayeru, protože chtě nechtě je multiplayer tím klíčovým prvkem hry, základní pravidla příliš vylepšit nelze. Dva týmy po čtyřech hráčích se v arénách utkávají o to, kdo dokáže nacákat více barvy na herní mapu. V cestě za barevnou převahou stojí protivníci, kteří jednak cákají barvu přes tu vaší, a jednak cákají barvu po vás, čímž vám udělují poškození, stejně jako udělujete poškození vy jim.

Co fungovalo, funguje i tentokrát. Každý souboj má grady, bývá zpravidla napínavý až do konce, je svižný a nutí hráče naskočit do dalšího, dalšího a ještě jednoho potom.

Za předpokladu, že o Splatoonu neslyšíte poprvé, tenhle koncept moc dobře znáte. A asi i víte, že jej nelze příliš posunout dál. Každá bitva trvá tři minuty, je intenzivní, a minimálně ve většině her postrádá jakoukoliv taktiku kromě totální války s cílem omalovat co nejvíc prostoru a vzít s tím na barevnou věčnost i co nejvíc typických chobotniček. Nintendo se ani tentokrát o žádnou změnu nesnaží. To, co třetí díl přináší, jsou zjevné novinky, bez kterých se žádný nový díl žádné série neobejde, čili nové mapy, pár nových zbraní, a pár drobností navrch.

Jestliže v úvodu zaznělo, že Splatoon už od prvopočátku netrpí žádnými problémy, z logiky věci z výše uvedeného vyplývá, že problémy nepřichází ani s třetím dílem. Co fungovalo, funguje i tentokrát. Každý souboj má grady, bývá zpravidla napínavý až do konce, je svižný a nutí hráče naskočit do dalšího, dalšího a ještě jednoho potom. Zbraně je radost zkoušet a objevovat nové typy a testovat, které vám sedí nejvíc. Samotné míření, respektive domiřování pomocí gyroskopů, je stejně precizní, i když pro nováčky může být poněkud matoucí a vyžaduje zvyk – ale vytknout se mu nedá nic. Můžete kupovat doplňky, měnit si herního avatara ku obrazu svému, nebo s ním můžete naskočit třeba do hry jednoho hráče.

Ani ta není novinkou a je ve hře přítomná už od prvního dílu. Singleplayer se s každým pokračováním stále zlepšuje, ale i když jej považuji za plnohodnout část, fakt, že o ní Nintendo prakticky nemluví, ji trochu devalvuje a stojí tak bokem. Hraní proti umělé inteligenci je odlišné. Je to jediná část, v níž využijete vašeho šnečího parťáka, kterého si vytvoříte v úvodu. A je to jediná část, která (pokud mi odpustíte jízlivý komentář) vyžaduje větší míru přemýšlení. Kampaň je totiž kombinací levelů, které míchají barevné bitvy se skoro až platformovými hádankami jako v lecjaké logické plošinovce. A Splatoon to dělá bravurně a pomalu dávkuje těžší a těžší výzvy, až k těm, v nichž vážně oceníte některé upgrady z dovednostního stromu.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama