Recenze Sherlock Holmes Chapter One, mladší verze starého známého z Baker Street | Kapitola 2

Po objevení místa spáchání zločinu hra odhalí své nejsilnější stránky. Způsob vyšetřování, sbírání důkazů a výslech podezřelých mají autoři za ta léta už pevně v paži a u aktuálního dílu své předchozí zkušenosti bohatě využívají. Pomocí dialogů, prozkoumávání předmětů a pozorování potenciálních pachatelů si Sherlock postupně sestavuje obrázek o tom, co se na místě činu vlastně stalo. Cestou k uzavření případu je párování zjištěných informací do souvisejících dvojic, které následně vytvoří diagram vedoucí k odhalení pravdy. Potíž je v tom, že si hráč musí hned v několika bodech sám zvolit, zda z dostupných informací vyvozuje jeden či druhý závěr, takže pospojované důkazy mohou vést i k nesprávnému řešení. Přestože je nový Sherlock Holmes otevřenou hrou, představují jednotlivé případy spíše uzavřené epizody, které se vzájemně nijak neovlivňují. Po předání podezřelého do rukou (ideálně) spravedlnosti, je možné správnost hráčova úsudku ověřit v novinách, které v případě špatného rozhodnutí zpochybňují výsledek vyšetřování. Na žádný konec hry a následné opakování v takovém případě ale nenarazíte, už jenom proto, že několikrát ani nejde o to, zda je vrahem jedna či druhá osoba, ale je potřeba zaujmout morální stanovisko, kde není ani jedna z voleb vyloženě správnou.

Sherlock Holmes Chapter One rozhodně není hrou, která by hráče kdovíjak vodila za ruku

Po představení způsobu vyšetřování se sluší stručně vyjádřit k jeho náročnosti. Sherlock Holmes Chapter One totiž rozhodně není hrou, která by hráče kdovíjak vodila za ruku. Při výslechu podezřelých, zkoumání a předkládání důkazů nebo čtení dokumentů je potřeba opravdu dávat pozor. Stejně jako se ve světě pohybujete podle názvů ulic, hledáte postavy podle jejich popisu. Nemůžete je najít? Zeptejte se ostatních. Často máte k dispozici třeba fotografii, kterou můžete kolemjdoucím ukázat a zúžit tak okruh hledání. Naštěstí se mi to během hraní nikdy nestalo, ale umím si velice snadno představit hned několik míst, kde se může hráč zaseknout nebo ztratit. V té souvislosti bych rád upozornil na vcelku povedený český překlad, který výjimečně doporučím i těm, kteří jsou na běžné hry v anglickém jazyce zvyklí. Zatímco u většiny her není neporozumění každému slovu překážkou v pokračování, tady byste mohli narazit.

O co méně se budete muset při čtení titulků soustředit na každé slovo, o to více prostoru můžete dát poslechu povedeného (anglického) dabingu postav a vynikající hudby. Soundtrack si zaslouží zvláštní pochvalu a ačkoli po většinu času jen nenápadně dokresluje atmosféru, dobře ví, v jakých momentech se naplno rozeznít a naopak si získat pozornost jen pro sebe.

Ano, i Sherlock Holmes bude muset v ojedinělých případech místo slovní argumentace použít střelnou zbraň

Zatímco samotné vyšetřování, které je pochopitelně hlavní náplní hry, je zároveň její nejsilnější stránkou, souboje s nepřáteli jsou o poznání slabší. Ano, i Sherlock Holmes bude muset v ojedinělých případech místo slovní argumentace použít střelnou zbraň a myslím, že bylo správné rozhodnutí, nezačleňovat tyto potyčky do hlavní příběhové linky příliš často. Je zřejmé, že akce byla do hry přidána pro zpestření hratelnosti, o kdovíjak propracovanou a funkční střílečku se ale pochopitelně nejedná. Hra nenabízí ani nastavení citlivosti zaměřování, takže se použití asistence míření vzhledem k prkennému ovládání vyhnete jen těžko. Kdyby v přestřelkách ale někdo přece jen našel zalíbení, je možné v každé čtvrti nalézt zločinecké doupě a zastřílet si třeba i s různými modifikátory, jako je menší počet nábojů, vypnutí regenerace zdraví nebo zkrácení schopnosti zpomalování času. Souboje probíhají v uzavřených arénách, ve kterých na vás postupně vybíhají vlny nepřátel. Ti mají na těle barevně označena slabá místa a po úspěšném zásahu můžete dotyčné zatknout. Alternativním, nijak neznevýhodňujícím řešením, je potom střela do obličeje. Největším následkem je v takovém případě negativní komentář Sherlockova imaginárního přítele Jona, který ve svém deníku pravidelně komentuje vaše rozhodnutí. Jeho čtením bych se ale nezdržoval, jde o neustále se opakující připravené věty, které v návaznosti na sebe vůbec nedávají smysl.

Když už je řeč o Jonovi, nemohu nezmínit, že se jedná o jednu z nejvtipnějších postav, jakou jsem ve hrách za poslední dobu viděl. A často k tomu nepotřebuje vyslovit jedinou hlásku. Ne že by jeho odlehčující drzé poznámky nijak nepřispívaly k atmosféře hry, jeho hlavní síla ovšem spočívá jinde. Jak už bylo zmíněno, jedná se o výplod Sherlockovy mysli, což dává jeho ztvárnění obrovskou svobodu. Když pominu, že Jona můžete navléct třeba do pestrého obleku zmrzlináře, překvapí vás především tím, kde se v různých lokacích nachází. S tímto na první pohled nepodstatným prvkem si dali vývojáři opravdu pořádnou práci a připravili pro Jona desítky vtipných scén. Když jsem si myslel, že jsem ho ztratil při pátrání v archivu, objevil jsem ho z ničeho nic sedět na té nejvyšší knihovně se spisem v ruce. V galerii u expozice s mrtvou rybou začal nahazovat udici a v místnosti s podlahou od krve se přemístil s komentářem, že v tom teda rozhodně šlapat nebude, rovnou na strop.