Recenze Pentiment, detektivního příběhu s fantastickou stylizací | Kapitola 2
Seznam kapitol
Studio Obsidian zároveň vyvíjelo tři projekty. Ten nejmenší, ale dost možná nejzajímavější z nich konečně dorazil. Je Pentiment tak ojedinělou záležitostí, jak na první pohled působí?
PŘICHÁZÍM K VÁM Z NORIMBERKA
Zmínil jsem, že se hratelnost v zásadě točí jen kolem dialogů. Aby to povídání bylo přece jen zajímavější o osobnější, dostáváte v průběhu hry možnost volby historického pozadí hlavního hrdiny, především pak jeho charakterových vlastností, vzdělání a zcestovalosti. Můj konkrétní Andreas třeba (neúspěšně) studoval medicínu, miloval logiku a matematiku a zkušenosti získával v Itálii a později i v Čechách a Slezsku. Volby vám umožňují nejen trochu více sympatizovat s hrdinou, ale také to přímo ovlivňuje možnosti řešení některých problémů. Znalost anatomie nebo schopnost komunikovat konkrétním jazykem může někdy přijít velmi vhod.
Svým počínáním navíc Andreas ovlivňuje příběh jako takový, a to velmi významně. Jako samozvaný hlavní vyšetřoval shromažďuje důkazy, vytahuje z ostatních informace, ukazuje na podezřelé, a nepřímo tak řídí, kterým směrem se osud celé vesnice vydá. To ale platí i v mnohem menším měřítku, kde drobnými činy můžete někomu ovlivnit život na roky dopředu. Velmi příjemné je, že jsou tyto kroky hodně nepředvídatelné a rozhodně nejsou černobílé. Většinou vlastně vůbec netušíte, jestli jste se rozhodli správně a zda jste někomu vážně neublížili. Nedokážu odhadnout, jak moc je ve výsledku příběh lineární, Pentiment ale minimálně dokáže vyvolat iluzi obrovské tísně, zodpovědnosti a nedostatku času, ve kterém musíte rozhodovat o životě a smrti potenciálně (ne)vinných obyvatel. A v tom rozhodně tkví jeho síla.
Ta jde ruku v ruce s perfektně napsanými dialogy. Rovnou vás musím upozornit, že je Pentiment OPRAVDU ukecaná hra. Respektive v ní jde hlavně o mluvení. Pokud se těšíte na akci nebo logické hádanky, hledejte jinde. Kromě neustálého žvanění a chození sem a tam hra skrývá jen pár velmi primitivních miniher, a hratelnostně jde tak v zásadě o docela chudý zážitek. To ale až na trochu otravné snové sekvence vůbec nevadí. Jen škoda, že nenabízí českou lokalizaci, bez výborné znalosti angličtiny (nebo jiného podporovaného jazyka) si totiž ani neškrtnete.
Tím jsem ale trochu odbočil od dialogů. Pentimentu se daří všem postavám vdechnout život, charakter a uvěřitelné vlastnosti. V žádném případě se nejedná o přehnané karikatury ztělesňující to či ono, což je u her velmi osvěžující. I na první pohled skálopevně věřící obyvatelé mají své pochybnosti o bohu a každý se bojí svých kostlivců ve skříni.
Mimochodem boha zmiňuji až překvapivě často, a není to náhodou. Ještě jednou vypíchnu, že motivy víry, církve a modliteb jsou v Pentimentu extrémně důležité. Pokud s ním máte z nějakého důvodu vážný problém, budete trpět.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
