Recenze NBA 2K22, nejdražší videoherní reklamy se špetkou basketu | Kapitola 2

Celou kariéru jste navíc více či méně tlačeni do budování vlastní značky, a to právě skrz zmíněné vedlejší úkoly. Můžete se vydat dvěma směry – hudební a módní. Vy tak plníte nudné výzvy a úkoly, abyste kousek po kousku kráčeli po schodech věčné slávy v rámci větve svého výběru. Jenže člověk chce hrát hlavně basketbal, ne jezdit na kole (které evidentně dělal někdo, kdo nikdy podobnou věc do videohry netvořil) po obrovské mapě od jednoho bodu k druhému, trávit hodiny budováním značky, aby pak dostal odměnu v podobě slevy na merch nebo lepších sponzorských smluv. Minulý rok byl podle mě tím posledním, kdy 2K zvládli mix basketbalové kariéry a snahy o nový Second Life jakž takž vyvážit. Někomu nový směr sednout může, kdo ale hledá basketbal, a ne prostor pro předvádění co nejúchylnějších módních kombinací, bude zklamaný a otrávený. 

PŘERUŠUJEME KVŮLI REKLAMNÍMU BLOKU 

A to jsem se zatím zaměřil pouze na stránku hratelnosti. Nejhorší, co vás v rámci MyCareer a NBA 2K22 čeká, jsou reklamy. Pokud jste někdy brečeli, že vám jich YouTube někdy servíruje moc, připravte se na potoky slz. Letošní ročník totiž reálně vypadá jako ta největší videoherní reklama, co jsem kdy viděl – navíc pěkně zaplacená z kapes jak hráčů, tak sponzorů. Do určité míry může být zastoupení skutečných značek super, člověk má větší pocit autentického zasazení a dokáže si svět NBA lépe představit. Jenže vy nehrajete basket, ale sledujete obrovský reklamní banner, který občas přeruší pár minut sportu. 

Jenže vy si zaplatíte skoro 2000 korun, abyste pak desítky a stovky hodin koukali na jednu reklamu za druhou.

Každou chvíli na vás skáče upozornění ve stylu: „Nezapomeňte se přihlásit do časově omezené Gatorade výzvy Adidas, za podpory Nike a State Farm, a získejte jedinečný swag do Mobile1 závodů na skateboardu!“ Stačí se tedy už jen vydat ulicí oblepenou reklamou všech známých značek výrobců sportovního oblečení, doplňků a dalšího. Kdyby šlo o free-to-play titul, případně si vývojáři za hru řekli o pořádný kus peněz méně, dalo by se to pochopit. Jenže vy si zaplatíte skoro 2000 korun, abyste pak desítky a stovky hodin koukali na jednu reklamu za druhou, a ideálně ještě vše podpořili nějakou tou mikrotransakcí. Člověk má až pocit, že celé zvětšování Neighborhoodu bylo jen kvůli tomu, aby se do něj (doslova) vešlo více reklam. 

KARTIČKY A MIKROTRANSAKCE ÚTOČÍ 

Druhým z klíčových režimů je pochopitelně MyTeam, svět basketbalových kartiček a mikrotransakcí. Tady už k tolika změnám nedošlo, v nabídce je standardní nabídka módů, které zaznamenaly drobné kosmetické úpravy. Nic fundamentálně jiného ale nehledejte. Stavíte si co nejlepší tým, s nímž následně bojujete proti ostatním v klasickém basketbalu, případně v dalších režimech, jako jsou 3 na 3, 1 na 1 a dalších. I letos je přitom váš účet s virtuální měnou propojen s měnou do MyCareer. Neustále se tam musíte rozhodovat, jestli si spíš vylepšíte svého hráče v příběhovém režimu, nebo investujete do kartiček. Hra vám tak v podstatě dává na výběr: vyber si jedno, nebo druhé, případně se připrav na to, že pořádně vycucneme tvoji peněženku. Troufám si tvrdit, že i letos je NBA 2K22 tím nejneslušnějším mikrotransakčním somrákem. Kam se hrabe FIFA a FUT nebo NHL a HUT.