Recenze Monster Hunter Rise, jedné z nejlepších her Switche, na velké konzoli | Kapitola 2
Je vždycky těžké zapínat hru, v níž jste strávili přes sto hodin a plně ji vyzobali, v krátkém sledu znovu. Za poslední roky nebude moc titulů, v nichž jsem strávil více času, než v Monster Hunter Rise. Svého času Switch exkluzivita byla v mých očích jednou z nejlepších her na této hybridní konzoli vůbec. Po dvou letech se nyní dostáváme do fáze, kdy můžeme tuhle kapitolu uzavřít, protože se Rise dostává po PC i na konzole.
Nemám rád, když hodnocení her začíná jejich grafickou stránkou (protože mi na ní záleží suverénně nejméně), v případě MHR jde ale o jedinou pihu na kráse, která by snad někoho mohla odradit. Když Rise na velké konzoli zapnete, najednou vás praští do očí všechno to, co jste třeba v handheld režimu Switche byli schopní mimoděk přehlížet. Mnohdy ani nevěda toho, kolik nedostatků se na malém displeji tísní vedle sebe přímo na očích.
Zmiňovat japonskost hry v recenzi switchové verze mi nepřišlo tak důležité – i když i tak jsem se v tehdejším textu v rychlíku zmínil – ale v případě verze pro velké konzole může někoho překvapit.
Svým způsobem jsem byl překvapený i já, protože jsem většinu herní doby v Rise strávil se Switchem na klíně. Jestli se něco zlepšilo, tak je to samozřejmě rozlišení a framerate (o něm za chvíli), ale hlubší zásahy do grafiky tahle verze nenabízí.
Ani tak však nemůžu říct, že by se mi Monster Hunter Rise v kontextu AAA her nelíbil. Kdybych ale měl přiblížit pocit, který jsem ze hry během opětovného hraní měl, asi bych jej přirovnal k něčemu podobnému, jako kdybyste hráli remaster ne tak staré hry. Zub času sice někde na pozadí vnímáte, v jádru vám ale tenhle mix tak starý nepřijde.
Kromě výše uvedeného je potřeba zmínit ještě jedno „varování“, především pokud nehrajete moc japonských her. Zmiňovat japonskost hry v recenzi switchové verze mi nepřišlo tak důležité – i když i tak jsem se v tehdejším textu v rychlíku zmínil – ale v případě verze pro velké konzole může někoho překvapit rozdíl mezi MH World a MH Rise, ať už jde o UX/UI, nebo třeba absenci plného dabingu. Majitelé Switche jsou většinou na podobné rozdíly zvyklí, protože ale Rise míří i na trochu jiné publikum, přijde mi fér zmínit i to, že jde prostě o trochu jinou hru. Kdybyste chtěli nějaký konkrétní podobný titul, můžete se podívat třeba na Yakuzu, která je v tomhle podobná.
Rise vám nabídne pro sérii možná o fous typičtější zážitek bez jakýchkoliv kompromisů.
Dokážu si představit, že někdo bude chtít naskočit do série s jejím nejnovějším dílem a tak si vybere Rise, ale dobře podle mě nedělá. Jestliže je MonHun komplexní hrou, na pravidla Rise se západnímu hráči přistupuje mnohem hůř než v případě staršího World.
Když si ale odmyslíte tuhle hůře přístupnou slupku, Rise vám nabídne pro sérii možná o fous typičtější zážitek bez jakýchkoliv kompromisů. Jeho základem je samozřejmě lov obrovitých monster, jenž může zabrat třeba půl hodiny. Vedle desítek hodin obsahu ale triumfuje i lepším technickým stavem. World například trápily neúměrně dlouhé načítací časy, které se pochopitelně zlepšily s příchodem nové generace, ale ani tak se nedá říct, že by načítání bylo vyloženě instantní. V případě Rise trvá načítání herní mapy přibližně sekundu, a tak člověk nemá čas ani někde na telefonu zkontrolovat, kolik je vlastně hodin. Souvisí to stoprocentně s tím, co zaznělo dříve, totiž že Rise má určité rezervy co se kvality grafické stránky týče, jestli ale někde nová verze boduje oproti té pro Switch, je to naprosto bezproblémový technický stav. Největším bonusem je maximálně plynulý framerate, který dělá z lovení mnohem pohodlnější a svým způsobem svižnější zážitek.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
