Recenze MLB The Show 23, až moc opatrné baseballové evoluce | Kapitola 3

Vraťme se zase na moment k novinkám. Přímo ve hře narazíte na rozšířené záběry přeletů nad stadiony a ukázek ulic v jejich okolí. Při hraní si pečlivější hráč všimne nových animací, například nouzových návratů na první metu nebo efektních rozštěpů při chytání obtížných míčů. Potěší uspokojivější zvonění pálek při dobře načasovaných odpalech. O něco realističtější je defenziva, kde díky pomalejším vnějším polařům a obtížnějšímu systému přihrávek zpátky do diamantu vzniká mnohem více chyb a více se tak boduje. March to October mírně rozšířil systém skautování pro draft a stále funguje jako asi nejzábavnější a nejintenzivnější varianta, jak vyčerpávající baseballové sezóny hrát. Větší a velmi důležité změny údajně konečně přišly do režimu Franchise, na ten ale bohužel při testování nezbyl čas. Asi nejmenší péče se nakonec dočkal můj nejoblíbenější Road to the Show. Ten už se asi nezbaví systému buildů a perků, ale za poslední dva roky už jsem si celkem zvykl a potěšil mě třeba přátelštější systém zlepšování atributů nebo vždy přístupná volba tréninků přímo na hřišti.

Nakonec je tu ještě novinka v podobě generování obličeje na základě fotky. Tu jsem ale vyzkoušet nemohl, neb doteď nefunguje na iOS. Smůla.

ZUB ČASU HLODÁ

Moje asi nejzásadnější výtka se tedy týká silně zastarávajícího technického stavu. To co mě v roce 2018 nadchlo už prostě dnes, navíc na nové generaci konzolí, působí hrubě nedostatečně. Kvalita animací, modely vybavení a některé dílčí detaily stadionů vypadají prostě senzačně. Takové rozmazané dugouty ale působí opravdu jako z generace PlayStationu 3 a hlavně zubaté, rozplizlé obličeje hráčů si žádaly generační zlepšení už před léty. Chápu, že by generační přechod možná vyloučil ze hry Switch, a že pořád existuje velká základna fanoušků na PlayStationu 4. Příští rok už by mě ale absence modernizovaného enginu a většího grafického skoku opravdu mrzela. V některých momentech totiž bohužel MLB The Show 23 působí neadekvátně tomu, kolik péče evidentně do vývoje putuje.

i Zdroj: Hrej.cz / Tadeáš Pepř

Kolem a kolem stále platí, že jde o nejlepší sportovní hru na trhu. Přímo na hřišti si může podat ruce s NBA 2K, které má přece jen mírně navrch technicky. The Show ho ale zase strká do kapsy mnohem přátelštější monetizací. Ostatně jsem i přes nulové zaměření na režim Diamond Dynasty po týdnu hraní jiných módů dostal tolik odměn, že jsem mohl stavět prakticky kompletní sestavu největších hvězd. Také stále platí, že díky obrovské komplexnosti a (pokud chcete) i drsné výzvě je každý poctivě vydřený single, každá dobře načasovaná ulejvka, ubráněný ranař a nakonec samozřejmě i každý perfektně načasovaný odpal za plot neuvěřitelně uspokojivým a návykovým zážitkem.

Jen to samé šlo říct i loni. A předloni. A předpředloni. Ten posun by prostě mohl být citelně větší.