Recenze Lost Judgment, perfektní detektivky, kterou si chcete přečíst | Kapitola 2

Být tohle synopse nějaké knížky, tak ačkoliv sám nejsem vášnivým čtenářem obecně (natožpak detektivek), rozhodně bych se nebál po knize sáhnout a koupit ji když ne sobě, tak alespoň někomu jinému jako dárek. Jelikož jsem označil příběh jako největší plus, sluší se dodat i onen mínus, který mi zážitek kazil. Dospělé části totiž střídají v mnoha směrech až infantilní intermezza, a hra tak není stoprocentně konzistentní. Právě to je dědictví Yakuzy, a těžko to tak můžeme mít Judgmentu za zlé, ale je pravda, že zdaleka ne všechny výplně toho hlavního baví stejně jako ústřední dějová linka. Právě na vedlejších částech hry je vidět, že se bavíme o japonské hře, které jsou svým netypickým přístupem pověstné, a tak i Judgment je někdy bizarní, jindy stupidní až hloupý, ale zároveň třeba teatrální a až směšně trapný (v kladném slova smyslu). Vážné dialogy s oblibou střídají odlehčené konverzace, zpravidla s trhlým Kaitem, což platí i pro questy, jež dovedou člověka hezky odreagovat, ale jsou jednoduše nežádoucí ve chvíli, kdy prahnete po dalším stěžejním odhalení hlavního příběhu.

I po Jokohamě pobíhají chuligáni, kteří si zasluhují dostat přes prsty, a Jagami je rád srovnává do latě. Oprostíme-li se od příběhu, hratelnostně stojí Lost Judgment přesně tam, kde byl původní Judgment. To v praxi znamená, že na vás na každém rohu čekají gangy s boxery nebo baseballovými pálkami, kteří vám chtějí ještě více rozcuchat vaši bujnou černou hřívu, ale většinou stačí vzít cokoliv co stojí kolem vás a sáhnout tím protivníkům do úsměvu. Judgment se s ničím moc nepáře, a tak je Jagami hotový mistr několika bojových stylů kung-fu, díky čemuž si připadáte v bezpečí prakticky kamkoliv, kam vstoupíte. Každý bojový styl se vyznačuje něčím jiným, a i když je v nitru značně komplexní, minimálně z počátku si vystačíte se základní znalostí čtverečku na spamování nepřátel a jste v klidu. Úchopy, odrážení, jednotlivá specifika, speciální útoky… to všechno přijde časem. Důležité je, že na rozdíl od poslední Yakuzy zůstal soubojový systém realtimový, protože v opačném případě by se ze hry stala poměrně roztahaná záležitost. Takhle má spád. Zaběhnete za roh, dáte do držky několika nesympatickým Japoncům, a ani ne za minutu pokračujete ulicí dál. V podstatě se bavíme o 3D Beat ’em Up a jen horko těžko budete někde hledat jeho zábavnější provedení. Akce má spád, má říz, má prostě všechno. A navíc jí není tolik! Přijde mi, že náhodných soubojů ubylo, v původní hře jich bylo až moc a člověk se jich přejedl. Tady ten pocit nemám. Plusem jsou také rozhodně upgrady, které nakonec mohou značně promluvit do stylu vašeho hraní, ale v tomto směru fungoval podobně i první díl, takže nic nového pod vycházejícím sluncem. 

Troufám si tvrdit, že takhle košatým balíkem nebyl ani původní Judgment, což by z Lost Judgmentu dělalo nejobsáhlejší hru v historii studia. Zdaleka ne každý veškerý obsah vytěží, někteří o něj nebudou chtít ani zavadit, to ale neznamená, že by tam nebyl.

Při přímém srovnání by se rozdíly v hratelnosti jistě našly, ale v praxi je hra skutečně pořád stejná. Novinka v podobě skateboardu je vtipným řešením jinak otravného pobíhání, navíc taxíky – fast travel hry – jsou v Jokohamě mnohem lépe rozmístěné, a tak je budete používat tak nějak mnohem intuitivněji. Jenže takové věci potěší především hráče, kteří do Lost Judgmentu zamíří po prvním díle, nováčky těžko víc navnadí. A takový komentář lze přičíst prakticky ke všemu. Že je na ulicích nová možnost, jak se dostat do bitky (a to tak, že má někdo z obyvatel blbý den a chce si to prostě na někom vybít, což ukazuje nová ikona), to zde bude zajímat málokoho. A tak jen pro úplnost ke skateboardu poznamenám, že není nic moc, především proto, že s tím můžete jezdit jen po silnici. To je věru otrava.