The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom Recenze Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom

Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom | Kapitola 2

David Plecháček

David Plecháček

22. 5. 2023 16:50 5

Seznam kapitol

1. JABLKO, KTERÉ DALO SVĚTU ZELDU 2. ZÁKON AKCE A REAKCE 3. VZHŮRU DO OBLAK A JEŠTĚ NÍŽ

Nejsem v téhle pozici poprvé. Někdy to tak vyjde, že zatímco vy teprve instalujete nějaký titul ke zrecenzování, embargo už padá a jste tak konfrontováni s všeobecným přijetím hry ještě dříve, než ji vůbec zapnete. Věděl jsem, že Zelda je letošní hrou roku, aniž bych ji vůbec spustil. V takový moment máte dvě možnosti: a) zkusit se zavřít do vlastní bubliny a texty jiných autorů ignorovat, b) naopak si texty ostatních přečíst, a pak cizí názory konfrontovat s těmi vlastními. Nedokážu říct, jestli je jeden přístup lepší než ten druhý, nicméně já za sebe tentokrát volil cestu vstřebat co nejvíce informací, a pak se pustit do hry. A i když jsem po přečtení několika textů věděl, že mě čeká jeden z vrcholů herní produkce vůbec, vlastně jsem vůbec nechápal, v čem přesně tkví kouzlo nové Zeldy. A tak jsem dostal v království Hyrule nový úkol, jehož splnění si odbudu až s vlastní recenzí, v níž se vám to pokusím vysvětlit.

Reklama

Už úvod naznačil, že se Link bude muset otáčet, aby zachránil svět a titulární princeznu Zeldu. Možná i to, že jsem vůbec zatím nemluvil o tom „jak“ toho dosáhne, napovídá, že tahle jeho pouť je z hratelnostního hlediska vlastně druhořadá. Link je rytíř, jako takový si obstará luk, meč a štít a měl by podle pravidel herního průmyslu rozdávat mocné rány, aby byl příběh náležitě epický. Přestože touto výbavou skutečně vládne, je popisování všeho toho sekání, mlácení, vykrývání a střílení v případě Zeldy úplně zcestné. 

Ano, v Tears of the Kingdom budete bojovat, budete nepřátele zabíjet, a budete umírat. Kvůli tomu si tuhle hru koupit nemusíte. 

Systém zůstal od posledně neměnný. Zbraně se směšně často rozpadají, srdíček rozuměj vašich životů bude v úvodu směšně málo, a i když jsou souboje poměrně dynamické (sic na poměry tematicky podobných her vzácné), dají se označit za veskrze tradiční a svým způsobem nezajímavé. 

Království Hyrule není zaplaveno stovkami nepřátel. Problém tu představuje vyšší zlo, na které Link nestačí. A neporazí jej velikostí své paže, meče nebo čehokoliv jiného, ale spíše svým důvtipem a vědomostmi, které se na zdejších pláních, horách a pouštích naučí. Pro hru samotnou je extrémně důležité, že se řídí všeobecnými přírodními zákony, ale jestli se z nich něco vymyká, je to právě Link samotný. A jsou to jeho schopnosti, které do jisté míry mění pravidla hry. Link může věcmi levitovat a může je spojovat k sobě lepidlem pevnějším než jakékoliv jiné středověké vteřinové lepidlo na tamějším trhu, anebo je může selektivně vracet v čase.

Spousta hádanek je založená na akci a reakci, na gravitaci nebo termodynamice, ale i když tohle všechno zní abstraktně, důležité je, že vám hra nijak nepomůže, nic vám ani náznakem neřekne, a přesto víte, co máte, nebo snad ještě lépe řečeno můžete, udělat.

Představte si, že jste středověký rytíř bez bázně a hany, ale pro vaši nepozornost vám spadne meč do nějaké průrvy, kam sami nedosáhnete. Jste-li Link, můžete prakticky po čemkoliv (s)lézt, dokud vám síly stačí (doslova, limitem je jedině výdrž), a tak se pro svůj meč prostě spustíte dolů. Nebo jste líní, zadíváte se na předmět a pomocí levitace si ho přivoláte zpět. Nebo, pokud máte pod čepicí, si prostě řeknete, že by bylo fajn vrátit čas tohoto meče do momentu těsně předtím, než spadl, čímž se po časové ose vrátí na původní místo do vašich rukou. A pokud máte hravou náladu, můžete vzít nějakou poblíž ležící větev lepidlem k ní tenhle zpropadený meč přilepit a vytáhnout jej nahoru.

Jde o úplně banální úkon, který vám má dát jen představu o tom, co konkrétně v případě Zeldy tyhle věci vlastně znamenají. Jediný fyzikální zákon, který tady platí, je gravitace. Ta sama o sobě úplně převratná není. Kouzlo hry ale tkví v kombinaci nejrůznějších proměnných. Co když nepůjde o průrvu, ale o ledem pokrytý svah? Co když nepůjde o debilní meč, který se ve hře válí na každém kroku, ale půjde o něco cennějšího? Co když vám vzplane něco, co je vyrobené z hořlavého materiálu? Co když něco prostě odfoukne vítr? Co když vy máte něco odfouknout? Co když vy máte něco zapálit? A co když se máte vy sklouznout po zledovatělém svahu, ale boty vám nekloužou?

Ano, v Tears of the Kingdom budete bojovat, budete nepřátele zabíjet, a budete umírat. Kvůli tomu si tuhle hru koupit nemusíte. 

I kdybych chtěl, nedokážu vám popsat situace, do kterých se budete dostávat, protože jich je tolik, že by na to nestačil ani tříhodinový dokument. Spousta hádanek je založená na akci a reakci, na gravitaci nebo termodynamice, ale i když tohle všechno zní abstraktně a neuchopitelně, důležité je, že vám hra nijak nepomůže, nic vám ani náznakem neřekne, a vy přesto víte, co máte, nebo snad ještě lépe řečeno můžete, udělat. Zelda svoje hráče nepovažuje za hlupáky, a předpokládá, že jimi nejste. Očekává, že víte, že peří lze rozfoukat větrem do všech směrů, nebo že víte, že plachtu napnete v momentě, kdy se do ní opře vítr. Věci tu mají svou hmotnost, setrvačnost, vodivost… víte přece, že železo je vodivý materiál, že ano?

Narovinu, Breath of the Wild dělalo to samé. Tuhle podobnost s naším světem jsme obdivovali jednou, a obdivujeme ji znovu. Jsou to ale právě schopnosti, které mění zažité pořádky. Schopnosti, nové uspořádání světa, a nepochybně také prastaré technologie, které s tím vším vlastně úzce souvisí.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama