The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom Recenze Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom

Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom | Kapitola 3

David Plecháček

David Plecháček

22. 5. 2023 16:50 5

Seznam kapitol

1. JABLKO, KTERÉ DALO SVĚTU ZELDU 2. ZÁKON AKCE A REAKCE 3. VZHŮRU DO OBLAK A JEŠTĚ NÍŽ

Nejsem v téhle pozici poprvé. Někdy to tak vyjde, že zatímco vy teprve instalujete nějaký titul ke zrecenzování, embargo už padá a jste tak konfrontováni s všeobecným přijetím hry ještě dříve, než ji vůbec zapnete. Věděl jsem, že Zelda je letošní hrou roku, aniž bych ji vůbec spustil. V takový moment máte dvě možnosti: a) zkusit se zavřít do vlastní bubliny a texty jiných autorů ignorovat, b) naopak si texty ostatních přečíst, a pak cizí názory konfrontovat s těmi vlastními. Nedokážu říct, jestli je jeden přístup lepší než ten druhý, nicméně já za sebe tentokrát volil cestu vstřebat co nejvíce informací, a pak se pustit do hry. A i když jsem po přečtení několika textů věděl, že mě čeká jeden z vrcholů herní produkce vůbec, vlastně jsem vůbec nechápal, v čem přesně tkví kouzlo nové Zeldy. A tak jsem dostal v království Hyrule nový úkol, jehož splnění si odbudu až s vlastní recenzí, v níž se vám to pokusím vysvětlit.

Reklama

Jak moc je Tears of the Kingdom provázané s Breath of the Wild dokládá kromě omílaných přírodních pravidel i herní mapa. Světe div se, ta zůstala prakticky identická.

Hyrule je pořád to samé Hyrule. 

Chápu a rozumím tomu, proč se hráči podivují dvojímu metru. Představte si, že se nový Assassin’s Creed vrátí na totožnou mapu. To by bylo neodpustitelné. Pobuřující. Šokující. Troufalé. A bylo by to plivnutím do obličeje hráčům, kteří už takhle platí o deset eur víc za současnou AAA produkci. 

Ano a ne.

Království Hyrule sice zůstalo prakticky stejné, mnohem víc času ale strávíte nad ním. Abyste mi rozuměli, tam nahoře, v oblacích, se nově vznáší velikostí spíše menší ostrovy, které můžete v rámci možností volně navštívit. Budete to dělat často… ale pravda, stejně tak často – nebo možná i ještě častěji – budete běhat prostě na zemi. Pokud vám argument o nebeských zámcích nestačí, Hyrule ukrývá ještě další tajemství, na něž musíte přijít sami, a kromě tohohle kryptického sdělení si musíte vystačit s tím, že nové možnosti Linka využijete i v rámci dopravy po zdejším světě. 

Grafika nepůsobí zastarale, i když je o sedm let starší. Může za to zdařilá stylizace, která leccos skryje. Nedaří se jí to jen ve chvíli, kdy máte před sebou ohromný kus světa, a na něm chtě nechtě uvidíte strohost grafiky

Nakousl jsem nové technologie. Většina z nich není revoluční, ale jestli se k něčemu budou hodit, tak je to snazší traverzování zlem zamořeným královstvím. A, především, všechny zase náramně zapadají do předvídatelného světa. Víte přece, že horký vzduch nadnáší, a tak vás nepřekvapí horkovzdušný balon, který vynese věci do vzduchu. Ale je jedno, jestli jde o tohle, trampolínu, raketu nebo já nevím co ještě, jsou to totiž právě tyhle věci, které můžete poslepovat k sobě a vytvořit si… no prakticky cokoliv chcete. Velké plus si Zelda zaslouží i za to, jak moc vás nechá experimentovat a ačkoliv nikdy nebudete vědět, co je a co není správně, k cíli nikdy nepovede jedna jediná cesta. 

Pokud je váš cíl někde nahoře, můžete s k němu nechat vystřelit raketou. Stejně tak jako využít další z novinek v podobě jakéhosi proplouvání skrze střechu nad vámi, což je nová Linkova schopnost. Všechny jsou navíc velice citlivě zasazené do principů světa. Nic z toho, na co přijdete nebo co použijete, nepůsobí jako cheat, což je při počtu všech variant nesmírně působivý výtvor. 

Všechny tyhle věci mění hru, kterou všichni známe, v něco trochu jiného. To, že rozlehlá mapa je jen pouhým recyklátem, v ten moment vnímat nebudete, i když se to zdá být neuvěřitelné. 

Vrací se toho samozřejmě víc, a pokud budete koukat na jakékoliv gameplay video a porovnáte jej s videem z BotW, dost možná ani nepoznáte rozdíl. Ten se skrývá z velké míry v tom, jak o hře a jak nad hrou přemýšlíte. 

Ale jinak jsou hry jako vejce vejci. Graficky? Nulová změna. Zelda vypadá vážně totožně jako před lety, a možná jen bezprostřední porovnání by odhalilo dílčí nuance. Když jsem mluvil o videích ze hry a o patáliích s rozeznáním obou děl od sebe, dá se to vzít poměrně doslovně. Pravděpodobně bych byl schopný obě hry odlišit jen díky tomu, že v jedné by za opaskem Linka visel obyčejný meč, v druhé by na meči byl nějaký ohnivý chrlič nebo třeba obyčejný balvan. Poslední možností, o které tady chci mluvit, je schopnost spojovat dohromady zbraně a obyčejné věci. Totiž… O lepidlu už jsem psal, ale tohle je jiné, respektive vysloužilo si to v rychlém menu vlastní ikonu. V praxi skutečně jen dvě věci spojíte v jednu, na rozdíl od spojování prken nebo čehokoliv jiného dohromady se ale tady spojí i vlastnosti nebo útočná síla. Tenhle drobný detail vás donutí experimentovat ještě víc, a to samo o sobě opodstatňuje neustále se opotřebovávající se výbavu, protože když se vám prostě něco rozpadne, zkusíte příště spojit zrezavělý meč s něčím jiným. Nebo štít. Nebo šíp. 

TADEÁŠOVA VSUVKA

 

Původně jsem plánoval Tears of the Kingdom směle ignorovat, nakonec ale i moji pomyslnou přehradu protrhl obrovský nápor nadšení, který tryská ze všech stran. Od pátku tak v rukách žmoulám Switch prakticky každou volnou chvíli. A osud tomu chtěl, že jich bylo o víkendu překvapivě hodně. Dovolím si tedy připojit i svůj pohled na věc.

 

Často čítávám a vnímám poznámku, že pokud někoho nebavilo původní Breath of the Wild, Tears of the Kingdom na tom pranic nezmění. Chápu pointu, ale dovolím si s tím poměrně silně nesouhlasit. Já sám jsem totiž předchozí Zeldě na chuť vůbec nepřišel. Ubila mě svou otevřeností a právě absolutní svoboda pro mě byla spíše překážkou než ohromně zábavnou příležitostí. Možná to bylo i tím, že jsem byl o pět let mladší a v mezičase malinko dozrál jako hráč, možná pomohla vložka v podobě nedávného remasteru Skyward Swordu, ale hraní Tears of the Kingdom je úplně jinou pohádkou.

 

Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
i Zdroj: Hrej.cz

 

Tady mě ta svoboda konečně uchvátila, protože je uchopitelnější, mechaničtější a prostě mi mnohem více sedí. Ne, že bych na slzách království nedokázal velmi přísným okem najít nějakou tu chybu. Třeba samotný Hyrule považuju za až zbytečně rozlehlý a prázdný svět a někdy mě zdlouhavé cestování přece jen přestávalo bavit. To jsou ale v kontextu zbytku zážitku jen naprosté drobnosti. 

 

Subjektivně je tedy novinka designově podstatně dotaženější a intuitivnější. I proto byste jí podle mě měli dát šanci i v případě, že jste Breath of the Wild po pár hodinách odložili. Za mě jde totiž o téměř nesrovnatelně lepší a zábavnější hru.

Zpátky ke grafice, alespoň na chvíli. Nepůsobí zastarale, i když je o sedm let starší. Může za to zdařilá stylizace, která leccos skryje. Nedaří se jí to jen ve chvíli, kdy máte před sebou ohromný kus světa, a na něm chtě nechtě uvidíte strohost grafiky, aby byl obstarožní Switch schopný vykreslit alespoň hrubé obrysy. Patche vyřešily občasné problémy s frameratem, ale místy (přijde mi, že především v úvodu hry) je daní snad ještě nižší rozlišení než jaké bych u takové hry čekal. Pochopitelně na čím větší obrazovce budete hrát, tím více budou nedostatky patrné.

Nikdy jsem ale nebyl pes na grafiku, a i kdybych nasadil trochu přísnější oko, těžko bych se mohl podepsat pod tvrzení, že je Zelda ošklivou hrou. Jestli je někde její vada na kráse, je to grafika, to přiznávám. Klidně ale budu hrát takhle vypadající hry, když si autoři s hráčem vyhrají jako to dělají autoři Tears of the Kingdom. Pak jim jsem schopný odpustit ledasco…

The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Zastávám názor, že i ta nejlepší hra může obsahovat dílčí chyby. Nová Zelda jich pár má. Jestliže by ale neměla dostat absolutní hodnocení, pak nechápu, která jiná hra by se jím měla pyšnit. Tears of the Kingdom je jednou z nejhravějších her, jaké si můžete zahrát, ať už na tuhle definici nahlížíte z jakéhkoliv úhlu pohledu.

Co se nám líbí a nelíbí?

Velikost světa, který vybízí k jeho prozkoumávání
Neuvěřitelné množství možností a způsobů, jak experimentovat
I přes určitou zastaralost je Zelda ve svém jádru pořád poměrně hezkou hrou
Tears of the Kingdom řeší některé dílčí neduhy už tak skvělého Breath of the Wild, a to nejen pohou úpravou gamedesignu, ale třeba jako v případě zbraní vytvořením designu, na němž by mohla stát hratelnost sama o sobě
I přes produkční velikost hry velice strohý dabing
Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama