The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom Recenze Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom

Recenze hry roku: The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom

David Plecháček

David Plecháček

22. 5. 2023 16:50 5

Seznam kapitol

1. JABLKO, KTERÉ DALO SVĚTU ZELDU 2. ZÁKON AKCE A REAKCE 3. VZHŮRU DO OBLAK A JEŠTĚ NÍŽ

Nejsem v téhle pozici poprvé. Někdy to tak vyjde, že zatímco vy teprve instalujete nějaký titul ke zrecenzování, embargo už padá a jste tak konfrontováni s všeobecným přijetím hry ještě dříve, než ji vůbec zapnete. Věděl jsem, že Zelda je letošní hrou roku, aniž bych ji vůbec spustil. V takový moment máte dvě možnosti: a) zkusit se zavřít do vlastní bubliny a texty jiných autorů ignorovat, b) naopak si texty ostatních přečíst, a pak cizí názory konfrontovat s těmi vlastními. Nedokážu říct, jestli je jeden přístup lepší než ten druhý, nicméně já za sebe tentokrát volil cestu vstřebat co nejvíce informací, a pak se pustit do hry. A i když jsem po přečtení několika textů věděl, že mě čeká jeden z vrcholů herní produkce vůbec, vlastně jsem vůbec nechápal, v čem přesně tkví kouzlo nové Zeldy. A tak jsem dostal v království Hyrule nový úkol, jehož splnění si odbudu až s vlastní recenzí, v níž se vám to pokusím vysvětlit.

Reklama

Svým způsobem si troufám tvrdit, že popsat slovy kouzlo nové Zeldy je možná obtížnější úkol, než jaký dostane na samotném začátku Link, hlavní hrdina hry. Ruku na srdce, ani tentokrát to nebude mít úplně lehké – i když ne že by Link nebyl zvyklý zachraňovat království Hyrule opakovaně – jen se Tears of the Kingdom vymyká tomu, jak na hry nahlížíme v posledních letech, zatímco tenhle malý ctnostný rytíř princezny Zeldy prostě zase jednou zachrání všechno a všechny. 

Popsat Tears of the Kingdom lze nejsnáze s pomocí Breath of the Wild, totiž launchového titulu Nintenda Switch. K téhle berličce se upínat nechci, i proto, že spousta z vás BotW nehrálo, a tak se jakýkoliv použitý příměr stane tak trochu zbytečným. Z druhé strany jsou ale obě hry natolik pevně svázány k sobě, že vynechat tuhle hru z roku 2016 v textu úplně nejde. Jednak, Tears of the Kingdom je sequel. K hraní nové hry nepotřebujete znát události té předchozí, a ani bych neřekl, že znalost BotW váš zážitek z letošní novinky nějak umocní. A možná si troufám tvrdit, že je situace opačná, že by bylo vlastně lepší Breath of the Wild z různých důvodů vůbec neznat.

Když totiž Breath of the Wild vyšlo, byl jsem z téhle hry absolutně ohromený. Věci, které Nintendo dokázalo tak nějak mimochodem zprovoznit a zhmotnit ve videohře byly svým způsobem naprosto banální, ale měnily pravidla hry. Nová Zelda nebyla tou nejepičtější výpravou, nebyla tou nejhezčí hrou, nepoháněla ji „cutting-edge“ technologie. Ta hra nijak nevybočovala, s výjimkou jediného – přístupu vývojářů. 

Uznávám, že napsat „vývojáři nepovažovali hráče za úplné blbečky“ nezní na papíře tak cool, ale svým způsobem to je ta nevýstižnější věc, která se na konto tehdejší hry dala napsat. U Zeldy jste možná nemuseli přemýšlet; ale pokud jste aspoň trochu přemýšleli, hra vás odměnila. 

Tenhle přístup mi jednak neuvěřitelně imponoval, což je možná pro tuhle recenzi irelevantní, ale hlavně se nevytratil ani s novým dílem. Naopak, Tears of the Kingdom podněcuje myšlení snad ještě víc. Ale chápu, to, že vás někdo donutí přemýšlet, ze hry ještě nedělá absolutní hit. V případě Zeldy se to ale pojí s naprosto geniálně zvládnutými pravidly, které známe všichni, protože některé z nich před nějakými třemi sty lety zformuloval jakýsi Isaac Newton nebo jemu podobní velikáni, kteří položili základy dnešní fyziky. Abyste rozuměli, Zelda se nesnaží přijít s něčím zásadně novým, Zelda prostě jenom uplatnila pravidla, která platí stejně v našich životech jako v království Hyrule.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama