Horizon Forbidden West Recenze Recenze Horizon Forbidden West, putování rusovlasé Aloy na divoký západ

Recenze Horizon Forbidden West, putování rusovlasé Aloy na divoký západ | Kapitola 2

David Plecháček

David Plecháček

14. 2. 2022 09:01 5

Seznam kapitol

1. Na západ odešly naše dny 2. Aloy, Rambařice 3. Alpha Prime

Co bude lidstvo dělat, pokud se postupná degradace Země nepodaří zastavit a ta bude neodvratně směřovat do momentu, kdy se stane neobyvatelnou? Co bude, až nám klimatizace nebudou dostatečně chladit úmorná horka, až nám dojde voda nebo až skrze smog neuvidíme sluneční svit… jakým směrem se potom nejchytřejší mozky upnou a o co se ve zdánlivě bezvýchodné situaci pokusí? Upnou se k tomu, že lidstvo (nebo alespoň nějaká jeho část) Zemi opustí a najde si život někde jinde mezi hvězdami? Nebo se snad rozhodnou zvrátit bezvýchodnou situaci pomocí technologií, jejichž existenci si dnes nedokážeme představit? Ale pokud někdo nadcházející katastrofu přežije, jaké pak budou následky těchto rozhodnutí?

Reklama

Všechny klíče příběhu leží daleko na Západě, na území, kam se nikdo z kmene Nora nikdy nepodíval a kam se podívají jen ti nejodvážnější z Carjaů nebo z Oseramů. Západ nezůstal zapovězený jen tak z něčí zlovůle; je obýván nejrůznějšími kmeny, především Tenakthů, kteří nejdou pro prolití krve moc daleko. Kromě strojů, o nichž ještě bude řeč, se tak Aloy střetne i s lidskými protivníky. Je trochu škoda, že rozložení sil popsané výše nedodržuje Forbidden West s větším důrazem, protože ve výsledku brzy poznáte, že onen Západ se zase tak moc od „Východu“ neliší. Tenakthové jsou sice válečníci, to ano, ale většina by si přála mír, s výjimkou vzbouřenců, kteří vám budou většinu času zatápět. Nakonec tak navštívíte až překvapivě velký počet spřátelených vesnic, kde si v klidu nakoupíte a směníte vše potřebné, což iluzi divokého západu mírně devalvuje. 

Jestliže čtete pozorně, vnímáte, jak málo změn vlastně Horizon přináší. Větší, futurističtější, ale to je vše. 

Jedno se ale zdejším zemím nedá upřít. Forbidden West je obrovský. Neskutečně obrovský. Pravda, ne tak obrovský, abych si vnitřně ospravedlnil fakt, že navštívíte ruiny Las Vegas i San Francisca, ale pořád dostatečně obrovský na to, aby hra vypadala jako pořádný upgrade prvního dílu. Nechci být moc velký škarohlíd, ale pravda je taková, že vás svým složením ničím nepřekvapí. Nechybí lesy, pláně, pouště, vysoké hory, hluboká jezera… nechybí nic. To samozřejmě z jedné strany napomáhá pocitu, že neustále navštěvujete prostředí, která neznáte, ale jejich naroubování na svět působí trochu škrobeně. Pamětihodných lokací má přitom hra několik, a nemusela by tak zase tak moc tlačit na pilu, aby vás jednou provedla sálajícím teplem a podruhé zase třeskutým mrazem – ani jedna z nich totiž nesouvisí s podnebním pásem, ve kterém se nachází. Vývojáři si s designem dokážou krásně pohrát, a to pořád ještě mluvíme „jen“ o přírodě a ne o pradávných technicistních stavbách z minulosti, ale protože uvidíte v podstatě všechno, ani jedna část nevyčnívá a ničím vás vlastně nepřekvapí.

Stejně jako u příběhu, tak i u objevování neznámých míst nejvíce oceníte sci-fi, totiž futuristicky vzhlížející pradávné stavby. Cauldrony – pece, v nichž vznikají noví roboti – jsou jako vždy zlatým hřebem celého Horizonu. Únik do jejich niter vždycky člověka vytrhne z letargie, a i když se jejich náplň příliš neliší a šablona zůstane prakticky pokaždé stejná s ultra těžkým soubojem na konci jako třešničkou na dortu, právě zde člověk nejvíc pocítí největší sílu Horizonu. Opět se však dá říct, že tomu tak stejně bylo i naposledy. 

Jestliže čtete pozorně, vnímáte, jak málo změn vlastně Horizon přináší. Větší, futurističtější, ale to je vše. Nebo?

Snadná odpověď by byla: Přesně tak. Člověku, který snad Zero Dawn nehrál, nebo se mu zážitek vykouřil z paměti, bude Forbidden West připadat velice, velice povědomě. Do rukou se vám dostane prosté kopí, s nímž se dokážete připojit k některým strojům nebo k systémům starého světa, a také obyčejný lovecký luk, a spolu s pomocí focusu na spánku čelíte veškerým nástrahám tam venku. Především strojům. I ty přispívají k familiérnosti celého zážitku, neboť budete potkávat stroje, které jste už jednou viděli, a i když narazíte na nováčky, možná už ani nerozlišíte, jestli daný kus proti vám někdy stál anebo ne. 

Původně jsem si myslel, že ani jednu z nových možností vlastně moc nevyužiji, ale každá varianta vám dá nějakou jinou taktickou možnost, takže vás hra příjemným způsobem donutí přehodnotit váš původní postoj.

To nejdůležitější na Horizonu však je, že celý soubojový systém zůstal stejně precizní jako poprvé. Stroje jsou výrazně silnější než Aloy, a vy tak spolu s ní musíte přemýšlet nad tím, jak se s kým vypořádáte. Tady právě stejně jako posledně pomůže focus. Malý čip spojený s hlavní hrdinkou vám po stisknutí tlačítka ukáže silné a slabé stránky stroje, jeho slabá místa, nebo části, které můžete od nepřítele odpojit a často použít proti němu. Silnými a slabými stránkami se zde myslí odolnost nebo náchylnost vůči specifickým poškozením, a tak logicky musíte mít k dispozici i nástroje, které dané poškození dokáže udělit. Troufám si tvrdit, že většina se bude soustředit na luk, šípy a multifunkční kopí, ale vedle nich a jejich elementárních variant čítá arzenál zbraní mnohem více, možná i zajímavějších, kousků. Hřebíkomety á la trochu jiné brokovnice, tripcastery, kterými můžete klást pasti, ostrostřelecké luky nebo naopak útočné rychlopalné luky, ale třeba i trhací rukavice nebo bodcomety, na výběr je toho opravdu hodně. A když půjde do tuhého, prostě si ustřelíte kulomet nebo minomet ze zad pobíhajícího robota a je po problémech. 

Anebo ne?

Spíš ne.

Není to tak snadné, jak to zní na papíře, což je součást kouzla hry. Aby nám to ale vývojáři usnadnili, pořádně nafoukli strom schopností, který je nově rozdělený do šesti oblastí, a v každé z nich je mnohem víc možností, jak se profilovat. Tou největší změnou jsou aktivní schopnosti, které se dají rozdělit na dva typy. První, který čerpá z „výdrže zbraně“, a druhý, který čerpá pro změnu z vašeho osobního baru, jenž se nabíjí v rámci soubojů. Začněme specifickým barem zbraní. Pro každý typ zbraně si můžete vybrat z několika mála možností, jak obohatit vaše útoky. Pro luk se třeba může jednat o vystřelování dvou až tří šípů najednou. Jiné zbraně mají pochopitelně jiné možnosti, díky některým můžete ostřelovat nepřátele útokem z výšky, vyslat na ně sprchu projektilů v rámci jedné střely… Důležité je, že nejde o alternativní režim, ale o akci, kterou musíte ručně nabít tlačítkem R1, aby se následně projevila při dalším výstřelu. Jejich použití je omezené právě jen tím, kolik toho vaše zbraň vydrží, než se výdrž vyčerpá. Původně jsem si myslel, že ani jednu z možností vlastně moc nevyužiji, ale každá varianta vám dá nějakou jinou taktickou možnost, takže vás hra příjemným způsobem donutí přehodnotit váš původní postoj a co každou chvíli ždímat zbraně tak často, jak je to možné.

To samé v bledě růžovém se dá říct o unikátních schopnostech Aloy. Stejně jako útoky vašich zbraní, i schopnosti se naučíte v rámci stromu dovedností. Aktivní však můžete mít vždy jenom jednu. Jejich aktivace též vede přes kombinaci dvou tlačítek, a na první pohled se zdá, že neintuitivnost jejich vyvolání bude kamenem úrazu nového mechanismu, ale i na ten jsem si po čase zvykl a aktivně jej využíval. Těchto schopností není tolik a nebudete je používat ani zdaleka tak často, mnohdy však mohou zvrátit situaci na bojišti. Já si například osvojil částečnou neviditelnost, i když chápu, že z mnou zvoleného stromu možností by někdo více ocenil elektrickou vlnu spuštěnou z vašeho kopí, která zraní a ochromí všechny okolo. Jsou to všechno víceméně drobné změny, které ale ve výsledku dělají hodně. Že by se s nimi jádro hratelnosti nějak změnilo, se ale samozřejmě říct nedá.

Stejnými slovy mohu komentovat nový glider, kluzák, který krátce po začátku dostanete ke zdolávání zdejších kopců. Jeho vlastnictví je fajn, ale možná vás překvapí, jak málo ho vlastně využijete. I když, kdo ví, třeba se do nějakých vyvýšených míst dostane častěji, než já, anebo na to přijde až v pozdějších fázích hry. Podobných kravinek dostanete do rukou víc, například tahostříl, který vám umožní zachytit se lanem a hákem za určité předměty a buď je následně strhnout/táhnout nebo se k nim naopak přiblížit. Jsou to prostě novinky, ale asi nic, co by z Horizonu najednou dělalo úplně jinou hru.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Související články

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama