Recenze Gungrave G.O.R.E, čistokrevného hrobového průšvihu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Vždycky jsem měl velmi blízko ke hrám typu Devil May Cry nebo později i sérii Castlevania: Lords of Shadow. Pokud pominu fakt, že takovýchto her v poslední době příliš mnoho nevzniká, tak čas od času se přeci jen objeví titul, který se tomuto žánru (hack and slash či 3rd person shooter) velmi přibližuje. Gungrave se již od začátku tváří, že bude drsňáckou střílečkou se silným hlavním hrdinou, kde bude nutné permanentně držet prst na spoušti. Zásadní otázkou však zůstává, jestli to bude stačit!
NEJRADŠI MÁM SEKANOU!
Jestli jste z dosavadního textu nabyli pocitu, že je vše v nejlepším pořádku, tak v následujících odstavcích to již tak jednoznačné nebude. Základ v podobě bezhlavého mačkání triggeru pro střelbu funguje v podstatě bez problému a vcelku rychle se naučíte měnit cíle a kombinovat je s jakž takž fungujícími úskoky. Ovšem zapojení útoků rakví je čirý chaos, kdy v podstatě nevíte, kam bude vaše postava útočit. Lockování nepřátel v tomto režimu moc dobře nefunguje a poškození, které takové útoky přináší, nejsou nikterak vysoké. Osobně jsem se k nim uchyloval pouze v nevyhnutelných situacích, protože používat standardní střelbu mi přišlo vždy mnohem více efektivní.
Oponentům chybí zásadní animace pohybů!
Protože nebudete bojovat s jednotlivci, ale po krku vám půjde vždy pořádná banda šmejdů prahnoucích po vaší smrti, velmi často se na obrazovce spustí nekontrolovatelný chaos. Nepřátelé nabíhají ze všech směrů, což hra opět nezapomíná okomentovat, pálí po vás vším, co mají, a navíc mají tendenci nabíhat přímo proti vašemu hrdinovi. To pak není nouze o glitche všeho druhu a postavy do sebe různě zapadají či prolínají se stěnami a materiálem okolo. Koridorovost celé hry tomu navíc vůbec neprospívá a mnohokrát se stanete svědky toho, jak dlouhé minuty střílíte do nekončící řady tupounů, kteří si jdou pro kulku.
Ideálně na tom nejsou ani pohyby postav. Grave trpí křivicí a jeho pohyb je podivně strnulý. Ano, je zde možnost to připisovat jakési komiksové stylizaci, ale nepůsobí to dobře. Oponentům chybí zásadní animace pohybů, jako jsou skok či běh a přemisťují se mnohokrát jen pomocí teleportace z místa na místo. Při aktivaci některé ze stylových poprav jste pouze svědky zjevení se nepřítelovy postavy ve vašich rukách a poté už je na vás, co s takovým nebožákem provedete. Hra neexceluje ani v počtu druhů nepřátel. Existuje zde několik generických vojáků, které odlišuje barva, podle které poznáte, čím po vás zrovna bude útočit (žlutá barva značí kulomet, zelená plyn apod.). Stejně tak je to i se silnějšími sekerníky, které v pozdějších fázích hry vystřídají asi tři druhy mutantů a či roboplazů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
