Recenze Grid Legends - popáté ta samá písnička | Kapitola 3

MOJE PRACHY

Samotná kariéra, která představuje alternativu k příběhu, není příliš originální. Časově v podstatě navazuje na příběh a reflektuje určité události, které se v něm odehrály, k hraní ale jejich znalost rozhodně nepotřebujete. Z jednoduchých políček pak postupně odemykáte eventy a snažíte se jich co nejvíce vyhrát. Za utržené peníze buďto mírně vylepšujete vlastněné vozy, nebo si kupujete nové. Nutno říct, že penězi hra docela šetří a některé stroje jsou pěkně drahé, kupovat ale naštěstí musíte jen auta, která jsou dostupná od začátku. V momentě, kdy si odemknete nové auto, získáte jej rovnou bez nutnosti další investice.

Vedle toho hra obsahuje i klasický multiplayer, který nenabízí nic převratného. Principům šílených závodů plech na plech ale nečistý online dost vyhovuje, zájemci tedy ve hře více hráčů mohou strávit spoustu času.

VE STÍNU MRAKODRAPŮ

Zatímco první Grid v roce 2008 představoval absolutní špičku grafiky a z efektních bouraček se nám tehdy tajil dech, další díly už takovou slávu netržily a zastínily je noví králové žánru, především v podobě moderních pokračování Forzy a Gran Turisma. Ani Legends vás neuhranou. Celkem nápaditý a efektní design tratí a především velmi dramatické efekty počasí nebo všudypřítomných ohňostrojů kazí celkově slabší zpracování modelů a textur. Nejde o žádnou katastrofu, na “wow” efekt to ale ani při závodech ve sněžné bouři noční Moskvou nestačí. Ani modely aut nevystupují z průměru, příjemné je ale to, že Codies konečně mákli na pohledu z kokpitu, který je slušně detailní, nabízí fungující otáčkoměry, budíky i ukazatele a dokonce i celkem přesně reflektuje úhel otáčení volantu. Ve formulích tak jen mírným korigováním šleháte zatáčky, zatímco v téměř základním MX-5 musí virtuální řidič rukama pořádně švihat. Bonusem jsou animované hadičky a další kusy interiéru, které při jízdě hezky povlávají za vámi. Na druhou stranu ale takové péče nedostaly všechny interiéry a některé z nich působí, minimálně při pohledu dozadu, dost odflákle.

Když dotírajícího soupeře pošlete v šikaně do barikády z pneumatik, je výsledek docela drastický

Zmiňované bouračky také nejsou tak pompézní, jak bychom si představovali. Ano, v rámci žánru jsou pořád Grid hodně nad průměrem a když dotírajícího soupeře pošlete v šikaně do barikády z pneumatik, je výsledek docela drastický. Auta toho ale opravdu hodně vydrží a i větší nárazy do betonových tvárnic vedou jen k mírně pochroumaným plechům a pavučinám na sklech.

Co je naopak třeba vyzdvihnout je ozvučení. Sound design trochu tápe u elektrických aut, kde otravné pískání doplňuje podivná akustika prostředí a ploché hvízdání gum. U klasických spalovacích motorů je ale cvrkot na podobné úrovni, jako v sérii Dirt. Především starší stroje působí opravdu parádně, pronikavé chrastění vytočených maloobjemových benzínů a dunivý backfire při pohledu z kokpitu vás rozechvěje i při řízení starého Brouka. Při závodech takzvaných Tuners jsem docenil velmi příjemného kontrastu zuřivě nasávajícího osmiválce v Camaru a zpívající desítky v Audi R8. Efekt zvuku jde ruku v ruce s celkem zajímavě navrženém mechanismu řazení. Kvalty jsou obzvlášť u starších aut opravdu cítit, a i když je výsledný efekt trochu přehnaný, nakopávání některých těžkotonážních stařečků v otáčkách do prudších zatáček je mimořádně uspokojivé.

i Zdroj: Hrej.cz

Grid Legends tedy nabízejí velmi zábavné a přístupné arkádové závodění s pestrou nabídkou závodních disciplín, skvělým ozvučením a v celkem ucházející grafice. Zklamou ale hloupým příběhovým režimem, minimem novinek na poli okruhů a obecně nedostatkem citu pro detail společně s absencí nějakého charakterističtějšího směřování série. Pro nenáročné závodníky jde o velmi zajímavou příležitost, jak si efektně zajezdit. Větším harcovníkům ale bude chybět část kouzla, které nabízejí ostatní závodní série.