Recenze Grid Legends - popáté ta samá písnička | Kapitola 2

ZAPOMEŇ NA APEX

Byla by to ale škoda. Pokud totiž přehlédnu stupidní příběh, jsou Grid Legends velmi solidní arkádové závodění. Jízdní model autoři trochu dopilovali a působí hmotnějším, robustnějším a zároveň i zábavnějším a responzivnějším dojmem, který ale stále zůstává maximálně přístupný. Díky jaksi rozháranému stylu závodění, kdy auto po trati pohazujete ze strany na stranu, si Legends užijí i méně zkušení závodníci. Auta drží jak přibitá, i brutálně výkonné zadokolky jsou krotké jak myšky a přetáčivost přichází snad jen když jedete totální hranu na zasněžených nebo mokrých obrubnících. Zároveň má ale každý z mnoha rozmanitých strojů svůj specifický jízdní projev. Určitou černou ovcí jsou závody okruhových pickupů, které díky extrémně vysokému zavěšení doslova plavou na trati a v prudších zatáčkách jezdí po dvou kolech, což značně komplikuje ovládání.

Skvělá zůstává i umělá inteligence. V Grid se stále jezdí lidově řečeno “na prasáka”. Žádné pilování ideálních stop nečekejte, čas od času jde v balíku jezdců o život. Soupeři jsou agresivní, draví, dělají chyby, bezhlavě útočí, bourají, pošťuchují se mezi sebou… Díky tomu na trati obvykle nevzniká nechvalně proslulý vláček, ve kterém se pohybuje celé pole v neměnném pořadí. Umělá inteligence se před vámi navíc čas od času efektně vymele, zatarasí cestu, případně jí ve vhodný moment bouchne pneumatika nebo vzplane motor. Jde sice o evidentně naskriptované momenty (vám se nic takového stát nemůže, respektive jsem to během hraní nezaznamenal), atmosféru velmi špinavého závodění to ale dokresluje skvěle.

Jen škoda, že například stroj s defektem motoru dále krouží šnečím tempem po trati až do úplného konce závodu, což působí trochu komicky. Čas od času se také soupeři nedokáží vymotat z prekérní situace a několik minut v kuse bourají do stejné překážky. Většího propracování se nedočkal ani systém Nemesis, který Codies přinesli v předchozím díle. V praxi by měli soupeři, se nimiž se pustíte do obzvlášť ostrého souboje, ucítit krev a jít po vás hlava nehlava. Během hraní se ale změna projeví pouze tím, že se vedle jmenovky daného jezdce objeví červený symbol a jede stále identickým způsobem. Rivalita za pár kol vychladne a doslova vyzní do prázdna. Tento mechanismus tedy stále podmínky na trati žádným zajímavým způsobem nemění.

i Zdroj: Hrej.cz

Je také škoda, že neumí Grid Legends nabídnout větší výzvu. I s vypnutím veškerých asistentů a zvýšením obtížnosti na maximum jsem neměl problém dojíždět všechny závody na prvním místě, nehledě na podmínky, za kterých se jelo, a to se osobně nepovažuji za kdovíjak zkušeného závodníka. Snad jen úplně závěrečný závod příběhu představoval nějakou zajímavější výzvu. Pro opravdu schopné jezdce tak mohou být Legends bohužel až nudnou záležitostí.

PLNÁ GARÁŽ

Zmiňoval jsem pestrou paletu disciplín. A tu Legends opravdu nabízejí. Velmi povědomou nabídku z minulých dílů (cesťáky, šílené tuningové JDM kousky nebo formule) doplňují novinky v podobě kamionů a vtipných elektrických vozidel. I v jednotlivých kategoriích se často nachází celá řada rozmanitých aut, vybere si tedy prakticky každý fanoušek motorsportu. 

Mírným zklamáním je nabídka okruhů. Ve výsledku je katalog poměrně pestrý a Grid tradičně nabízí atraktivní a zábavné tratě v centrech velkých měst jako je Londýn, Moskva, Havana nebo Chicago. Většina z nich je ale převzata ze starších dílů, na San Francisco si dokonce vzpomínám už do roku 2008. Zajímavějších novinek je pomálu a ani skutečné tratě vás nevytrhnou. Potěší třeba Mount Panorama, legendární Indianapolis nebo Sepang, zaujme čínský Zhejiang. Jinak ale závodíte spíše pod starými známými šanghajskými mrakodrapy, Eiffelovou věží nebo v uličkách Barcelony. 

Právě velká absence výraznějších a originálnějších novinek je jednou z nejzásadnějších slabin Legends a důvodem, proč bych nový díl nazval spíše “velkým DLC”. Některá dobře míněná osvěžení jsou navíc dost nedotažená. Třeba propagované závody většího množství různých kategorií probíhají formou rozdělení pole na dvě poloviny podle tříd. Ta slabší vyráží s větším předstihem, ona zbrzděná ji pak prostě dohání. Zpravidla vás hra posadí za volant té rychlejší a většinu závodu v podstatě jen osamoceni stahujete ztrátu, abyste v posledním kole předjeli v rychlém sledu všechny soupeře. I když jsou některé kombinace celkem zábavné (ano, mluvím hlavně o kamionech proti Mini), na obrazovce působí tenhle vrtoch dost narychlo spíchnutým dojmem.