Recenze Gran Turismo 7, velké prohry na poli závodních her | Kapitola 2
Když máte nějaký problém a máte dostatek prostředků, nebývá zase tak složité jej vyřešit. Sony má problém. Dlouhodobý problém, který se táhne už od vydání Driveclubu. Zoufale mu totiž chybí závodní hra, která by snesla přísnější měřítka a hlavně by byla alespoň jakous takous konkurencí pro závodní sérii Forza, která za dobu nečinnosti japonského vydavatele vyrostla pravděpodobně v největší tahák konkurenčního Xboxu. Po dnešku možná zjistíme, jestli bude mít Sony problém i po dobu následujících let.
U závodní hry, která není ideální, je vždycky snazší začít tím, co je špatně, tak si to rovnou odbudeme. Než začnu nadávat na grafické zpracování, jak to mám v plánu, rovnou předestřu, že ačkoliv zním dost sklesle a negativně – a budu tak znít i dál – cloumají mnou emoce, které měly nějaká očekávání, a Gran Turismu se je jen nepodařilo naplnit. Grafika je přesně tou oblastí, kde jsem čekal, že bude GT7 zářit nejvíc, ale přitom je situace přesně opačná. Nemůžu si pomoct, ale v Polyphony se něco muselo stát; vedlejším příznakem covidu tamních grafiků musela být snad šeroslepost nebo já nevím co. Z překrásné labutě je totiž najednou lehce oškubané káčátko, které se sice má k světu, ale sebevědomí získalo neprávem, protože labutí ještě není.
Působivé jsou odlesky, které hrají všemi barvami na předním skle, když jedete vstříc západu slunce nebo když vám ostré paprsky dopadají do auta skrze zadní okénko.
Sedmý číslovaný díl měl být technickým benchmarkem, který z nafoukané Forzy udělá jen levné pozlátko z tuzexu. Všechny trumfy navíc měli autoři ve svých rukách. 8K modely přeci měli mít už z GT Sport (vždyť proto ten vývoj trval tak dlouho?), místo otevřeného světa se mělo závodit na uzavřených tratí, jejichž model se vytváří o poznání lépe než celé širé Mexiko… Přesto si loňskou debatu o nejkrásnější hře roku s Horizonem vážně nezopakujeme. Nebo aspoň ne v modré variantě. Jestli je pro mě Gran Turismo v nějakém ohledu vyloženým zklamáním, je to právě grafika. Ve hře vídám záblesky oné vyšperkované hry, kterou mělo Gran Turismo být, ale mnohem zřetelnější jsou větší či menší nedostatky, které mnohem výrazněji ovlivňují výsledný dojem. Zdá se mi, že hra má velký problém v texturách, a mnohdy na takových místech, kde bych je sám nikdy nečekal. Překvapilo mě, jak ošklivá auta dokáží být, když je v rámci menu (!) prozkoumáváte zevnitř. Plastům chybí jakákoliv struktura, interiéry působí jednolitě, uměle, nehezky. Roky jsem jezdíval dvacet let starou Fábií, a i to nejobyčejnější auto je mnohem živější než mnohem dražší vehikly, do kterých nějakým omylem zavítáte v rámci hry. Těchto věcí si všimnete i zpoza volantu během závodu, ale do očí vás to uhodí teprve tehdy, když se podíváte na záběry, které by měly být highlighty – jestli je ale to nejhezčí v autě obyčejná látková sedačka, něco je špatně.
Nejde jen o textury interiéru, problémem jsou větší plochy i na trati. Jakmile je okolí členité, tak si ničeho nevšimnete, ale specificky na některých okruzích je bohužel té jednolité plochy okolo asfaltu moc, takže vás občas trkne do očí i tohle. Čím rovnější, méně strukturovaná oblast, tím výraznější problém.
Gran Turismo se některé věci snaží tu více tu méně maskovat. Jestli je něco, co výrazně pomáhá, jde o nasvícení. V tomto směru GT7 vyloženě exceluje. Jakmile paprsky světla dopadají pod ideálním úhlem, barvy, které se rozlejí na obrazovce, vypadají fantasticky. Světe div se, nemůže za to ray-tracing; ona magická technologie real-time nasvícení totiž ve hře funguje jen v rámci replayů. Ale i tak, to je pouhá technikálie, a kdybych vám o ní neřekl, pravděpodobně ji nijak nepostřehnete.
Ty nejvíc wow momenty člověk stejně vidí za volantem, ne v opakovaném záběru. Třeba v momentě, kdy se ve vašem bočním okénku zrcadlí palubní deska se všemi detaily včetně průduchů. Podobně působivé jsou odlesky, které hrají všemi barvami na předním skle, když jedete vstříc západu slunce nebo když vám ostré paprsky dopadají do auta skrze zadní okénko. Přesto… i se světlem mám malý problém, nevím proč, ale přijde mi, jakoby se závodilo za zimního období a hře to moc neprospívá. Jak možná vidíte při pohledu z okna, zimní slunce nedá krajině tolik světla a barev a já mám při hraní Gran Turismo 7 permanentní pocit toho, že by mělo trochu víc zářit. Hrát nejrůznějšími barvami jako v létě, aby bylo barevnější, veselejší, a trochu jiné, než prostě jenom v devadesáti procentech času unylé.
Právě unylost je něco, s čím jsem tak trochu počítal. Sterilita Gran Turisma je věhlasná, je to v jeho DNA. Strojová, chirurgická přesnost, téměř až odměřenost, Gran Turismo bylo vždycky takové a je to součást jeho kouzla. Nikdy jsem toho nebyl příznivcem, vždycky jsem to GTčku spíše vyčítal, ale do hodnocení recenze se to nijak nepromítne. Fakt je ale ten, že to jsou všechno aspekty, které nakonec vyústí v myšlenku, že Forza tohle všechno umí zvládat o poznání lépe a díky tomu se dokáže i lépe prodat. Hře tak zoufale chybí něco dalšího, co by napravilo předchozí negativní dojem, ale vy jen budete hrát a hrát a hrát a pídit se po dalších věcech, do kterých stojí za to si kopnout. O okolí tratí s jednolitými texturami byla řeč, ale obecně mi přijde, že by si okolí zasloužilo více péče. Třeba diváci stojící okolo trati jsou tristní a radši bych je odebral. Stejně jsme v covidových časech všichni zvyklí na to, že lidé nikde nejsou. Stromy? Některé jsou prostě zvláštní. Je až překvapivě snadné pokračovat v tom, co všechno mi na hře nesedí…
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
