Recenze Golf Club Wasteland, výletu na zničenou Zemi s výjimečným rádiem v uších | Kapitola 2
Seznam kapitol
Za pár dní, až usednete k sváteční večeři a budete opatrně přežvykovat kapří kotletu, přemýšlet o vánočních dárcích a bilancovat uplynulý rok, už bude na Hrej.cz viset první část redakční Invaze, každoroční debaty o těch nejlepších aspektech těch nejlepších her uplynulého roku. Debata se stočila poměrně zajímavým směrem hned několikrát, ostatně jako každý rok, a nyní si povíme pár slov o hře, která do výsledného hodnocení nějakým způsobem taktéž promluvila. Protože o ní zatím není na webu ani čárka, je na čase tenhle rest konečně napravit. Dámy a pánové, držte si klobouky, letíme na Zemi!
Radio Nostalgia From Mars právě tuhle hloubku přidává a posouvá Golf Club z obyčejných do rovin naprosto neobyčejných zážitků. Jedná se o kontinuální fiktivní vysílání plné atypických, přesto zvláštně geniálních písniček, okořeněné o vyprávění moderátora o tom, jaký je život v novém domově a jaký asi býval život tady na Zemi. Velice těžko se to popisuje a je lepší si alespoň část poslechnout třeba na YouTube, pro mě osobně však šlo o ohromné překvapení a svým způsobem o jeden z nejpamátnějších a nezapomenutelných momentů letošního roku vůbec, který je škoda si kazit někde na internetu.
Melancholickou atmosféru narušuje jen jediný kosmonaut s jetpackem na zádech.
Povídání je přesně tak melancholické, jaké by mělo být. Často jsem se přistihl u toho, že jsem ignoroval hru jako takovou a poslouchal jsem povídání místního moderátora, a když skončil, po pár vteřinách jsem sahal po telefonu, abych si uložil písničku, která se ozvala. Jestliže mám ve hrách nejradši momenty spojené s hudbou, Golf Club Wasteland by bez ní prostě nefungoval vůbec a o to víc si ho vážím. Není o jednom momentu, je to o zážitku, který vám zabere několik hodin.
A co víc, vlastně můžete být na golf úplně leví a i tak si můžete tenhle zážitek projít taky. Hra totiž nabízí několik režimů, z nichž ten nejtěžší je ohromná výzva, zatímco ten nejlehčí můžete hrát stylem pokus-omyl. Ostatně byla by škoda tuhle novelu vyprávět jen golfovým nadšencům. Hra tady prostě slouží jako doplněk tomu, co budete v průběhu objevovat.
Abych jen nebásnil o tom, jak je hra úžasná, můžu přidat navrch i trochu mírné kritiky: Ta spočívá především v samotné hratelnosti. Hrál jsem na Switchi, na němž Golf Club logicky vynikne nejvíc, ale zdejší menší analogy nejsou zrovna z těch nejpřesnějších a budete mít problém s konzistencí. Někdy vám míček ulétne víc, než by měl, přičemž vám možná čas od času bude připadat, že to není vyloženě vaše chyba. Kromě toho je ale hra designem tak primitivní, že není co zkazit. Je potřeba se jen rozhodnout, jestli vám vadí hratelnostní vata na příběhu, který si stojí za to vyslechnout. Pokud ne, tak bych možná ve vánočních slevách přemýšlel, jestli nevzít své tři stovky a prostě to risknout. Podle mého nemůžete udělat krok vedle, a i kdyby vám poněkud zvláštní výsledek přeci jen nesedl, zase tolik vás to bolet nebude.
Na druhou stranu, možná pochopíte, proč jsme o hře v Invazi mluvili…
Verdikt
Snad žádná hra neklame víc tělem než tahle. Láká na prachobyčejný 2D golf, pod její slupkou se ale skrývá spíše audiovizuální novela se skvělým hudebním podkresem. Všudypřítomné rádio dělá z tohohle golfu prostě něco víc.