Recenze Forzy Motorsport, nepřináší nic nového, ale konkurenci zatopí | Kapitola 2
Seznam kapitol
Už to jsou skoro 3 roky, co vyšla nová generace konzolí. S novým hardwarem přišla i nezbytnost nových, technicky pokročilých titulů. Zatímco PlayStation přišel se svou velkou "next gen" závodní hrou už na začátku roku 2022, na svého protivníka u Xboxu muselo Gran Turismo 7 čekat více než rok. Co do souboje závodních titulů přináší Forza Motorsport a vyplatilo se čekání?
Tak už víme, že nová Forza Motorsport není nic převratného, je ale nějaký důvod hru vůbec hrát? No samozřejmě! Předně musím vyzdvihnout jízdní model. Oproti Motorsportu 7 či Gran Turismu je jízda v novém díle lepší snad ve všech směrech. Jízdní model byl mnohem responzivnější, což s sebou přirozeně nese další výhody jízdy. Když vás auto snadněji poslouchalo, mohli jste místo věčného bojování s řízením najít jeho hranice či zkoušet nové věci. Já osobně jsem díky tomu ihned vypnul jakoukoliv dodatečnou asistenci. Ne, že bych ji zase tolik používal, ale spíše jsem se bál problémů plynoucích z nižší trakce auta.
Bál jsem se zbytečně. Samozřejmě, že auto není tak závodně laděné, jako třeba formule a já taky nejsem nějaký simulátorový nadšenec. Jednoduše můžete skončit někde mimo dráhu či v horším případě v betonu, stačí ale trocha cviku a už zkoušíte driftovat do zatáček či hledat desetiny sekund na obrubnících. Ty auta tam jsou tak dobře vyladěná, že vás to úplně nutí jezdit a zkoušet, co ještě gumy vydrží. Zároveň jsem hru vyzkoušel na volantech značky Logitech i Trustmaster a každý volant má své přednosti oproti druhému. Trustmaster měl silnější odezvu, zatímco u Logitechu byla naopak přesnější.
To byly jediné rozdíly, které nešly změnit v nastavení. Šlo zároveň o klasicky známé rozdíly konkurenčních značek, takže zde jen potvrzuji, že se ani v tomto ohledu nějaká revoluce nekoná. Při hraní na ovladači se samozřejmě nelze divit, že zážitek nedosahuje takové kvality, jako je to v případě PlayStationu s DualSense ovladačem, ale tohle se dalo čekat a na náhradu s haptikou si u Xboxu zřejmě ještě nějaký čas počkáme.
Abyste si na auta zvykli, přišli tvůrci z Turn 10 s novým plánem závodu. Nyní musíte povinně před závodem projet 3 závodní kola na tréninku, kdy máte zároveň bonusový úkol v čase, za který musíte jedno kolo ujet. Byť se to může na začátku zdát zbytečné, po chvíli zjistíte, že se díky tomu zlepšujete mnohem rychleji a nemáte pak takové problémy v závodě. Při tréninku též nasbíráte body zkušeností i do vašeho auta, které vám dají další možnosti vylepšení.
Dalším z hlavních lákadel Forzy měla být její grafická stránka. Ta je… dost rozporuplná. V jednu chvíli hra vypadá tak báječně, že při tom veškerém kochání zapomínáte závodit, ale pak v druhou chvíli hra vypadá, jako by byla o dvě generace zpátky. Je hezčí, než je konkurence? Rozhodně. Je to tak, jako to je v traileru? Maximálně tak ve filmových sekvencích. Ty jsou opravdu na vysoké úrovni. Celé grafice ale chybí nějaká konzistence v kvalitě, jelikož mi přijde, že oproti závodům za denního světla, v nočních závodech nejsou detaily vůbec vyladěné a maximálně poznáte auto před vámi. Dalším podivným detailem je tráva na okruhu, která svou nekvalitou přímo bije do očí. V traileru byly okruhy dokonalé, bujeli vegetací a skoro byste se báli, aby vám před auto nevyskočila huňatá srnka se srnčaty. Ve výsledku pak tráva vypadá, jako by ji vzali z World of Warcraft.
Vyzdvihnout musím grafickou stránku interiérů auta. Je sice trochu škoda, že si nemůžete chytré displeje v autech nějak přizpůsobit, ale jinak vnitřek vypadá moc dobře. Zejména pěkný je ve světle takový ten levnější plast s koženou texturou, který každý z nás dobře zná z vlastních aut. Snad jediné, co vám možná uvnitř auta bude připadat podivné, budou odrazy ze zrcátek. Z vnějšího zpětného jsou výjevy kvalitní, zatímco z toho vnitřního je obraz až nepřirozeně široký. Recept na tento problém je ale jednoduchý, prostě zrychlete tak moc, ať své protivníky nevidíte ani v zrcátkách.
Grafické módy jsou v případě konzole Xbox Series X tři. Jeden zaměřený na kvalitu, který naplno využívá ray tracingu, ale zároveň snižuje snímkovou frekvenci na 30 snímků za sekundu, takže je snad pro každého závodníka nepředstavitelný, což vynahrazují dva výkonnostní grafické módy, z nichž jeden nadále ray tracingu využívá za současného snižování detailů u vzdálenějších objektů. Osobně jsem sáhl po režimu naprosté výkonnosti, kdy jsem sice ray tracing obětoval, ale za to jsem měl obraz plynulý a bez dalších obětí na vzdálených detailech. To snižování detailů i frekvence snímků mě štve víc než nějaké trochu kvalitnější odrazy. V případě počítačů je grafické nastavení přirozeně kapánek složitější a detailnější.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
