Recenze F1 Manager 2022, pohledného, ale nevyváženého adepta na manažerský trůn | Kapitola 2
Seznam kapitol
Britské studio Frontier Developments, stojící za Planet Zoo nebo sérií Jurassic World, dostalo nelehký úkol. Vyvinout zbrusu nový sportovní manažer založený na velmi hodnotné licenci Formule 1. Místo spinosaura nebo žirafy se vám tak po obrazovce bude prohánět Verstappen nebo Bottas. Jak se s výzvou popasovalo?
Začněme na té negativnější notě. Management týmu je subjektivně tou nejdůležitější částí vedení. Nijak nepopírám, že volba strategie a řízení dění na trati je pro závodění také velmi důležité, pokud ale něco drhne už v továrně, na úspěch můžete zapomenout. Tenhle aspekt ale bohužel F1 Manager 2022 zpracovává dost polovičatě. Těšil jsem se na šílené nimrání v tabulkách, vyjednávání kontraktů, řízení nespokojených zaměstnanců a piplání každé součásti inženýrského procesu. V praxi ale dostanete velmi primitivní vylepšování základny někde na úrovni manažerského režimu v NHL, polovičatou správu zaměstnanců a vývoj monopostů spíše ve formě minihry. Sice vás stále limitují některé realistické aspekty (výdajové stropy nebo limity využití počítačových simulací a aerodynamických tunelů), nic vám ale nebrání pošoupat pár posuvníků a během sezóny plivat jeden lepší kousek karoserie za druhým.
Nad rámec toho navíc nemáte pod kontrolou skoro nic. Správa financí je nulová, fungování příjmů marketingu a sponzoringů z absolutní většiny hra určuje za vás, u podepisování smluv se taky zrovna nezapotíte (krom toho nejde například podepsat jezdec tak, aby nastoupil na začátku nové sezóny a vždy jste nuceni k okamžité náhradě) a moc nechápu, proč jsou ve hře jen velmi symbolicky zpracované předsezónní testy. Frontieři se velmi okatě zaměřili na samotné závodění, což je sice pochopitelné, na druhou stranu tak ale hra zklame hardcore hráče, kteří chtějí mít pod kontrolou úplně všechno. Navíc je díky tomu správa týmů poměrně jednoduchá a nízké obtížnosti přispívají i přemrštěné příjmy všech týmů. Sílení outsiderů tak prostě jen chvíli trvá a nevyžaduje kdovíjak propracovaný plán.
I přes vlnu negativity ale nechci méně závodní půlku hry odsoudit jako špatnou. Má svou vnitřní logiku a JE zábavná, dynamická a poměrně jednoduše uchopitelná, což hru otevírá i casual hráčům. Já bych si ale přál, aby šla mnohem více do hloubky, klidně jen dobrovolně (a podobně jako ve Football Manageru byste mohli jakékoliv zodpovědnosti odklonit na své asistenty).
PLAN A
Zmínil jsem, že se autoři evidentně soustředili na řízení samotných závodů. Ty už můžete řídit do puntíku od prvního tréninku, až po samotný nedělní závod, který nelze přeskočit. Hned na první dobrou zklame absence sprintů, které se i přes svou přelomovost do hry zatím nevešly. Jinak ale máte k dispozici širokou paletu příkazů, kterými můžete ovlivňovat dění na trati a čeká na vás ta pravá závodní alchymie.
Z hlediska detailů, autenticity a ozvučení toho, co na obrazovce vidíte, je výtvor Frontierů na míle vzdálený všemu, co si pod pojmem “Manager” představujete.
Hned při prvním spuštění vás ohromí grafické zpracování, a to zůstává tím nejlepším prvkem F1 Manageru. Z hlediska detailů, autenticity a ozvučení toho, co na obrazovce vidíte, je výtvor Frontierů na míle vzdálený všemu, co si pod pojmem “Manager” představujete. Záběry a zvuky se skutečně blíží těm, které vidíte během skutečných přenosů a nabažit jsem se nemohl ani autentických nahrávek komunikace mezi boxovou zdí a jezdci. Ano, repertoár hlášek je omezený a především ty velmi specifické se začnou brzy opakovat. Je to ale tak krásný detail, že mi i v dalších sezónách vykouzlil úsměv na tváři.
Tahle radost má pár výjimek. Licencovaný komentář Davida Crofta je poměrně chudý a těch pár přebuzených hlášek moc neodpovídá tomu, co se děje na trati. Problémem jsou pak i dost ošklivé bouračky, které svým pingpongovým zpracováním působí opravdu trapně. Jejich výskyt je navíc velmi podivný. Během závodu jste svědky až neuvěřitelného množství chyb, probrždění, ťukanců a hodin. Jezdci často ve vysoké rychlosti zapíchnou své monoposty do zdí nebo se navzájem vystřelují z trati. Likvidační poškození je ale spíše výjimkou a i z na pohled pořádně vážných karambolů většinou jezdci v klidu dovezou formuli do boxů a pokračují s novým spojlerem. Ve hře tak ani moc často nevyjíždí safety car a situace je lepší snad jen na městských okruzích, kde jsem byl i svědkem zajímavých čachrů s červenými vlajkami.
Samotné závodění je jinak velmi zábavné. Nutnost pečlivě kontrolovat spotřebu paliva, opotřebení součástek nebo využití baterie a systému ERS je návyková a v momentech, kdy se na trati začnou mlít neočekávané události (nehody, deště) vedou rychlá strategická rozhodnutí k neuvěřitelně napínavým finišům, kdy svým svěřencům fandíte do poslední kapky potu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
