Recenze Cult of the Lamb, nádherné a zábavné cesty za vlastním kultem
i Zdroj: Massive Monster
Cult of the Lamb Recenze Recenze Cult of the Lamb, nádherné a zábavné cesty za vlastním kultem

Recenze Cult of the Lamb, nádherné a zábavné cesty za vlastním kultem | Kapitola 2

Radek Raudenský

Radek Raudenský

10. 8. 2022 17:50

Seznam kapitol

1. JEHNĚ VLÁDNE VŠEM 2. BOJ O SUROVINY, ŽIVOT I ČLENY KULTU 3. PONOŘ SE DO MĚ

Když Devolver Digital na své červnové akci představil jenom několik málo her, možná jsme byli překvapeni – ať už tím, že jsou jen čtyři, nebo tím, že všechny vypadají naprosto skvěle. Mým největším favoritem bylo Cult of the Lamb, které vypadalo naprosto parádně. Krásná malovaná grafika a roztomilá zvířátka se během chvíle přeměnila na kultisty, kteří uctívají své jehně – a to zase využívá jejich bezmeznou lásku. Už trailer lákal na nevšední kombinaci budovatelské strategie a rogulike žánru a já jsem si zkrátka musel hru zapsat na svůj wishlist.

Reklama

BOJ O SUROVINY, ŽIVOT I ČLENY KULTU

Nic není tak jednoduché. Jakmile vejdete do kýžených dvěří a prosekáte se první úrovní, která je poměrně klasicky rozdělena na různé místnosti, otevře se před vámi procedurálně generovaná mapa s cestami. Vy se vždy můžete vydat pouze k určitým bodům, garantujícím vždy jinou surovinu nebo následovníka. Je potřeba dobře zvolit nejen políčko, ale také cesty, jejichž síť vede až k finálnímu bossovi. 

Průchod navíc nezačínáte s vámi zvolenou zbraní, ta se vždy před začátkem boje náhodně objeví, a to společně s „prokletím“, speciální schopností za body strachu. Soubojový systém je správně dynamický a poměrně tradičně využívá kotoulu jako úhybu před útoky a projektily. Překvapilo mě, že se vývojářům zdárně podařilo vyhnout repetitivnosti soubojů, a to hned několika způsoby. Prvním je fakt, že střídáte poměrně často biomy, kde se bojuje. Po čtvrtém úspěšném vyplenění celého dungeonu společně s bossem se objeví biskup jako finální bossfight, po jehož zdolání se vám otevře další biom s novým prostředím i nepřáteli. K tomu můžeme připočítat různé typy zbraní a prokletí, které zásadně mění herní styl. Dále také kartičky garantující různorodé bonusy od srdíčka navíc, přes imunitu vůči jedu až po lepší odměny, další podtypy nepřátel nebo modifikátory. Minimálně do konce třetí „kampaně“ jsem se neskutečně bavil, nadával při neúspěchu a rád přecházel tam a zpět z roguelike soubojů do světa mimo ně.

Překvapilo mě, že se vývojářům zdárně podařilo vyhnout repetitivnosti soubojů

Můžu se přiznat, že s mojí láskou k budování a „hromadění“ všeho možného jsem ve vesnici i oblastech s ní spojených strávil zhruba dvojnásobek času oproti soubojům. Věcí, které musíte obstarat, je totiž celá řada. Kult vůči vám drží určitou loajalitu, ta ale časem upadá – ať už za to může špatné jídlo, bordel na návsi nebo smrt blízkého kolegy. Svou vládu je tak nutné neustále upevňovat skrze rituály, požehnáními nebo vyhlašováním doktrín. Oddaným také stavíte lepší přístřešky ke spaní, v pozdější části hry se vše ještě zkomplikuje příchodem dalších tří surovin a specializovaných budov pro prominutí prohřešků, lepšími farmami na jídlo a koneckonců i větším počtem kultistů. Kromě nutného komplexnějšího systému jídla a surovin se zvyšuje i počet buřičů, kteří začnou celou komunitu štvát proti vám, a starců, kteří nepracují a pouze čekají na smrt. I se zmíněnými problémy se ale dá vypořádat hned několika způsoby.

Obrovskou výhodou je, že i když dostáváte pod kontrolu spoustu aspektů, všechno je vyřešeno velice jednoduše a alespoň mně se nikdy nestalo, že by se celý kult zhroutil. Mikromanagement je tak velice přístupný i pro nezkušené hráče a pokud vás moc nezajímá, nemusíte u něj trávit více než nutných pár minut. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama