Chorus Recenze Recenze Chorus, trochu odlišného sourozence Everspace

Recenze Chorus, trochu odlišného sourozence Everspace | Kapitola 2

David Plecháček

David Plecháček

22. 12. 2021 16:35 1

Seznam kapitol

1. Pohádka o dvou bratrech 2. Nara a ti druzí 3. Loď hlavním hrdinou?

Málo se to o mně ví. Mám rád vesmír. Fascinuje mě. Děsí mě. A proto mám logicky rád i hry, které se ve vesmíru odehrávají. Nejvíc mě momentálně stále drží Elite: Dangerous, rád si ale tu a tam odběhnu k jiným jednohubkám, o kterých třeba kolikrát ani moc nevím. Takhle se mi do rukou kdysi dávno dostal Everspace, fantastický rogue-lite, který fantasticky vypadal, a snad ještě lépe se hrál. Přeskočme jeho druhý díl, a klidně zamiřme rovnou ke Choru, protože to je další hra, o které jsem pranic nevěděl a pustil se do ní bezhlavě bez žádného backgroundu. Jenže, asi to byla nějaká shoda náhod, protože Chorus a Everspace toho mají společného více, než by si někdo mohl myslet…

Reklama

Úvod hry je však rozhodně nejslabší částí hry. Chorus je totiž silně příběhovou hrou, která má minimálně z počátku problém hráči předat veškeré důležité informace, čemuž nepomáhá ani to, že svůj nelehký lore odvypráví v úvodní animaci a vy se tak musíte co nejrychleji zorientovat, aby vám neujel vlak. Mně osobně nepříliš sympatická hlavní hrdinka Nara se rozhodne opustit „ty zlé“, uskupení Circle, utéct k těm hodným, a ještě cestou pozabíjet spoustu svých bývalých spolubojovníků. Důvod? Circle chce ovládat celý širý známý svět, a tomu, kdo se nepodvolí, se odmění totální anihilací. Nara tomu už nemůže přihlížet, jako jedna z několika Elder je zodpovědná za smrt milionů lidí, a tak opustí Circle, ukryje svou speciální loď ovládanou umělou inteligencí Forsa a rozhodne se, že na ní a všechno spojené s vlastní historií zapomene. 

Ještě důležitější než Nara je pro hru její loď, kterou kdysi dávno zatratila. Forsaken, bojový letoun, se kterým je Nara chtě nechtě spojená, totiž dokáže víc, než obyčejná loď.

Je tohle ten nejzajímavější příběh? Meh, spíš ne, a příběh je na hře ve výsledku asi to nejhorší. Na druhou stranu, drží a posouvá vás kupředu poměrně koherentním způsobem. Neustále máte motivaci jít dál, nikde nejsou zbytečná hluchá místa a vy se tak nezdržujete zbytečnostmi. Kladem je i samotná Nara, která rozhodně nepůsobí jako typická šablonovitá postava. Ne, nezměnil jsem názor a pořád ji považuji spíše za nesympatickou, ale nutno přiznat, že má charisma a něco do sebe. Vyprávění doplňuje o své niterní poznatky v podobě šepotu ne nepodobného třeba Senue z Hellblade. Nechci obě díla vůbec srovnávat, ale díky Naře jsem si na Senuu a její atypičnost vzpomněl hned několikrát, což rozhodně považuju za klad. 

Ještě důležitější než Nara je pro hru její loď, kterou kdysi dávno zatratila. V příběhu však bude muset potlačit svůj strach a svou minulost, aby s její pomocí Circle porazila. A tady se karta obrací. Ovládání v Choru je totiž jiné… a lepší. Nezdá se to, ale těch několik málo úprav, které vývojáři udělali, dělá nakonec docela výrazný rozdíl mezi ním a dalšími zástupci několika mála her podobného ranku. Když se poprvé vtělíte do Nary a pustíte se do první mise, zjistíte, že nemáte tak trochu všechno pod kontrolou. Z ostatních her tohoto žánru jsme zvyklí, že ovládáme pohyb po všech třech osách – tedy nahoru/dolů, doleva/doprava, dopředu/dozadu. Chorus na to jde fikaně a už od začátku si musíte zvykat na jistá omezení. Primárně to jde jen dopředu a doleva/doprava, nic víc od hry nečekejte. Tedy… samozřejmě můžete zamířit i nahoru nebo dolů, ale to jen přitažením pomyslného kniplu k sobě nebo od sebe, čímž vždy letíte za špičkou vlastní lodi, ale vyloženě pohyb po vertikální ose na separátních tlačítkách v Choru není. Chce to cvik, chvilinku trvá, než se adaptujete, ale hra se nakonec poddá. Mapy jsou strukturované relativně ploše, takže zároveň oceníte tlačítko v podobě vyrovnání po horizontální ose, což je pro vesmírnou hru další netypický ovládací prvek, kterému se ale snadno přichází na chuť.

Možná že v tom zatím nevnímáte to „lepší“, které jsem před chvíli avizoval – to proto, že takhle se ovládá standardní loď, kterou má Nara v úvodu. Forsaken, bojový letoun, se kterým je Nara chtě nechtě spojená, totiž dokáže víc. Předně, dokáže driftovat, což je asi ten nejgeniálnější prvek ze všech. Po zmáčknutí tlačítka L1 se Forsaken dokáže „transformovat“, čímž umožní Naře rotovat kolem svého těžiště prakticky dle libosti, zatímco si loď udržuje rychlost a směr daný před zahájením driftu. I tohle chce trochu cviku, ale zaráží mě, že s něčím podobným nepřišly hry mnohem, mnohem dřív. Zkoordinovat všechny pohyby je sice náročné, odměnou vám je ale pocit naprostého mistrovství, který je k nezaplacení. Díky tomu můžete s Forsaken řešit nejrůznější sekvence, kdy je potřeba vyřídit několik generátorů štítů z různých směrů, čehož by jakákoliv jiná loď nebyla schopná. Díky tomu si navíc totálně podmaníte bojiště, a absolutními vládci budete v momentě, kdy se vám pod kůži dostane klasický roll, kterým se na poslední chvíli vyhnete nepřátelské salvě. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama