Recenze Back 4 Blood. Kooperativní řežby, která rozhodně není pro sólisty | Kapitola 3

BEZ KÁMOŠŮ DO BACK 4 BLOOD NELEZ

No a teď to nejdůležitější. Back 4 Blood je kooperativní hra. Pokud hodláte hrát sólo, zapomeňte na to, v takovém případě ani nestojí ani za stahování z Game Passu. Ano, nabízí singleplayerovou variantu kampaně, kde vás doplní trojice botů. Ano, je to nuda. Ne, nepřináší vám žádný progress, žádnou měnu na utrácení. Je to prostě jen ubíjející tutorial, nic víc. Odteď vás hra vůbec nemusí zajímat.

Kampaň ale můžete projít i s náhodnými hráči v rámci matchmakingu. Jde o lepší variantu. Jednak je to s živými hráči přeci jen větší zábava, jednak konečně dostáváte supply points, za které si můžete odemykat nové karty a kosmetické doplňky (a taky dostáváte achievementy!). Samozřejmě to má i jistá úskalí. Naprosto logicky vždy záleží na tom, na jaké hráče natrefíte. Já měl štěstí a s jednou velmi dobře sehranou partičkou prošel téměř celým příběhem, celou dobu jsme si příjemně si pomáhali a navzájem si děkovali. Můžete ale narazit i na griefery, kteří zdržují, schválně povolávají hordy nepřátel a nechávají se zabít, nebo jsou na vás hnusní, pokud se vám něco náhodou nepovede. To už k tomu patří.

Vedle toho ale také systém matchmakingu a progressu příběhem nefunguje moc transparentně. Občas vám hra najde partu, která je výrazně dál než vy, občas nějakou pasáž opakujete, někdy vás hra připojí a nemůžete střílet ani sprintovat, jindy vás beze slova vykopne a často se vám vůbec nezapočítá dosažený postup. Matchmaking je tedy trochu stresující loterie.

V týmové kooperaci se ale naplno projeví schopnosti autorů

Nepřekvapivě zdaleka nejlepší variantou je hraní v partě. Já část hry prošel s Mírou, později se k nám připojil i Zdeněk a… je to skvělá zábava. Je fakt, že ve více lidech je zábavou i škrábání barvy ze zdi, v týmové kooperaci se ale naplno projeví schopnosti autorů a válcování hord zombií je naprosto fantastickou, i když trochu bezmyšlenkovitou zábavou. Samozřejmě nechybí možnost doplnit třetí nebo čtvrtý slot v týmu živým hráčem, případně i z jiných platforem (crossplay je defaultně zapnutý a funguje bez problému), pokud si ale nechcete nechat kazit hru, poslouží i boti, kteří fungují v rámci možností celkem obstojně.

PÉVÉPÉ

Posledním prvkem hry, který jsem ještě nezmínil, je PvP režim Swarm. Opakovaně čtu, že jde o nezáživný a nezábavný režim, který ani nemá cenu zkoušet, a i mě samotného v betě moc nebavil. V partě jde ale o překvapivě návykovou záležitost. V malých arénách se týmy po čtyřech střídají v rolích mutantů a přeživších. V zápasech na dva vítězné je pak klíčové to, který tým vydrží v roli přeživších déle naživu. Mutanti můžou své svěřence nebo řadové zombie postupně vylepšovat za utržené body, přeživší naopak sbírají lepší a lepší zbraně a vybavení.

i Zdroj: Hrej.cz

Na první dobrou jde o trochu chaotickou záležitost. Avšak v momentě, kdy si najdete oblíbeného příšeráka a s kamarády společně efektně decimujete nebohé Cleanery, případně v mimořádně vypjatých posledních sekundách rozhodujete o vítězství nebo prohře týmu, jde o naprosto královskou zábavu. 

I přesto musím uznat, že jde o hodně mělký a nepropracovaný zážitek. Poměrně komplexní Versus v Left 4 Dead 2 byl přece jen trochu zajímavější a trvanlivější záležitostí. Navíc v tomto případě je matchmaking možná ještě horší volbou, než u kampaně a budete se maximálně tak vztekat. Tohle je zábava jen pro partu kamarádů.

BYLO I LÉPE

U Back 4 Blood extrémně záleží na tom, jak ke hře přistupujete. Pokud chcete hrát sólo nebo vás snad zajímá příběh, ruce pryč. Pro hráče ochotné podstoupit očistec matchmakingu jde o celkem solidní nabídku obsahu (hra obsahuje přes 30 rozmanitých misí, což je pořádná porce!), která je bude ale často štvát. V týmu zábava prudce stoupá a teoreticky můžete také začít pomýšlet na vyšší obtížnosti. Už ta základní umí v pozdějších fázích hry pěkně potrápit, prostřední je ale skutečně brutálně těžká (asi by hra snesla ještě jednu obtížnost mezi) a nejvyšší Nightmare jsme raději vůbec nezkoušeli.

Hra funguje poměrně spolehlivě a nepadá

Z hlediska grafiky a technického zpracování jde o celkem standardní kousek, který se ničím nevymyká. Až na zmíněné nejasnosti kolem připojování v matchmakingu hra funguje poměrně spolehlivě a nepadá. Jen design lokací, které jsou velmi často až zbytečně tmavé, deprimující a nepřehledné může postupem času být ubíjející. Naopak velmi podařený je soundtrack, především pak set skutečných skladeb, které se rozezní v jedné konkrétní (a asi nejlepší) misi, která patří k tomu nejlepšímu, co žánr zombie slasherů kdy přinesl.

Při hraní jsem doufal, že budu moct vystoupit z šedi, nakonec jsem ale bohužel seznal, že je Back 4 Blood naprosto ukázkovou sedmičkovou hrou. Nejde o bombu, kterou byste si museli honem kupovat nebo stahovat z Game Passu. Principy kooperativního střílení ala Left 4 Dead už trochu ohlodal zub času a v delších časových segmentech je vlastně hraní trochu únavné, což nedokážou zvrátit ani překvapivě povedené ozvláštňující prvky karet a roguelike průchodu. Sólo hraní je navíc spíše utrpením. Na druhou stranu ale Back 4 Blood nelze upřít jistá kvalita, návykovost a zábavnost pramenící z budování balíčků a postupného učení. Pokud máte po ruce partu tří spolubojovníků, klidně si k výslednému hodnocení přidejte dva bodíky.

Věřím, že po roce dvou, pokud si Back 4 Blood udrží hráče, dozraje do špičkové kooperace, která potěší nejen fanoušky Left 4 Dead.