Pac'n Roll Recenze Pac’n Roll

Pac’n Roll

Blixa

Blixa

30. 1. 2006 23:58
Reklama

Na loňské E3 v Los Angeles jsme dlouho obdivovali show, kterou společnost Namco připravila u příležitostí Pacmanových narozenin. Nejen proto, že pro tuhle žlutou nenasytnou kouli máme v redakci tak nějak slabost, ale i z toho důvodu, že Pacman na oslavě působil překvapivě živě, a že Namco prezentovalo hned několik her, se kterými se vrací na scénu. Může ale ještě dnes hráče zaujmout infantilně vypadající kus vykouslé pizzy, který v jednoduchých bludištích žere barevné tečky a je pronásledován obdobně infantilními duchy? Tuto otázku v nás vyvolala již loni podivná záležitost jménem Pac-Pix, která se sice originálně vypořádala s možnostmi dotykového displeje DSka (Pacmana jste zde sami kreslili), ale po stránce hratelnosti to byla spíše nuda. K poslední Pacmanově inkarnaci na handheldu od Nintenda jsme proto přistupovali spíše obezřetně a bez jakýchkoliv pozitivně laděných předsudků.... Jenže...

Pacman rulez!

Namco dokázalo překvapit a Pac’n Roll je hned po originální automatové verzi asi nejzábavnější hrou, ve které se tento pětadvacetiletý „stařík“ objevil! Autoři tentokrát neexperimentovali tak odvážně, jako v Pac-Pix a bohatě se to vyplatilo – vytvořili totiž notně vylepšený 3D remake klasického Pacmana s několika velmi zajímavými inovacemi a neuvěřitelně intuitivním ovládáním. Samozřejmě, Pacmanů ve 3D jsme tady měli už hromadu, jen na freeware scéně pro PC vznikají neustále další a další napodobeniny, ovšem případ Pac’n’Roll jasně dokazuje, že originál je zkrátka originál. Našlo by se tu ale i pár podivně působících věcí, přičemž za první z nich lze bezesporu považovat pokus autorů zasadit Pacmanovu velkou žranici do jakéhosi příběhu. Ten je přesně takový, jaký byste mohli očekávat – blbý a neoriginální až na půdu. Na druhou stranu, přes úvod se překlenete během pár minut a poté už máte klid na klasickou arkádu se vším, co k ní patří.
Škrábejte k vítězství Abychom si mohli objasnit důvod, proč je Pac’n Roll tak zajímavé, je nezbytné nutné říci si něco o ovládání. To je totiž zřejmě jedním z nejlepších příkladů využití všech netradičních předností DSka, jaké jsme zatím měli možnost vidět. Celá hra běží v podstatě jen na horním nedotykovém displeji, kde se kromě Pacmanovy maličkosti vyskytují i kuličky určené ke konzumaci a následnému otvírání dveří do dalších úrovní a samozřejmě duchové, kteří hrdinu honí po bludišti. Dolní displej je pak čistě ovládací – vidíte na něm jen kresbu Pacmana, po které musíte jezdit stylusem a tím určovat, jakým směrem se má Pacman po bludišti pohybovat. Tento systém funguje překvapivě skvěle a po chvilce zvykání zjistíte, jak moc dopomáhá k atraktivnosti hry.

Bonusový materiál

Tu ale samozřejmě ovlivňují i další faktory, jedním z nich je povedený design jednotlivých levelů. Nejde jen o jednoduchá bludiště s úzkými chodbičkami, ale o regulérní plošinovkové levely, plné zákeřných nástrah číhajících na každém kroku. Hra je rozdělena na několik světů zasazených po každé do jiného prostředí a přinášejících nové prvky. Jsou tu vodní příkopy, pohyblivé plošinky, dlouhé nakloněné úrovně a tak dále. K jejich zvládnutí budete muset využívat i speciální bonusy, které tak trochu dávají vzpomenout na jinou klasiku, a sice Super Monkey Ball. Po jejich sebrání může být Pacman extra těžký (potopí se pod vodu) nebo naopak extra lehký (dostane se na dosud nedostupná místa) – v tomto směru hrají roli i věci kolem fyzikálního modelu hry, Pacman se pohybuje hodně přirozeně a skoro bych se vsadil, že kdybych znal osobně nějakou žlutou kouli s velkou tlamou, pohybovala by se úplně stejně.. Bonusy jsou po jednotlivých úrovních rozesety pouze tam, kde je autoři považovali za nutné a nemůžete mezi nimi nijak přepínat – aktuálně sebraný bonus je jediný, který můžete používat, což je trochu škoda. Na druhou stranu, nejde o jediný způsob, jak ovlivnit styl Pacmanova pohybu. Jak už bylo řečeno, hra reaguje přesně na pohyb stylusu, takže drobné nuance pohybu lze zachytit velmi přesně. Navíc, když potřebujete prorazit nějakou těžší překážku, můžete použít speciální „prorážecí“ pohyb, kterého docílíte rázným přejetím přes Pacmanovu kresbu na dotykovém displeji.

Když už mluvíme o bonusech a specialitkách, určitě bychom neměli zapomenout zmínit speciální skryté úrovně, ve kterých musíte v krátkém čase sežrat co nejvíce žlutých teček, možnost projití jednotlivých levelů v „time trial“ módu a podobně. Koluje dokonce fáma, že pokud v příběhovém režimu nezapomenete sníst ani jednu kuličku, otevře se speciální mód s původní automatovou verzí Pacmana, nicméně nebyl jsem schopen to ověřit. Bohužel ani tyto příjemné specialitky nezakryjí jeden podstatný problém – Pac’n Roll je poměrně krátkou hrou, kterou lze bez větších potíží dokončit za dva příjemné zimní večery. Pravda, občas narazíte na tužší místa, u kterých se budete hodně potit, nicméně není jich moc a i dílčí souboje s bossy jsou hodně snadné a dalo by se říct, že i trochu nudné.

Nová klasika?

Pac’n Roll se určitě nestane tak velkým hitem jako jeho předchůdce z roku 1980. Jde ale o příjemnou arkádu se zajímavým ovládáním, která by na jiné platformě, než je DS nemohla fungovat. Handheld od Nintenda má ale v této oblasti velmi široké portfolio her, které jsou o něco lepší, než Pacmanova reinkarnace. Pokud jste ale Kirby dohráli hned jak přišel do obchodů a na krabičce se Super Mario DS již leží prach, neuděláte s koupí Pac’n Roll určitě chybu. Pacman forever!

Pac'n Roll
Nintendo DS

Verdikt

Pacmanův příjemný návrat na herní slunce. Nostalgici rádi zavzpomínají a mladší hráči se poučí. Mohlo to být ale ještě o poznání lepší.

Co se nám líbí a nelíbí?

Skvěle vyřešené ovládání a zajímavá obohacení původního klasického konceptu. A duchové jsou pořád stejně super (a naučili se řídit)!
Velmi krátké. Navíc několik míst, u kterých budete skřípat zubama.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama