Overlord
Peter Molyneux udělal hru Magic Carpet. Létali jste v ní na létajícím koberci (s obyčejným to chce spoustu dřiny a odříkání), metali kolem sebe kouzla a mezi největší frajeřiny patřilo rozpůlit zem nebo nechat vybuchnout sopku. A hráči viděli, že je to dobré, i kupovali krabice po tuctech a radovali se. Peter Molyneux také udělal hru Dungeon Keeper, kde jste se stali vládcem podzemních kobek a bránili své zatuchlé panství před výpravami rádoby spravedlivých hrdinů. A hráči zase viděli, že to bylo dobré, i kupovali krabice po tuctech a radovali se. Peter Molyneux neudělal hru Sacrifice, ale ta se hrála podobně jako Magic Carpet, vynikala skvostnou stylizací a smyslem pro humor a dnes patří mezi to nejlepší, co mladá herní historie přinesla. A hráči sice viděli, že to nejspíš bude dobré, jenže se jim zrovna nechtělo vstávat od druhého Diabla. Jejich smůla.
A já bych vlastně mohl napsat celou recenzi na Overlord, aniž bych zmínil samotný náze --
Sakra!
Dlouhý, široký a zlý
Overlord = Magic Carpet + Dungeon Keeper / Sacrifice (Fable : Brothers In Arms), ale tuhle rovnici neberte úplně doslova, protože pak by výsledkem musela být pecka, pro kterou nemá Hrej! dimenzovanou hodnotící stupnici. Overlord není hrou desetiletí, ale rozhodně dokáže hry desetiletí připomenout, hry plné neotřelých nápadů a chytlavé hratelnosti, hry s osobností, chcete-li. Jste v něm Vládcem temnoty, Pánem zla, Tím-o-kterém-se-nemluví a tak podobně, archetypálním zlosynem s očima žhnoucíma zpod ježaté přilby. Hlavní roli ale nehraje vaše obouruč sekera nebo meč nebo prostě, co si ukováte, nýbrž zástupy vašich posluhovačů, přerozkošných goblinů s očima žhnoucíma zpod slámou vystlané lebzny. To pak můžete být sebezásadovější klaďas v životě skutečném i virtuálním a chvíle, kdy poprvé vyšlete gobliny dělat bordel, bude přesto láskou na první zahrání. Principem Overlorda je totiž nechat za sebe pracovat ostatní a na takovou notu slyší většina z nás. "Pracovat" tu navíc znamená ničit a "ničit" obsáhne vše od drancování hobitích nor po kolektivní močení na záhony slunečnic.
Kardinální otázka: jde to uklikat? Overlord běží v reálném čase a nedovolí vám žádný timeout, během kterého byste si naplánovali akci. Musíte reagovat okamžitě a přesně, což je tu při vší úctě k solidně navrženému ovládání občas trochu problém. Ne vždycky totiž goblini provedou přesně to, co byste od nich potřebovali, a rázem na obrazovce bují průšvih, který často končí ústupem a (zdlouhavou) reorganizací sil. Člověk vypadne z tempa a nadává si, ale vina rozhodně neleží jen na něm. Overlord prostě nestíhá svoje ambice, za což ho ale nelze vyloženě peskovat; raději budu hrát nedokonalou hru s odvážnými nápady, než se s prstem v nose vozit po vyjetých kolejích.
Domov je tam, kde jsou trny
Overlord začíná budíčkem v kobce, kde vás ze zapomnění vykope banda nadšených goblinů. Přeneseno na celou hru, Overlord kope ze zapomnění fakt, že výjimečná hra se pozná především podle ksichtu. V čase, kdy spousta her nemá obličej vůbec žádný, je nám tenhle kukuč převelmi sympatický.
Verdikt
Parádní překvapení odnikud, takhle to máme nejradši! Simulátor krutovládce je díky svému humoru a nápadité hratelnosti jasným kandidátem na jednu z her roku.