Obydlený ostrov: V zajetí moci Recenze Obydlený ostrov - V zajetí moci

Obydlený ostrov - V zajetí moci

taltos

taltos

19. 11. 2008 23:00
Reklama

Pro pochopení podstaty hry bychom se měli nejdříve stručně seznámit s příběhem námětu, podle kterého byl tento titul vytvořen. Hlavní hrdina tohoto románu je odsouzen, aby jako nevolník sloužil do konce života na cizí planetě. Ta je navíc pokrytá všudypřítomnými jedovatými řekami v postapokalyptické krajině. Hlavní postava se tak logicky nehodlá s touto úlohou smířit a postaví se proti svým věznitelům a nepřátelům.

Slibovali propracovaný příběh

S hlavním hrdinou, Maximem Kammererem, se ve hře V zajetí moci podíváte časově do čtvrté části knihy, ve které probíhá čistka všech mechanických strojů na planetě. Vy jste, jako nově příchozí na malé základně, vysílán právě na tyto mise, kde je hlavním úkolem najít a zneškodnit všechny automatické věže, tanky, minomety a další silnou obranu. A dál? To je, vážení, celý příběh.

I když se to může zdát absurdní, před vydáním se tvůrci dušovali, s jakým že příběhem to na pole FPS přijdou a jakou že nezpůsobí revoluci. Ano, na tyto žvásty před vydáním jsme sice zvyklí a už poměrně imunní, nicméně v tomto případě vypadal příslib jakž takž reálně. Vždyť kde jinde by měl být kvalitní děj, když ne v předělávce úspěšného románu. Tvůrci tak nemuseli sahat do svých vlastních nápadů a stačilo stručně okopírovat jednu z částí knihy. Nepovedlo se.

V základním táboře tak se svým hrdinou vždy můžete jen krátce promluvit s někým z přítomných více méně o ničem a pak si jít zdřímnout. To zde znamená, že jste připraven k další misi. V opačném případě můžete v táboře rekrutů strávit klidně i svoje mládí. Moc činností k zabavení zde však nenajdete.

Slibovali volný svět a různorodé mise

Z předchozího odstavce jasně vyplývá, že slibům autorů před vydání se nedá příliš věřit. Bohužel stejný fakt platí i o druhém a ještě podstatnějším prvku. Tedy o samotné hratelnosti.

Mise jsou ve většině případů velmi podobné, ať už máme na mysli okolní prostředí nebo samotné úkoly ke splnění. Ty se většinou neodpoutají od vyjetých kolejí „znič všechny mechanické stroje v dané lokaci a vrať se na shromaždiště“. K tomuto úkonu se postupem času přidávají další a další činnosti, jako posbírání částí rakety, ochrana profesorky při sběru vzorků nebo vyhlazení nepřátelského tábora. Tvůrci si pro vás kromě těchto poměrně logických úkolů připravili i řadu pro nás zcela nepochopitelných. Na vaši minimapě se neustále zobrazuje směr vašeho příštího úkolu, přičemž jeho podstatu ale nikde popsanou nemáte. Díky tomu dojdete kolikrát na místo, pouze zastřelíte schovaného vojáka, dílčí úkol je splněn a šipka zase ukáže jinam. Navádění k nepřátelům, i když není úkolem jejich kompletní vyhlazení? Autoři se tak pravděpodobně snažili uměle natáhnout dobu hraní a jakýmsi způsobem zvýšit počet dílčích úkolů, kterých jinak příliš není.

Slibovaná volnost světa je samozřejmě ta tam, jedinou volnost si užijete v rámci chození po táboře. Na bojiště je vaše cesta již nalajnovaná a má maximálně sem tam jednu, dvě odbočky, mezi kterými můžete volit. Podle známého přísloví vedou ale všechny cesty do Říma, tedy na místo splnění dalšího úkolu.

Slibovali dynamickou akci a originální arzenál

Základním kamenem každé FPS je samozřejmě bojový arzenál a samotný styl akce. Obydlený ostrov se občas snaží o prvky stealth akce, nicméně ve většině případů ztroskotává již na začátku a vám nezbývá nic jiného než zběsilá střelba. Bohužel i zde si nevede titul příliš dobře. Většinu času totiž nebudete střílet po živých protivnících a krýt se za skálami a jinými překážkami. Hlavní náplní vašich misí bude koukání pod nohy, kde že zase tvůrci nechali minu (sice hezky svítí, ale přehlédnout se dá lehce), a její následné odstřelení. Druhou polovinu hraní pak strávíte běháním k automatických střílnám, které do vás vyprázdní zásobník, vy s trochou štěstí stačíte přiběhnout až k nim a zneškodnit je bombou. Po této situaci pak pár minut počkáte, až se hlavní hrdina sám vyléčí (pokud zrovna nemáte po ruce lékárničku), save a jde se dál.

Živých, běhajících a střílejících nepřátel se tak dočkáte opravdu málo a když už ano, jde o nějakou naskriptovanou situaci, když vám vběhnou na útesu do zad deset metrů nad vámi. V těchto případech vás jistě překvapí jejich přesná muška a občas i velká výdrž, když do nich nasypete celý zásobník. Na druhou stranu v boji „muž proti muži“, kdy se s nějakými vojáky potkáte tváří v tvář, teprve poznáte jejich skutečnou inteligenci (tedy bez skriptu). Ta je na úrovni houpacího koně a možná ještě míň. Ve svém běhu vstříc vám (i když stojíte jen několik metrů od nich), totiž většinou nejsou schopni ani střílet, takže si připadáte spíše jako na střelnici než na bojišti.

Zbraně bohužel celou situaci ani trochu nezachraňují. Přemontování různých zbraní je sice poměrně zajímavé, ale rozhodně ne revoluční a samotná nabídka je velmi slabá. Komu by také v dnešní moderní době stačila pistole, několik druhů samopalů, brokovnice, granátomet, plamenomet, raketomet a podobně.

A co z toho vzešlo…

Vzešla z toho hra ve všech směrech neoriginální, nepropracovaná a nedotažená do konce. Grafika je i na nejvyšší detaily dnes spíše průměrná a létající listí s prachem ve větru to určitě nespraví. Neoriginální šedé prostředí (nečekáme v post-apokalyptické atmosféře barevné zahrady, ale oživení se dá vytvořit i jinak), stále stejné skály, toxické řeky a chýše vám zaručeně po pár misích polezou krkem. Jediným kladem tak mohou být nízké HW nároky.

Bohužel zde opět máme ukázku nepovedené hry podle předlohy, tentokrát knižní. S příběhem, zajímavými postavami a prostředím měla hra zcela určitě vyšší ambice. Zmínit ještě musíme lehce nadprůměrnou lokalizaci všech textů od českého Hypermaxu a multiplayer až pro 32 hráčů. Chtěli bychom však vidět toho masochistu, který by se chtěl kromě SP trápit ještě hrou v MP. Někdy si říkáme, proč nám tohle utrpení vůbec vydavatelé způsobují.

Obydlený ostrov: V zajetí moci
Windows PC

Verdikt

Nemám slov. Po několika hodinovém hraní si musím jít dát lázeň v toxické vaně a vezmu si tam s sebou jednu nebo dvě miny. Nic jiného mě nemůže vrátit do doby před hraním této „hry“.

Co se nám líbí a nelíbí?

Ehm, hmm, no. Tak snad námět v románu od bratří Strugackých a nízké HW nároky… uf, ten řádek je ale dlouhý na popsání.
V tomto případě je zase řádek příliš krátký.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz