Hrej.cz Ministry of Broadcast Recenze

Ministry of Broadcast

ales-tihlarik
Aleš Tihlařík
9. 3. 2020 14:00 Sdílej:
Reklama
Reklama

Máte rádi formát reality show? Já rozhodně ano. Sledování Eriky v púpavách, námluv pumpára Miška nebo životních osudů Kleopatry z Turca (dej jí Pán Bůh věčnou slávu) se stalo jednou z věcí, která naše národy po rozdělení Československa nejvíce spojuje. Je totiž třeba kriticky přiznat, že právě béčková televizní zábava je tím exportním materiálem, ve kterém nás východní sousedé naprosto válcují.

Když jsem se tedy na Game Accessu 2018 zastavil na stánku mlaďoučkého brněnského studia Twin Petes, které tou dobou kutilo právě herní obdobu dystopické reality show, nebudu lhát, že jsem v sobě měl jistou dávku pochybnosti. Ta sice poněkud pominula poté, co se k demoverzi Ministry of Broadcast s nadšením posadil legendární John Romero, stále jsem však byl toho názoru, že správná reality show musí obsahovat komentář Michala Hudáka. Po odehrání hotového díla se však musím dynamickému duu tvůrců Petr a Petr omluvit, protože kombinace románu 1984, Prince z Persie, Montyho Pythona, Stanfordského experimentu a Jamese Bonda je jedním z nejzábavnějších dílek, které jsem za poslední dobu hrál.

ZDRAVÍME BERLÍN

Hlavní premisa této pixelartové plošinovky je mrazivější než pohled na volební průzkumy. Představte si, že mezi vámi a vaší rodinou přes noc vyroste zeď, přes kterou se k nim ráno už nedostanete. Přechody jsou hlídanější než vydávání účtenek, podkopání ani přelezení vzhledem k vaší fyzické stavbě nepřipadá v úvahu, přesto však existuje jedna cesta, díky které naděje bezejmenného hrdiny neumírá. Je jí právě ona reality show, jejímuž vítězi bude umožněna cesta na druhou stranu.

Prosím představte si tu situaci, kdy nemůžete vylézt ze záchodu, protože vám vrána drží kliku.

Zeď pro tebe, jak se tento pořad zove, sice neobsazuje pošťáka Ondru, Alenku ani Jirku s nitrákem, pixelovatý zrzek v hlavní roli však přesto získává zajímavého sidekicka. Je jím sarkastická vrána, která kromě občasné rady či pomoci tuze ráda zavaluje hráče posměšky a vtípky směřující na vnější rozměry jeho matky. V některých chvílích by se dalo říci, že si pro sebe krade celou show. Momenty, kdy schválně bloudí ve tmě, aby zmátla hráče, nebo naopak drží kliku od záchodu (prosím představte si tu situaci, kdy nemůžete vylézt ze záchodu, protože vám vrána drží kliku), obstojí i v porovnání s legendárním humorem prastarých adventur od LucasArts a Sierry.

TAK MAJÍ DUŠI NEBO NE?

Vrána také kromě jiného komentuje každou vaši smrt. A že jich bude! Tvůrci se již před vydáním chlubili tím, že se ve hře lze dopátrat více než 35 unikátních animací smrti – a jelikož některé opravdu stojí za to, musím se přiznat, že v prvních dvou z pěti kapitol jsem občas schválně páchal sebevraždy. Takovou podívanou si přeci nemohu nechat ujít! U dalších kapitol už sebekriticky dodávám, že jsem umíral řádově častěji, než mi bylo po chuti.

Pohyb na jednu stranu sedí k retro stylizaci celé hry, občas ale budete Jordana Mechnera i brněnské tvůrce proklínat do sedmého kolene.

Samotná hratelnost stojí z větší části na logických hádankách, z té menší pak na atletickém zdolávání překážek. Tak je to z mého pohledu správně, inspirace sérií Prince of Persia se totiž projevila hlavně v animacích pohybu zrzka. Ten se i v interiérech po zastavení klouže jako účastníci rallye letní gumy, na opravdovém ledu, který v nemalé míře potkáte venku, je pak situace přirozeně mnohem horší. Jedná se o velký odklon od precizního ovládání, na které jsme zvyklí u dnešních plošinovek – pohyb na jednu stranu sedí k retro stylizaci celé hry, ale v těch několika případech, kdy více než o logické přemýšlení půjde o rychlost a dokonalost doskoků, budete nejen Jordana Mechnera, ale i brněnské tvůrce, proklínat do sedmého kolene.

Někdy se přes dlouhou herní pasáž dostanete s prstem v nose a bez jediné smrti, jindy budete umírat intenzivněji, než čínské naděje na svobodné volby. Lehce nevyvážená obtížnost pak občas trápí i logické hádanky, které občas doslova omylem vyřešíte ještě dřív, než se nad nimi zamyslíte, nad asi třemi jsem se však zasekl na desítky minut. Je však otázkou, zdali to více než o obtížnosti hry nevypovídá něco nehezkého o mně…

SMRT JE ŘEŠENÍM

Ačkoliv to tvůrci v rozhovorech vyloženě nezmiňují, osobně mi přišlo, že si vzali jistou dávku inspirace i z adventur od Telltale, ve kterých je někdy nutné obětovat své blízké. Ministry of Broadcast občas řeší podobný problém, ale velmi svérázně a svojsky. Hlavním pravidlem každé reality show je ostatně to, že vítěz může být jen jeden – tak proč ostatní účastníky fyzicky nevyužít k vlastnímu prospěchu?

Nemůžete přejít skrze bodce? Udělejte si z vašich kolegů chodník. Nemůžete vylézt na vysokou překážku? Postavte si z přihlížejících živý, resp. spíše mrtvý žebřík. Je potřeba nakrmit krokodýla? Asi už víte, čím – resp. kým. Správné řešení hádanek je obvykle jen jedno, často ale bude mnohem šílenější, než jste se vůbec odvážili doufat.

Malý tým tvůrců po celých zhruba sedm hodin, které jsem ve hře strávil, dokazuje, že si dovede udělat srandu nejen z ostatních, ale i ze sebe.

A to se vlastně dá říci o celé hře. Když se oklikou vrátím o několik měsíců zpět ke stánku Ministry of Broadcast, čekal jsem dle popisu a vlastně i stylizace temnou plošinovku, která bude z mnoha úhlů rozebírat problematiku autoritářských režimů. Místo toho jsem se dočkal občas až pubertální zábavy, která sice nesedne každému, ale cílové skupině se rozhodně líbit bude. Ať už to budou popkulturní narážky, krásně viditelné i v seznamu achievementů, nebo komentář „Davida Attenborougha“, doprovázející cestu hlavního hrdiny stokami, malý tým tvůrců po celých zhruba sedm hodin, které jsem ve hře strávil, dokazuje, že si dovede udělat srandu nejen z ostatních, ale i ze sebe. Jinak by ostatně nemohl žít a vyvíjet v Brně, že ano...

VRÁNA NA SWITCH SEDÁ

Ministry of Broadcast se dají vytknout objektivní chyby a přešlapy, související nejen se zvláštním stylem pohybu a nevyváženou obtížností, ale také s podobně nekonzistentní audiovizuální stránkou. Místy skvělá hudba se občas vytrácí do monotónních pazvuků, grafické objekty v popředí často nevypadají hezky, a ačkoliv originální pixelartové scény často svádí k vytváření screenshotů, „típací“ funkcionalita Steamu ve hře z nějakého důvodu nefunguje.

V dojmech, které si ze hry odnesete, však rozhodně převáží originalita zápletky, mraky vtípků a v neposlední řadě i unikátní atmosféra. Nezbývá než s napětím vyhlížet chystanou verzi pro Nintendo Switch, kde to, troufám si říct, bude Ministry of Broadcast slušet ještě více než na počítačích. No a samozřejmě vyhlížejme také směr, kterým se talentované studio Twin Petes bude ubírat nadále. Vrány si na střechách krákají něco o nových dimenzích a enginech, my smrtelníci si však budeme muset ještě nějakou tu chvíli počkat.

Ministry of Broadcast
Windows icon PC
Nintendo Switch icon Switch

Verdikt

Na první pohled lehce tuctová pixelartová skákačka s těžkopádným ovládáním, na ten druhý překvapivě originální plošinovka, která svým nevybíravým humorem uráží všechny okolo. Silně však nedoporučujeme zrzkům.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz