Metro: Last Light Recenze Metro: Last Light

Metro: Last Light

Dan Kremser

Dan Kremser

16. 5. 2013 22:17 14
Reklama

Ruské hry, nebo chcete-li jednoduše hry z východu, jsou jevem, který se na herní scéně nevidí zase tak často. Mnohdy se jedná o kousky v pravdě unikátní a originální, avšak svou cestu na výsluní nenajdou kvůli technickým průšvihům a nulovým produkčním kvalitám. Tedy alespoň většinou. Existují totiž i zářné výjimky, mezi které patří například série S.T.A.L.K.E.R. a samozřejmě i adaptace románu Dmitrije Gluchovského, Metro 2033. Hra, která ukázala apokalypsu jinak, než jsme ji byli dosud zvyklí vnímat prostřednictvím jejich amerických sester a především hra, která rozhodně budí emoce. Kladné, záporné nebo klidně i obojaké. Moskevské metro má mnoho zastávek s mnoha tvářemi a ať už se jedná o jakoukoli hru, rozhodně není obyčejná.

Po stopách úpadku

Ukrajinští vývojáři z 4A Games spolu s pár přeběhlíky z GSC, kteří už to bohužel museli zabalit, se samozřejmě opět vracejí do postapokalyptického světa, kde to muselo zabalit rovnou celé lidstvo a pár přeživších nyní živoří v tunelech moskevského metra. Svět na povrchu je totiž nehostinnou pustinou poznamenanou silou atomu, kde vládne chaos, krutost a zvířecí pudy mutantů. Ne jinak je tomu ovšem v temnotě orámované okrouhlými zdmi. Stejně jako v předchozí hře totiž autoři těží z Gluchovského vize o lidském úpadku, a tak je metro podobně nehostinným místem jako zemský povrch. Jen tady místo mutantů na každém kroku zakopáváte o lidské svině, komunisty a nebo nacisty.

Na vše pochopitelně pohlížíte očima mladíka Arťoma, který svými činy v minulé hře dosti zatřásl životem v metru a s následky se pere dokonce ještě teď, zhruba rok po událostech z prvního dílu. Je tedy třeba zmínit, že hra nevychází z druhé Gluchovského knihy, ale naopak rozehrává samostatný příběh založený právě na prvním dílu. To všechno ale za vydatné účasti samotného autora knih, který jako by se zde snažil složit reparát právě za ne moc dobře přijatého románového pokračování. Překvapivě se mu to spolu s vývojáři docela daří, dokonce i navzdory faktu, že je hlavní příběh spíše průměrem a od začátku tak nějak tušíte jeho vývoj. V tomto ohledu zaujmou pouze efektní skripty a pár předpřipravených situací, které si možná i zapamatujete. Určitě se však nedočkáte žádné ódy na originalitu!

"Místo mutantů tady na každém kroku zakopáváte o lidské svině, komunisty a nebo nacisty."

Vesměs průměrné vyprávění se však odehrává v bezkonkurenčním světě, který se ve hrách dneška jen tak nevidí. Dystopický obraz lidského společenství je v Metro: Last Light doveden takřka k dokonalosti a vidět v pohybu ducha první knihy se vší jeho surovostí, násilím, lehkým filozofickým podtextem a také záchvěvy lítosti nebo štěstí je nesmírně… zvláštní. Rozhodně to však nelze brát negativně, naopak můžeme autorům vyseknout hlubokou poklonu. Jen málokdy se totiž podaří vykouzlit natolik hutná a nervy drásající atmosféra plná působivých scén, iluze živoucí společnosti a maličkých ostrůvků světla plných příběhů obyčejných lidí v okolní temnotě. Ačkoli je Metro primárně akce, nejednou se jen tak zastavíte na náhodné stanici, budete se rozhlížet okolo, kochat se unikátním světem a poslouchat rozhovory nebo promluvy zastávkových obyvatel.

Plíživě a postaru

Divte se, jak chcete, ale přes lineární vyprávění plné skriptů se vývojářům podařilo zachovat překvapivě otevřenou hratelnost. O hře s volně přístupným světem samozřejmě nemůže být řeč a pořád se pohybujete skrze koridory, jsou ale dostatečně velkoryse navrženy a nabídnou mnoho cest k cíli. Vedle rambo stylu a pobíhání osvětleným nástupištěm tak třeba můžete vzít za vděk temnými kouty a okolo protivníků se jednoduše proplížit. Ano, Metro: Last Light skutečně nabízí stealth postup a na rozdíl od svého předchůdce se konečně jedná o naprosto legitimní a funkční součást hratelnosti.

Někdy ostatně ani není zbytí. V případě, že spustíte poplach, přiběhne skoro celé metro a nejen, že vás pravděpodobně upižlají svými počty, ale vy ani nebudete mít jak je zlikvidovat. Nábojů, které se samozřejmě stylově používají jako platidlo, je poměrně málo a šetřit se tedy rozhodně vyplatí. Jinak je ale obtížnost celkem vstřícná a můžete rovnou zvolit tu nejtěžší. Tedy druhou nejtěžší, za nejvyšší obtížnost si totiž autoři mimo limitované edice nechají zaplatit ještě peníze navíc (DLC), což je bizarní a především hloupé. Co přijde příště? Nutnost dokoupit hrdinovi boty, aby mohl odejít na toulky podzemkou?

"Kvérů je zkrátka hodně a všechny jsou vyvedeny v pěkném postapokalyptickém stylu. Jako kdyby byly poslepovány někde v odstaveném vagónu metra, což vlastně i jsou."

Alespoň, že za zbraně zaplatíme jen těmi náboji, ostatně, co by to taky bylo za střílečku, kdybyste neměli z čeho střílet? Situace je naštěstí vyloženě opačná a s arzenálem hromadného ničení jsme nadmíru spokojeni. Kvérů je zkrátka hodně a všechny jsou navíc vyvedeny v pěkném postapokalyptickém stylu. Jako kdyby byly poslepovány někde v odstaveném vagónu metra, což vlastně i jsou. Navíc si na ně můžete poctivou ruskou lepicí páskou přilepit další zlepšováky, jako jsou mířidla nebo například tlumič. Všechna vylepšení jsou navíc ihned viditelná a nejedná se tedy jen o údaje v tabulkách.

Světla a stíny

Rozhodně vám garantujeme, že se budete dívat často, a to nejen na nový zaměřovač. Podobně jako první hra je i Last Light povedeným kouskem, který odporuje tvrzení o zaostalých východních hrách. Pravdou sice je, že například textury nejsou na všech místech dokonale ostré a ne vždy přesně pasují na modely, ale v konečném důsledku to až tak nevadí. Většinu práce totiž stejně odvádí hra světla a stínů. Tajuplné stanice tonoucí v přítmí, lampy vyrůstající sporadicky z nekonečné temnoty a osvětlující děsivou historii již zaniklých stanic nebo efektní skripty dokonale využívající živoucí svět a neotřelý námět. Všechno tohle působí bombastickým dojmem a atmosféra by se dala krájet prakticky na každém kroku.

Podíváte se dokonce i do letní Moskvy plné bažin a močálů, která však rozhodně není tak efektní, jako tunely pod městem. Spíše naopak nás ztvárnění povrchu trochu zklamalo a především těchto částí hry se týkají výtky spojené s nedořešenými texturami. V kontrastu s dokonale vyvedenými detaily, jako jsou zamlžující se průzory masky, ruční dobíjení baterky nebo kontrolování filtrů v plynové masce, které trefně využívají pohledu z první , je to trošku škoda, ale během hraní si takových výkyvů všimnete jen výjimečně. Atmosférický zážitek, který ještě umocňuje parádní ozvučení a hodně povedený dabing (rozhodně sáhněte po ruském namluvení s kvalitními českými titulky) si ovšem taktéž řekne o velkou porci výkonu a někdy se nevyhnete ani kolísajícímu framerate. Pokud ovšem oželíte excelentní lámaní světla a podobné libůstky, pořádně si zařádíte i na průměrných sestavách.

Konečná, vzhůru pro další lístek

A to byste rozhodně měli, protože nové Metro si svou šanci zaslouží! Přes velké množství problémů, změnu vydavatele a nějaké odklady totiž dojela tahle souprava na konečnou v celku a téměř neporušená. Celá jízda sice nebyla úplně bez problémů a vzhledem k průměrnému scénáři, vyšším HW nárokům a menším grafickým chybám někdy souprava zpomalovala, autoři to ale nakonec vždycky nějak zvládli. Navíc byly některé zastávky velice příjemné a zhruba 10 hodin dlouhou procházku po jednotlivých stanicích jsme si opravdu užili. Stále navíc platí, že síla Metra tkví v menších epizodkách a detailech, které se podařilo zpracovat na jedničku.

Ohromnou cestu ujela také hratelnost, která jako by cestou dospěla a vyzrála. Prvky načrtnuté v předchozí hře konečně dávají smysl a z přestřelek máme mnohem lepší pocit. Pravda, umělá inteligence mohla být lepší a obtížnost potřebuje odladit, čert to ale vem‘. Last Light totiž zvládne být mnohem lepší akcí, než je Call of Duty, a mnohdy rozehrává efektnější a emočně vyzrálejší scény než poslední Bioshock. A to už něco znamená!

Metro: Last Light
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Neotřelý zážitek, který se jen tak nepřejí a pár ukradených kolejí mu nemůže zabránit v dojetí na konečnou. Na to mixuje filozofický přesah se zběsilou akcí až moc dobře a nabízí příliš unikátní a úžasný herní svět.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz