Maneater Recenze Maneater

Maneater

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

25. 5. 2020 10:20 3
Reklama
Reklama

Rybář ten na celém světě
Brázdí moře v lednu, v září
Správní chlapi, to jsou rybáři.

Každý den rozhodí sítě
Večer poznáš, kdo je vítěz
Kdo dnes vyhrál, tomu se víc daří.

Včera jsem se zamiloval
Velkou rybu jsem zaháčkoval
Moře dalo to, co chtělo
Stalo se, co stát se mělo.

Jak pějí hvězdy jihočeské Šlágr TV, Karel Zoch a Otto Weiter, rybařina jest považována za řemeslo hodné jen těch nejmaskulinnějších, nejmazanějších a nejlstivějších alfasamců. Nejlepších z nejlepších. Nejsilnějších z nejsilnějších. Napadlo vás ale někdy, co by na rybářství řekly samotné ryby? Hrát v procesu roli, která předurčuje k jednosměrné cestě voda-Instagram-talíř-Instagram, je sice záslužné, ale hvězdu to z vás udělá jen v případě, že:

a) O vás natočí animovaný film
b) O vás chtějí točit nevinný dokument, ale nemáte v korálu televizi, a tak si Steva Irwina bohužel spletete s krvežíznivým rybářem
c) Skončíte na talíři Pavlíny z Masterchefa

Možnost a) je sice zajímavá, ale pokud máte své ploutve alespoň trochu rád, tak se přeci nezaprodáte zlému Holywoodu. Možnost b) je sice zárukou instantní slávy, ale kdo by chtěl celý zbytek života prožít jako zabiják muže s největší sbírkou béžových plátěných setů na světě? Možnost c) pak vyšachuje ze hry jakoukoliv důstojnost, a možná i proto si vývojáři ze studia Tripwire Interactive řekli, že tentokrát (pa)rybí život zpracují pořádně. A to konkrétně v akčním RPG Maneater, podvodním dobrodružství v na první pohled hladké, ale ve skutečnosti poměrně drsné kůži žraloka.

PETŘE PETŘÍČKU, CHLAPČE ROZMILÝ

Textura kůže žraloka vlastně celkem dobře vystihuje i jeho život. Ani obávaný predátor se samozřejmě nerodí jako patnáctimetrový megalodon, ale jako sympatické žraločátko, na které si ve znečištěných amerických vodách dovede došlápnout kdejaká štika. Za normálních okolností vás obvykle brání statnější maminka, příběh Maneatera však začíná právě v okamžiku, kdy ji dostane do pracek správný chlap s poetickým jménem Scaly Pete. V procesu jejího kuchání pak zraní i vás, čímž započne velký příběh o pomstě a nenávisti.

Ano, slyšeli jste dobře, simulátor žraloka se opravdu pyšní příběhem, který navíc v rámci žánru obskurních simulací působí správně béčkově. Scaly Pete je hlavním (anti)hrdinou dokumentární show, vaši snahu o pomstu tedy tu a tam přeruší filmeček, ukazující jeho snahu o snížení žraločí populace. Při samotném hraní se pak tu a tam ozve David Atte…vypravěč, který věcně, či naopak vtipně komentuje vaše herní úspěchy či přešlapy.

Cíl Maneatera je prostý – pomstít se Šupiňákovi Péťovi. Toho ale nejde dost dobře dosáhnout v kůži půlmetrového mláděte, prvně je tedy nutné, prožrat si cestu na vrchol potravního žebříčku. V tom vám pomůže nejen pojídání všeho okolo, ale také plnění úkolů, které spočívají… Ehm, v pojídání všeho okolo. Menší ryby, které našemu milému predátorovi dodávají živiny a zdraví, nekladou žádný odpor, čekají vás ale také souboje s agresivními aligátory, marlíny nebo velrybami. Soubojový systém je poměrně jednoduše uchopitelný, bohužel ale nenabízí žádnou větší dávku satisfakce. Můžete kousat, plácat ploutví a uhýbat, po prvních pěti soubojích však zjistíte, že strategie je vlastně stále stejná, a to nezávisle na tom, jestli po vás jde rychlá kosatka nebo těžkopádný aligátor.

I FEEL A NEED… THE NEED FOR MEAT!

Živiny, kterých se vám z obětí dostane, pak lze ve velmi jednoduchém RPG systému utratit za vylepšení, díky jimž je možné žraloka podstatně zvětšit a specializovat v jednom ze tří stromů, ovlivňujících jeho základní vlastnosti. Je tak jen na vás, zdali preferujete rychlého štírka, nebo naopak těžkopádného borce, který dovede jednou ranou potopit kdejakou bárku. Tvůrci však hru označují za pravověrné akční RPG, v tomhle směru bych tedy očekával násobně více možností.

V případě nahánění lidí se hra mění v jakousi podmořskou obdobu původního Need for Speed Most Wanted.

Hlavním prodejním bodem Maneatera je však, jak ostatně název napovídá, lidožroutství. Již po pár minutách zjistíte, že okolní svět je plný bezstarostných človíčků, kteří si přímo říkají o to, být snědeni, což samozřejmě začnete okamžitě činit. V případě nahánění lidských obětí se hra mění v jakousi podmořskou obdobu původního Need for Speed Most Wanted. Když jich v rychlém sledu sníte několik, začne na vás útočit pobřežní hlídka. Pokud vás pronásleduje dostatečně dlouho, objeví se jeden z deseti bossů, kterého následně musíte sežrat, abyste se prokousali k bossovi dalšímu. Řekněte sami, nezní vám to trochu jako systémy Bounty a Blacklist z NFS?

ZNOVU A STEJNĚ

Jedení civilistů je poměrně zábavné, jelikož přirozeně nekladou žádný odpor, souboje s lovci žraloků už jsou zábavou podstatně menší. Ovládání při skákání na palubu často hapruje, žralok se zasekává pod loděmi a v pozdějších fázích hry přes všechny ty lodě, mrtvoly a krev už vlastně ani nevidíte, co děláte. A tak jen automaticky mačkáte tlačítka gamepadu ve snaze o rozpoutání co největšího pekla.

Souboje ale nejsou nijak zvlášť obtížné, vlastnosti žraloka tvůrci vyhnali do absurdna, takže třeba trojitý vzdušný skok není problémem. Potěší rovněž fakt, že váš svěřenec vydrží na suchu déle než Hana Krampolová, díky čemuž lze bez větší snahy přeskákat menší ostrov. První hodinku hraní bych díky výše zmíněnému označil jako parádní zábavu, problém však tkví v extrémní repetitivnosti, podobné kupříkladu třetí Mafii.

K posunu v příběhu je totiž nutné splnit alespoň 50 % úkolů v aktuální oblasti, jenže ty se kromě průzkumu točí výhradně okolo „nápaditých“ mechanismů „sněz X lidí/ryb“ a „dosáhni Y levelu hledanosti“. To by člověka po chvíli omrzelo i u hry s perfektním a promyšleným soubojovým systémem, v Maneaterovi je tedy tato obdoba „expení“ pochopitelně ještě bolestnější.

ZA VŠECHNY PRACHY?

Přiznám se, že k nejnovějšími dílku Tripwire Interactive jsem před spuštěním přistupoval jako k bizarní záležitosti, cílící jen na youtubery. I proto mě v úvodní z osmi lokací překvapilo, jak je vlastně Maneater zábavný. V dalších sedmi se ale nedočkáte ničeho nového, což je vzhledem k tomu, že se vývojáři při prozkoumávání zdejšího světa jeví jako celkem zábavná a kreativní parta, opravdová škoda.

Hra by fungovala v případě, že by šlo o podstatně nahuštěnější dvouhodinový indie titul za deset eur, nebo naopak tehdy, kdy by délka zůstala stejná, ale tvůrci by vymysleli zábavnější, a hlavně pestrobarevnější herní náplň. Maneater se ale bohužel momentálně prodává za 37 eur, což je za 10 hodin neustálého požírání všeho okolo trochu moc.

Maneater
PlayStation icon PlayStation 5
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
Xbox icon Xbox Series X | S
PlayStation icon PlayStation 4
Nintendo Switch icon Switch

Verdikt

Maneaterovi se navzdory zvláštní premise a herní náplni není nutné vyhýbat, nesmrdí rybinou. Ale ruku na srdce – tisícovka vám pořídí mnohem zábavnější a poctivější tituly.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz