Layers of Fear 2 Recenze Layers of Fear 2

Layers of Fear 2

David Rozsíval

David Rozsíval

30. 5. 2019 09:04 5
Reklama
Reklama

Jen málokterá hra dokázala ve videoherní historii zanechat takovou stopu bez toho, aby vůbec vyšla, jako se to povedlo titulu Silent Hills. Hratelný teaser, který vyšel v srpnu 2014, proměnil žánr videoherních hororů a zplodil desítky klonů, z nichž však jen málokterý se byť jen přiblížil rafinovanosti Kódžimova díla. Minimálně jednoho nadaného učně bychom však jmenovat dokázali – polský Bloober team a jejich Layers of Fear.

Pokud P.T. pouze načrtl, jak může vypadat budoucnost hororově adventurního žánru, pak Layers of Fear ji vymalovaly živými barvami – a to doslova. Příběh malíře, v jehož minulosti plaval nejeden nepěkný škraloup ohromil fascinujícími proměnami prostředí. Transformace byly o to impozantnější, že samotné zasazení bylo docela komorní a příběh odpovídajícím způsobem skromný a intimní.

KRÁL ŽÁNRU…

Z Layers of Fear se rázem stal král žánru „walking hororů“ – cíl, ke kterému další tvůrci vzhlíželi a kterému se jim pohříchu nedařilo dosáhnout. Bloober team ale dokázali se svým dalším titulem Observer vlastní stín překročit a nabídnout hru, která jenom neparazitovala na svém předchůdci, ale zároveň se neostýchala na jeho kvalitách stavět.

Hned mě napadly desítky způsobů, jak by mohli tvůrci s filmovým médiem pracovat a těšil jsem se, že i tak mě snad zvládnou překvapit.

Není tedy divu, že jsem se na druhý díl Layers of Fear těšil a byl jsem zvědavý, kam polští vývojáři ještě zvládnou svůj fenomenální level design posunout. Zvlášť když jsem se dozvěděl, že rezidenci z prvního dílu vyměníme za paluby zaoceánského parníku a místo malíře se staneme hercem zlaté filmové éry. Hned mě napadly desítky způsobů, jak by mohli tvůrci s filmovým médiem pracovat a těšil jsem se, že i tak mě snad zvládnou překvapit a vykolejit za pomoci triků, na které jsem ani nepomyslel.

…JE MRTEV

Inu, vykolejili mě, to se musí nechat. Jen bych si přál, aby to nebylo nekvalitou výsledného produktu. Bohužel to tak ale je – tvůrci nejenže nejsou schopni nabídnout nic, co byste v jejich tvorbě (nebo v tomto hororovém subžánru obecně) neviděli dříve, ale ani již viděné nezvládají prezentovat v kvalitě, na kterou jsme zvyklí. Ano, předchozími dvěma hrami si laťku nastavili do nebeských výšin, jenomže při jejich aktuálním skokanském pokusu nebyla snad ani na dohled.

Pokračování působí dojmem, že vznikalo za použití osvědčené rovnice: „Dvakrát víc obsahu rovná se dvakrát víc zábavy.“ Tvůrci tak přišli s takřka dvojnásobnou herní dobou, příběh obalili dvojnásobkem metafor a alegorií, znásobili počet prostředí, do kterých zavítáte a návdavkem přidali ukrývací a úprkové pasáže. Jenomže, pokud existuje jeden videoherní žánr, kde více neznamená lépe, jsou to adventury. Najmě pak adventury hororové.

KAM JEN DAL STŘIHAČ NŮŽKY?

Prvním přešlapem je zmíněná délka. Náplň hry se totiž z principu v průběhu hry příliš nemění – chodíte úzkými koridory, otvíráte (a zavíráte dveře), sem tam na vás něco bafne a občas musíte utíkat. Jednou za čas pak musíte vyřešit triviální rébus, který spustí další skript – navíc často bez zjevné souvislosti s rébusem samotným. I přes to, že se prostředí v každé z pěti kapitol diametrálně liší, jeho stavba zas tolik variability nenabízí a již vzpomínané proměny tvůrci využívají daleko méně, než byste bývali čekali.

Layers of Fear 2

Příběh je na větší ploše dávkován volně, a to až do té míry, že je velmi těžké, aby vás někdy doopravdy zaháčkoval. Navíc jej tvůrci topí pod nánosem rádoby mystických nebo děsivých náznaků, a samoúčelného symbolismu. Celé to působí dojmem, že autoři měli náplň pro solidních pět hodin hraní, ale protože „druhý díl musí být větší“, rozhodli se hru nafouknout na dvojnásobek. Tím zvládli zabít dvě mouchy jednou ranou – atmosféru i hráčův zájem.

AKČNÍ SCÉNY? RADĚJI SHAKESPEARA!

Druhým zabijákem atmosféry jsou pak ukrývací a utíkací pasáže. Ve hře se totiž opakovaně vyskytuje monstrum, které vás dokáže zabít. Na první pohled dokáže vyděsit, ale stačí jednou či dvakrát zemřít jeho rukou, a bude vás už jenom otravovat. A věřte mi, že jeho rukou zemřete, protože hra (zejména její ovládání) není na rychlejší pasáže vůbec připravena. I pokud však akční pasáže přečkáte, na některých místech bubák vyskakuje z objektů lákajících k prozkoumání, což se rovná okamžité smrti.

Podobné kratochvíle podle mě do her typu Layers of Fear nepatří. Nefungovalo to v Somě, nešlapalo to v Conariu nebo Among the Sleep a nefunguje to ani tady.  A když už autoři tuhle zábavu ve své hře potřebují, bylo by fajn, kdyby se jim alespoň podařilo střetnutí s monstrem zpracovat jinak než jako trapné pasáže, při nichž mu budete unikat tempem vosy plavající v medu, což je přesně případ Layers of Fear 2.

LOĎ BEZ ZÁCHRANNÝCH ČLUNŮ

Na druhou stranu, autorům se nedá upřít, že stále dokážou vyčarovat znepokojivou atmosféru. Čas od času si i vzpomenou na svoji inspiraci díly na celuloidovém pásu a vytáhnou z rukávu působivý „filmový trik“. Jenomže v ubíjející stopáži podobné momenty přicházejí příliš málo a na každý jeden takový připadá několik chvil s některým se zmíněných zabijáků atmosféry.

Prolínání textur a efektů a podivné chování světelných zdrojů úspěšně pomáhají bořit hráčovo vnoření do děje.

Záchranné lano hráčům bohužel nehází ani technické zpracování. To je sice kompetentní, na druhou stranu, úžas ve vás nejspíš vyčarovat nedokáže a některé technické nedokonalosti – prolínání textur a efektů a podivné chování světelných zdrojů úspěšně pomáhají bořit hráčovo vnoření do děje. Když se vám poté podaří prostým okem zahlédnout některé z efektů transformací prostředí, jež by vám měly zůstat skryty, je s úžasem z kouzel, které Bloober team zvládal čarovat, definitivně ámen.

DIVÁCI ODCHÁZELI ZKLAMÁNI

Snad jen hudba a zvuky dokážou udržet vysoký standard studia. Jinak je ovšem Layers of Fear 2 hrou, kterou je příliš nudné hrát. Hororem, který je moc předvídatelný na to, aby zvládal děsit. Příběhem, který postrádá kompaktnost a promyšlenost prvního dílu. A jakkoli to v kontextu hry, kde nemůžete věřit vůbec ničemu, může znít trochu podivně, zmíněná promyšlenost schází i návrhu úrovni – hlavnímu trumfu prvního dílu i Observeru.

Layers of Fear 2

Zajímavé zasazení a světlejší momenty tak nakonec nestačí na lepší než lehce podprůměrné hodnocení. Nicméně pořád věřím, že hvězdná chvíle vývojářů z Bloober team ještě přijde. Stejně jako to neustále činí jejich hrdinové, i polským tvůrcům by mohlo pomoci se vrátit zase na začátek.

Layers of Fear 2
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4
Nintendo Switch icon Switch

Verdikt

Přílišná délka a nepatřičné akční pasáže utvářejí horor, který příliš neděsí a hru, která příliš nebaví. Bloober team má na víc.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz