Hrej.cz Kursk Recenze

Kursk

Jaroslav Burda
Jaroslav Burda
5. 12. 2018 18:25 13 Sdílej:
Reklama
Reklama

„Je příliš velká tma na psaní, ale pokusím se o to. Zdá se, že nejsou žádné šance, 10–20 %. Doufejme, že aspoň toto bude někdo číst. Zde je seznam osob z druhé sekce, kteří jsou teď v devítce a pokusí se odsud dostat. Pozdravy všem, není třeba zoufat. Kolesnikov.“ - Kapitán-poručík Dmitrij Romanovič Kolesnikov, Kursk, 12. srpna 2000

„Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil.“ - Martin Luther King.

Citát, kterým polští autoři ze studia Jujubee, uvozují svou adventuru s všeříkajícím názvem KURSK. Jaderná ponorka K-141 Kursk byla součástí Severního loďstva ruského válečného námořnictva a operovala zejména v oblastech Severního ledového oceánu. 12. srpna 2000, během největšího námořního cvičení od rozpadu Sovětského svazu, došlo vlivem chemické reakce a neudržované techniky, na kterou nebyl dostatečný rozpočet, k explozi v torpédové komoře a ponorka klesla do hloubky 108 m, přibližně 135 km od přístavu Severomorsk. O 135 vteřin později, následující exploze o síle 3 až 7 tun TNT, roztrhala 3 a 4 oddělení a do těchto míst se začala valit voda (90 000 litrů za sekundu). Dvacet tři mužů, pracujících v šestém až devátém oddělení, přežilo obě exploze. Shromáždili se na chvostu ponorky u nepoužitelného únikového tunelu a čekali na záchranu, která nikdy nepřišla… V hlubinách ledového Barentsova moře, po nouzovém odstavení jaderných reaktorů, v absolutní tmě a po pás ve vodě, zahynulo všech 118 členů posádky. O pravých důvodech havárie se spekuluje dodnes.

VLÁDKYNĚ A CHLOUBA MOŘÍ

Dramatická cesta s tragickým rozuzlením začíná v jednopokojovém moskevském apartmá, kde si na nejmodernějším laptopu z 3,5" diskety přehrajete náplň své budoucí mise. Následně se přesunete do uzavřeného prostoru Murmanské oblasti, zapadlého městečka Vidjajevo, kde se nachází mateřská základna slavné ponorky. Před vydáním se hojně spekulovalo o otevřené oblasti s řadou aktivit a svobodným pohybem mimo útroby ponorky. Vidjajevo je kotviště ve tvaru T, kde si můžete pohovořit se čtyřmi unavenými vojáky, vylézt na dvě věže, ze kterých uděláte dvě fotografie a splnit jeden achievement v podobě darovaných cigaret. Ne, Kursk skutečně NENÍ adventura v otevřeném světě, ale právě naopak, vaším denním chlebem bude 154 metrů oceli, niklchromu, hektolitry vodky a 117 chlapů sdílejících tři toalety. Doslova. A že jde o chlebíček s notně okoralou kůrkou, si vysvětlíme ještě před prvním ponorem.

Grafika se snaží o fotorealitu, ale při bližším ohledání textury obviňujícím prstem poukazují na přiškrcený rozpočet…

Kursk je adventura ze staré školy. A když píšu ze staré, myslím tím adventurní postupy, které se objevily už ve fousaté sérii Myst. Nad řadou rozhodnutí, která vývojáři implementovali do své hry, budete kroutit hlavou a mnohokrát vzpomenete na "starý dobrý pixelhunting". Už ve Vidjajevu jsem pojal podezření, zda jsem omylem nenainstaloval adventuru z poloviny '90 let: marně se budete snažit vylézt na žebřík či korbu auta, o překročení sebemenší překážky se nepokoušejte - skákání/skrčení zde neexistuje vůbec. Místo toho je oblast poseta aktivními body, po jejichž aktivování vám hra vezme ovládání z rukou a všechny náročné pohyby vyřeší pasivním kamerovým nájezdem. Ten je sice elegantně plynulý, ale stejně tak zdlouhavý. Úplně stejně jako v rébusových adventurách, kde jste se pohybovali přískokovými animacemi. A ano, stejným způsobem se pohybujete i uvnitř ponorky. Nic tragického? Představte si 4 podlaží, 9 sekcí na dél, desítky přepážek, dveří, průlezů, poklopů, schodišť a dveří. A teď to vynásobte 10 až 12 vteřinovými animacemi na 1 průlez (podle toho zda zrovna drží či padá framerate)! Vaše postava se přitom po palubách pohybuje klasickou chůzí v reálném čase. Pohyb je, pravda, značně kostrbatý; příčinou jsou nesmyslně drobné krůčky, pomalé tempo a časté záseky ve spletitých chodbách. Mám podezření, že se autorům v úzkých koridorech dost dobře nepodařilo rozanimovat pohyb postavy. A tak všechny ty průlezky a shyby ve stísněných prostorách nahradili automatickými "kamerovými průlezy".

PJOTR, VASIL A DMITRIJ

A když už jsme u těch negativ, tak ať to máme z jedné vody na čisto. Technická stránka by snesla ještě nějaký ten měsíc péče a leštění torpédometů navíc. Není nouze o padající snímky pod 30 fps a výjimkou nejsou ani různé glitche, vlivem špatně nastavené osobní zóny postav. Snadno se vám může stát, že vlezete postavě do hlavy či uvidíte skrz zeď. Poměrně slušný dojem práce se světly (Unity engine) kazí fakt, že hra má nepěkné tendence rozsvítit scénu zhruba se vteřinovým zpožděním. Jednou se mi dokonce nějakým způsobem podařilo aktivovat jakési pozapomenuté vývojářské rozhraní s možností výběru lokace a instantního teleportu. Grafika se snaží o fotorealitu, ale při bližším ohledání textury obviňujícím prstem poukazují na přiškrcený budget, nemluvě o modelech postav, kterých existuje vcelku asi pět. A tak Vasil ze strojovny, vypadá úplně stejně jako Dmitrij u sonaru a Pjotr na můstku.

Stejně rozpolceně působí i dabing/nedabing hlavní postavy. Zatímco veškeré průpovídky, které postava říká sama sobě, jsou nadabované, na otázky posádky zarytě mlčí. Ansámbl ponorky je namluven z části, za to vynikající ruštinou, žádný úsměvný "rrrůůůsky dáááber" z Hollywoodu. Obvyklým nešvarem nízkorozpočtových titulů jsou opakující se modely různých předmětů a jen hrstka kajut námořníků má nějaký specifický osobitý rys (ale najdou se). Všemu se dá přivyknout, nejsem žádný zpovykaný komerčák :-) , ovšem na nutnost porazit v žalostně nudné a tuhé minihře pomocného kuchaře, jen proto, abych mohl dokončit triviální úkol, musím dštít jen síru! Zlatej pixelhunting! A to jsem se nezmínil o třech úkolech, které nejdou vlivem bugu dokončit vůbec (ověřeno na Steamu).

 KDYŽ TEČE DO… PONORKY

Jakmile se kolos, pohánějící dva jaderné reaktory (typu OK-650b, v ocelových nádobách se stěnami o síle 130 mm), rozezvučí a atmosféra začne houstnout, Kursk získává na zajímavosti. Jujubee těží především z faktu, že o osudu ponorky je rozhodnuto a čím déle trávíte čas v jejích útrobách, blížíte se minutu po minutě k okamžiku neodvratné katastrofy a boji o holý život. Atmosféra nenápadně těžkne. Autoři se vyloženě snaží, abyste srostli s posádkou, zapadli mezi ostřílené vlky admirality a tak vás zpočátku honí od přídě po záď jako poštovní holuby. V rámci prostých úkolů (dones/přines/vzkaž) si prohlédnete celou pýchu ruského námořnictva a blíže se seznámíte s některými důležitějšími postavami. Prozkoumáte obrovské torpédové komory s osmi metrovými torpédy Škval (Vichřice), navštívíte kajuty, bude vás jímat posvátný respekt při pohledu do šachet s jadernými reaktory (vybavil jsem si film K-19: Stroj na smrt s Harrisonem Fordem), navštívíte odpočinkovou zónu s bazénem, saunou, tělocvičnou i arkádovými automaty a samozřejmě můstek.

Zlověstné vrzání a skřípění vlivem enormních tlaků, působících na povrch ponorky, člověka permanentně znervózňuje.

Kursk je až nesmyslně naplněn nepovinnými aktivitami a collectibles. Na palubě je řada digiher, které si mnozí z nás pamatují z dětství (a la chobotnice/vlk a vejce), automaty s tematickými hrami (SHMUP hra s ponorkou, torpédování lodí), v tělocvičně použitelný rotoped a dokonce i desková/kartičková hra. V rámci jednoho úkolu dojde i na rozhovor v bazénu, otevírání sejfů, páčení zámků či špionážní fotografie a hackování počítačů se stařičkým MS-DOSem. Atmosféru dokreslují i různé vzkazy (dost často politické, ale i osobní a humorné), objevování unikátních předmětů ruské historie (Sputnik, tank T-34, matrjoška aj.) či námořnických vlaječek. Zúčastníte se vlastního křestu (zahrnuje líbání kladiva!) a přijmutí mezi posádku a vůbec, už se nepamatuji, kdy jsem naposledy naběhal v ponorce takových kilometrů. Autoři si toho byli vědomi a tak v jednom z rozhovorů můžete důstojníkovi odseknout, že nejste žádná holka pro všechno. Pobavil mě rozhovor dvou námořníků o počítačích a jejich následné otázky na můj postoj k videohrám. Bohužel NIC z toho není ani zajímavé, natož pamětihodné. Z osmihodinového průchodu hrou si pamatuji především zírání na kulaté průlezy, jak mě autoři hnali tam a zase zpátky kvůli hloupostem.

ČERNOČERNÁ TMA

Jujubee budují bratrskou atmosféru, nahánějí vás po všech palubách ponorky (díky osobnímu PDA se nikdy neztratíte) a jen nepatrnými náznaky si připravují půdu pro neodvratnou zkázu. Zlověstné vrzání a skřípění vlivem enormních tlaků, působících na povrch ponorky, člověka permanentně znervózňuje. Stejně tak pohled na nezdravě nasvícené nukleární komory s chladícími tyčemi nebo nikdy neutichající podprahové vibrace a nenadálý lomoz, způsobující arytmii. Na klidu nepřidá ani laxní přístup některých členů posádky a technický stav vybavení (což se Rusům vymstilo v historii hned několikrát). Neustále se něco opravuje či nefunguje a vědomí, že Kursk byl zkonstruován v roce 1992 a spuštěn na vodu v roce 1994… to už téměř kontrolujete každý ventil a s nedůvěrou se díváte na nedokonale utěsněné průduchy. Co naplat, že Kursk má dvojitý trup a patří mezi největší útočné ponorky, které kdy byly zkonstruovány (v kódu NATO třída Oscar-II, výtlak pod hladinou 18 000 tun)…

Plochou dvou čtverečních metrů se valí ledová voda a jen zázrakem odolává sekce, kde jsou umístěny dva jaderné reaktory.

A pak to přijde… po dvou dnech plavby, přesně v 11 hodin 28 minut, exploze roztrhá torpédovou komoru. Vodotěsné dveře, izolující torpédovou místnost od zbytku prostor, zůstávají otevřené a dochází tak ke zničení přední části ponorky. O dvě minuty později explodují další torpédové hlavice a je poškozen dvojitý trup plavidla, schopný jinak odolat tlaku v hloubkách kolem jednoho kilometru. Plochou dvou čtverečních metrů se valí ledová voda, oddělení 3 a 4 (obytné prostory, můstek atd.) je zničeno a jen zázrakem odolává sekce 5, kde jsou umístěny jaderné reaktory. 23 přeživších mužů se stahuje do zadní části ponorky v naději, že budou evakuováni únikovým poklopem… A zde by mohla začít úplně jiná hra. Moment, kterého se zoufale bojíte, ale zároveň k němu neodvratně spějete a těšíte se na akci a boj o vlastní život. Pokud jste se na tento dramatický survival okamžik třásli, můžete Kursk s klidem úplně vypustit. Kompletně CELÁ část, odehrávající se v ohnivém pekle a postupně se zatápějících chodbách, je vměstnána do neuvěřitelně odbytých 15 MINUT z celkových 8 hodin, které jsem hře věnoval. Závěr je přímočarý koridor, ze kterého nemůžete uhnout ani o píď a skládá se z několika QTE, použití hasicího přístroje a dvou výstřelů z pistole. Mé zklamání nemohlo být větší.

Patříte-li mezi fanoušky ponorek a "ponorkových filmů" jako Hlubina, Ponorka, Hon na ponorku či K-19: Stroj na smrt, raději si pořiďte knihu Kursk - Ztracená pýcha Ruska (Peter Truscott) než tuto herní adaptaci. Ani přes sucho, které dominuje na poli ponorkových adventur, vám Kursk nemohu doporučit, jakkoliv mě osobně ponorky a mýty kolem nich baví. S přihlédnutím k nemalým technickým problémům, archaickým herním mechanikám, nemožnosti dokončit hned několik úkolů, tragickým animacím, nezáživnému pobíhání po Kursku sem a tam a zcela zprasenému závěru hry, známka příznačně klesla do zkaleného podprůměru.

Kursk
Windows icon PC

Verdikt

Kursk je svým způsobem unikátní adventura s místy slušnou atmosférou, kterou táhnou ke dnu archaická rozhodnutí vývojářů, technické přešlapy, rozvláčné tempo a odfláklý konec.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz