Joint Task Force

Most Wanted Entertainment kráčejí cestou, již vyšlapalo jedno z největších překvapení minulého roku, skvělý Act of War. Válečný konflikt zasazený do kulis blízké budoucnosti, stavějící proti sobě síly, jež hráči dobře znají z médií s využitím moderního stylu boje a špičkové techniky, to je samo o sobě téma – snad pro prozatimní nevyprázdněnost – atraktivnější než vydojená druhá světová. A krvavé mléko, které z vemena mladého žánru dokázali maďarští chovatelé dostat, je ještě o mnoho říznější a chutnější než podobně explozivní nápoj již zmíněné Act of War (o řídkém patoku jménem Alliance: Future Combat ani nemluvě).

Diktátoři, teroristé a jiná havěť

Zatímco Act of War měla celistvou kampaň stylizovanou do podoby interaktivního thrilleru béčkové kvality s patetickým příběhem, Joint Task Force připomíná spíše televizní zpravodajství. Kampaň je "roztříštěna" do podoby dvaceti operací v pěti různých lokacích – a každá z nich má svůj vlastní pod-příběh, zápletku, již pomůže vyřešit hráč v roli velitele speciální jednotky JTF, jež vznikla jako společná iniciativa OSN a NATO pro účinnější zásahy v krizových oblastech, než umožňují nikým nerespektované rezoluce.

Mise situované do Somálska, Bosny a Hercegoviny či na Blízký východ excelují v tom, jak pravděpodobně znějí jejich scénáře. Autoři je zpracovali s dokonale střízlivým pohledem do budoucnosti a neubránili se ani slušné dávce sarkastického hodnocení aktuálních událostí. "Sakra, to by se klidně mohlo stát," říká si hráč v průběhu testování – a mrazí ho z pocitu, jak nepříjemně přesně hra fiktivní zápletku zpracovává. Rozjezd v podobě protiteroristické akce v rozpáleném Somálsku je ještě slabší, už druhá čtveřice misí v zamrzlých horách i nížinách Bosny, kterou devastují jednotky srbského diktátora pod záminkou hledání teroristických výcvikových táborů, ale nabízí velký zážitek.

Mediální mrdky a válka

Herně je Joint Task Force někde na půli cesty mezi válečnou RTS a taktickou hrou typu Commandos. Hráči při jednotlivých operacích využívají malého počtu jednotek a rozsah bitev nepřekročí například podobně konstruované Codename Panzers. Výtečně působí zvládnutí práce s kulisami. Některé pro žánr realtimovek zdánlivě naprosto přirozené, přitom ale nelogické postupy jsou tu vysvětleny, jiné úplně vynechány. Třeba stavba základen: místo toho se hráči jen sem tam snaží zabrat letiště nebo radarové vozidlo umožňující navedení vrtulníků a letadel s posilami. Těžba surovin, inu, ta se nekoná vůbec: v přísně realistickém zpracování by neměla co dělat. Zato jsou ale hráči finančně motivováni za úspěšné plnění úkolů, a tak si mohou sem tam objednat posily: mají-li tedy k dispozici vhodnou přistávací plochu a nenachází-li se v okolí nepřátelské SAMy.

Snad je to prkotina, že se takhle "vysvětluje" povolávání dalších jednotek, obrovsky to ale pozvedá pocit realističnosti. Ještě víc v tomhle směru nadchne zpracování médií. Válka současnosti a blízké budoucnosti tím spíš už se neobejde bez asistence sdělovacích prostředků: a rozhořčení, které vyvolá tendenční zpráva o úspěšné operaci, při níž nedopatřením zahynul nějaký ten civilista, v unaveném hráči – to je obtížně popsatelný, ale zatraceně silný pocit. Pravidelné TV zpravodajství glosující snažení JTF patří k nejatraktivnějším prvkům a je jen škoda, že není v české lokalizaci otitulkováno.

Velká válka malých rozměrů

Menší rozměr bitev umožňuje soustředit se více na specifika jednotek a jejich zvláštní schopnosti. Ke cti autorům JTF slouží, že hráče donutí využít doopravdy všechny možnosti, nic tu není navíc a jen pro další bod v tiskových materiálech. Obrovsky užitečná je například pěchota: je velký rozdíl, jestli má i obyčejný voják k dispozici samopal, granátomet, AT-4 či třeba protiletadlovou střelu. Sama těžká technika, již zastupují kousky jako T-72, M1A2, raketometná artilerie nebo dva druhy obrněných transportérů, ve vzduchu pak vrtulníky Apache i Hind a různé druhy letecké podpory, není samospasitelná. Zvládnout mikromanagement vybavení jednotek a posádky u vozidel je klíčové.

Stejně tak často nadužívaný a špatně zvládnutý systém hrdinů a sbírání zkušeností je tady propracovaný do posledního detailu. Jednak důstojníci/hrdinové nejsou žádnými nepřemožitelnými supermany (i když schopnosti, které mohou levelováním nabrat, mají svou užitečnost), jednak tu funguje krásně motivace: expy nabírají i docela obyčejné jednotky, ty lze potom povyšovat a udělat tak válečného hrdinu z původně anonymního pěšáka na odpis. To nutí hráče minimalizovat ztráty a postupovat vrcholně takticky, vážit si každého muže a každého kusu železa, který dostane do rukou.

Next-gen RTS

Může to znít přízemně, ale velkou roli v konečné výši hodnocení Joint Task Force hrají i kvality audio-vizuálně-fyzikální. A nejde jen o počty polygonů a rozlišení textur: autorům se povedlo vykreslit scény, z nichž přímo dýchá mrazivá atmosféra: už rozbořená prašná sídliště v Somálsku, zimní zatopená vesnice v Bosně, či vybydlené město s paneláky a bakelitovými vozidly tamtéž nadchnou – a dál úroveň designu map rozhodně neklesá. Samozřejmostí je pak maximální technická vyspělost, s níž souvisí prakticky jediný zápor: vysoké HW nároky. Jak modely, tak jejich animace s precizní ragdoll fyzikou a reálným deformováním různých materiálů (postřehnutelným při zazoomovaném pohledu), tak efekty výbuchů či kouře, jsou jednoduše špičkové. Ozvučení pak rozhodně také patří k vydařenějším. Označení next-gen RTS je pro Joint Task Force snad malinko přehnané a konkurence v podobě Company of Heroes nebo Supreme Commander kvality JTF ještě řádně prověří, nicméně ani tak nelze neplesat.

Na to, jak dopadne multiplayer Joint Task Force, nelze zatím jasně odpovědět. Vedle tří hlavních módů (nejzajímavější je ten, který se odehrává na kruhové mapě, jejíž okraje jsou neustále odkrajovány, takže se zmenšuje manévrovací prostor) je tu i řada možností, jak si pravidla upravit k obrazu svému, na druhou stranu tři frakce – JTF, teroristé a diktátoři – se od sebe příliš neliší. Svižný styl hraní, kde jde především o obrazování klíčových bodů/vlajek, z nichž plynou peníze, připomíná Z, a to není vůbec na škodu.

Co si budeme víc povídat: Joint Task Force nás nadchla. Je to působivá, skvěle promyšlená hra, která těží z realističnosti a střízlivé představy autorů o konfliktech budoucnosti. Zkrátka: je to RTS nářez!