Gamescomové dojmy z indie stánku - čím nás zaujali nezávislí tvůrci? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nebudu lhát, jakmile jsem poprvé vstoupil na výstaviště Gamescomu v Kolíně nad Rýnem, moje první kroky do veřejné části směřovaly do obřích hal v očekávání těch největších AAA her. Celou dobu jsem měl pocit, že hledám uhlí, nakonec jsem ale našel zlato – jen někde úplně jinde. V rámci Gamescomu naleznete v jedné z hal i stánek s nezávislými hrami. Některé z nich za hraní nestojí, jiné možná ano, ale jsou průměrné. Na výstavišti ale byla čtveřice her, které dalece převyšovaly ty ostatní. A vybere si z nich každý.
To nejlepší nakonec? Možná. Paper Trail je další logický puzzle, který šeredně klame tělem. Omlouvám se, ale připojím ještě jednu osobní vzpomínku, jak jsem hru viděl poprvé. Opět jsme s parťákem jen pomalu procházeli halu, když jsme si všimli obrázku lákající na hru. Byl nezajímavý, a vůbec nic nevypovídal o konceptu . Nevím, jak se to stalo, ale u stánku jsme zastavili, zatímco někdo hrál jeden z levelů. Na mapě byla jakási postava, která se snažila přetáhnout kámen z bodu A do bodu B. Člověk u počítače se snažil vyřešit rébus různě, ale když asi po deseti vteřinách šáhl myší do rohu mapy a přetáhl jej dolů jako byste ohýbali roh papíru, spadla mi čelist. Jako fakt. Beze srandy.
Paper Trail totiž odkazuje na origami, a stejně tak se hraje. Herní svět je prostě čtvrtka papíru, po níž se pohybujete. Když nevíte, kam dál, prostě papír přehnete, čímž se na vaší straně ukáže to, co je na straně druhé.
Hra má přitom primitivní pravidla. Předně, nemůžete ohýbat dál, než kde sami stojíte. Papír můžete ohýbat v osmi směrech (nahoru, dolů, zleva, zprava, a pak křížem po jednotlivých rozích), můžete jej přehnout i vícekrát najednou, ale nikdy nemůžete přeložit něco, co už bylo jednou ohnuté. A to je prakticky vše.
Výjev, který jsem z počátku popisoval, byl skutečně takhle triviální. Táhnete kámen, ale nemáte kam, tak si prostě ohnete papír a podíváte se, jestli není možné ho ohnout tak, abyste si stoupnuli někam na druhou stranu. Zní to jednoduše, ale hra dokáže potrápit mozkové závity, a ještě k tomu je moc hezká.
A nečekaně, odpovědí je kreslit si herní svět na papír, a zkoušet, a zkoušet, a zkoušet
Na stánku nestáli přímo vývojáři, ale reprezentací byla pověřená youtuberka, která je s vývojem obeznámená. Logickou otázkou bylo, jak se takový herní svět designuje, protože kreslit na obě strany papíru, aby se daly obě využít, chce neuvěřitelnou dávku představivosti. A nečekaně, odpovědí je kreslit si herní svět na papír, a zkoušet, a zkoušet, a zkoušet.
Co se herních mechanismů týče, hra bude nabízet více prvků než demo, takže se za určitých okolností bude herní papír otáčet a podobně. I tenhle základní koncept ale ukázal, že i tohle “málo” vlastně ke štěstí stačí.