Drakensang: The River Of Time Recenze Drakensang: The River of Time

Drakensang: The River of Time

Ondřej Švára

Ondřej Švára

17. 11. 2010 23:53 10
Reklama
Reklama

Tam za vodou v rákosí... bylo bahno, smrad a mlha, že by se z ní i Rákosníček zalknul vzteky. Přesto parta celkem v klidu zalehla. Masa z ohně jsme měli v pupcích tolik, že i ta hubatá bečka Forgrimm nakonec nemusel o půlnoci na koroptve a ačkoliv jsme se všichni ještě tak dobře neznali, věřili jsme, že naši zastávku na obchodní cestě lodí přežijeme společně bez úhony. No... byl to samozřejmě omyl. Náš lesík u břehu si vyhlédli piráti. Boj trval dlouho, přežili jsme tak trochu zázrakem. Když jsme si pak sedli, šéf posádky řekl, že tyhle útoky jsou čím dál častější a že to nechápe. Tak snad… sbohem, lodivode. Půjdeme raději po svých.

Na novém německém RPG Drakensang: The River of Time je úžasná jedna věc. Totiž docela prostá a na středověk, ve kterém hra plyne, uvěřitelná zápletka. Půlnoční stanování ušlechtilých mužů a žen prostě zkazí horda hrdlořezů a vy se můžete strhat, abyste je dostihli a posíleni budoucím dobrodružstvím nakonec vyprášili kožich. Toť vše. Tím je Drakensang trochu jiný a krásný. Bez ohledu na to, že jeho konečná zápletka pochopitelně finišuje s daleko bohatšími zážitky, než by bývala byla jedna rvačka v podpalubí kocábky kapitána Kida, na nějakou prvoplánovou záchranu světa známou z desítek jiných RPG vám tahle hra opravdu prdí. Tedy, lépe řečeno nechce nic velkého naznačovat. U Řeky času, jež je svou lodní plavbou ústředním bodem celé hry, se totiž každý stará primárně o to své. Všichni. Náš bývalý lodivod, obyvatelé přístavu, dokonce i elfové na stromech si u Řeky žijí své vlastní životy s obyčejnými strastmi a slastmi. Božskému souboji titánů před nebeskou branou nic nenasvědčuje... Nádhera.

Po tradičním způsobu

To, že se příběh nového Drakensagu - prologu pro první díl z roku 2008, klube z docela prostinké skořápky, neznamená, že celá hra působí obyčejně. Pravý opak! Drakensang už podobně jako jeho předchůdce kombinuje pohádkově laděné prostředí, romantickou přírodu, čmuch nemytého podpaždí zpod šlechtické košilky, špetku elfské intimity a celý fěrtoch hrdinského eposu stavěného na chytrých questech a inteligentních dialozích. Trošku, trošičku se mi občas připomněl filmový Pán Prstenů. Nezlobíte se, že jsem to řekl? To asi těmi elfy… Je fakt, že zmíněné ingredience by mohlo mít pořád ještě kdejaké RPG, nicméně Drakensang celou atmosféru a zážitek z gameplaye násobí základními pravidly ze čtvrté edice herního systému Černé oko, jenž je německou alternativou pro Dungeons & Dragons a z toho plyne jediné: nový Drakensang je skoro stejný jako ten starý, což je maximálně dobře. Je příběhově svébytný a jeho styl hraní především odkazuje spíše na tvorbu Black Isle (Icewind Dale, Torment), než třeba Bethesdy. To je dnes přinejmenším osvěžující.

Z nových děl by se dal přirovnat třeba k Dragon Age. Ovšem to už tedy spíše jen mechanikou. Drakensang sice také klade důraz na partu, boj také probíhá s volitenou pauzou pro rozdělení úkolů a samozřejmě se v něm taktéž manuálně nemáchá mečem, ale jinak je tahle hra svébytná. Když se podobá, tak spíš jen v náznacích. Například není tak výpravná jako DA, ba ani tak myšlenkově hluboká, jako třeba Torment. Tím, čím doopravdy a pozitivně vyčnívá, jsou schopnosti postav vycházející z Černého oka. Po dohrání takové Arcanie si při pohledu na osobní statistiky avatara z Drakensangu bude každý nutně připadat jako v Europě Universalis mezi strategiemi. Bez přehánění. Tolik možností, až to člověka zmate! Pomiňme zajímavost, že všechny získané body lze do sebe (a ostatních parťáků) investovat průběžně, tedy i okamžitě po jejich obdržení, aniž by se muselo čekat na nový level. Důležitější je opravdu množství toho, co se dá zlepšovat. Je to nálož. Máte osm základních atributů (kuráž, intuice, síla…), pak dalších devět základních hodnot (vitalita, rezistance na magii, síla úderu…), pokračujme dvacítkou talentů od sbírání bylin po sbírání drobných v cizí kapse, třináctkou talentů bojových, asi čtyřicítkou dalších speciálních vlastností rozdělených mezi melee boj, ostřelování a defenzívu, do toho připočtěme schopnosti lektvarnictví a magie a aby bylo vše ještě složitější, musíme brát v úvahu, že něčeho lze dosáhnout prostým kliknutím na šipku, ale k něčemu jinému už je potřeba speciální učitel či stolek s laboratoří. Pobráno? Jediným východiskem z počátečního hráčova šoku je soustředění se na to jediné, co má logiku. Tedy na vyprofilování každé postavy v tom, k čemu je svou třídou již předurčena. Takže ostřelovačku se schopností léčit na dálku je „překvapivě“ dobré zdokonalovat právě v těchto a příbuzných vlastnostech, trpasličímu bijci naopak zvedat staminu a sílu, doporovázenou pokročilými talenty v boji na blízko. A tak dál.

Trochu mi zatápíš

Drakensang každopádně vyžaduje u každého hráče delší dobu hájení. Nejen kvůli náloži vlastností, ale vůbec i celkově méně dokonalému interfacu. Ten by i ve druhém díle potřeboval facelift. Celý strom vlastností by měli autoři ještě více zpřehlednit a do dalších dílů nebo datadisků bych je chtěl přimět také ke zkvalitnění interfacové komunikace hry s člověkem. Ta také není úplně dobrá. Na co je třeba záznam dialogů, který se neustále promazává? Na co je questový deník, který nereaguje na vývoj okolností a není z něj patrné, zda je rozvětvený úkol plněn správně? Hra také občas nedokáže vysvětlit, proč se některé věci dějí. Zvláště ty divné věci. Například, když jedna postava zničehonic (ono to samozřejmě není zničehonic) ztratí kouzelné schopnosti a hráči ochuzenému o kontextovou nápovědu trvá třeba několik hodin, než problému přijde na kloub. To je špatně.

Drakensang je co se týče vývoje postavy tak složitý a interfacově kostrbatý, že vypadá skoro rozumně, že se jiné nadějně rozvětvující aspekty hry ve vývoji trochu přidusily, aby nebyl zmatek. I když je to ale ve výsledku stejně škoda. Hovořím třeba o hezké questové a konverzařní variabilitě, která však zůstala někde na půli cesty. Jde o schopnost postav nejen vybírat z konverzačních možností, ale hlavně mít na důležité situace vlastní názor a radit hlavnímu charakteru, jak by se měl zachovat. Vývojáři se prostě snažili najít pro některé úkoly vícero řešení a pro bezpočet dialogů vícero konverzačních kliček, což zní sice skvěle, ale málokdy to má praktický efekt. Dobře, když máte třeba vyřešit problém elfů s piráty, necháte si poradit ve věci tvrdého útoku, či bilaterálního vyjednávání a každá možnost vás na dobrou hodinu zavede úplně jiným směrem k úplně jiným questům. Avšak v jiných případech už je výsledek o mnoho chudší. Spíše neviditelný. Buď už je dopředu jasné, že obě naoko jiná řešení půjdou stejnou cestou, nebo se spojí po pár minutách. To samé platí pro rozhovory.

Drakensangu ale drobné chyby a nedokonalosti stejně na kráse neubírají. Vážně ne. Je totiž skvělou hrou, pakliže od ní člověk nevyžaduje přehnanou dokonalost. Ano, svět Drakensangu je třeba koridorový a stísněný. Ale na druhou stranu je překrásně pohádkově ztvárněný a snad až na obličeje postav i technologicky povedený… Ano, umělá inteligence občas hapruje. To když se třeba ve sneak módu přiblížím na metr k postavě a ona mě „nevidi“, protože jdu přikrčen. Ale mí společníci se zase naoplátku nikde nezasekávají a boj s nepřáteli je příjemně tuhý, vyžadujíc precizní taktiku… Ano, zvuk by mohl být bohatší. Kupříkladu vzdálenější NPC nejsou namluvena a povídají si pouze textově, takže quest u chlapa, co ruší noční klid, protože neslyšně řve na manželku, působí směšně. Jenže i beze zvuku je Drakensang rozhovorově na výši. Málokdy se mi v něm stalo, že bych nad primitivností nějaké konverzačky kroutil hlavou. Zkrátka, Drakensang má svoje chyby, ale je na něm vidět snaha autorů o řemeslnou kvalitu a lásku k žánru. Ty chyby vlastně dohromady skoro nic neznamenají.

 

 

 

 

Drakensang: The River Of Time
Windows icon PC

Verdikt

Kdo chce RPG starého střihu s hezkým příběhem a trochou té přístavní romantiky, Drakensang ho potěší. Vlastně by měl potěšit úplně všechny příznivce žánru, protože je to zkrátka nadprůměrný kousek.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz