Drakengard 2 (Drag-On Dragoon 2: Love Red, Ambivalence Black) Recenze Drakengard 2

Drakengard 2

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

12. 3. 2006 23:40 1
Reklama
Reklama

Jsou dva typy her. Jedny jsou takovým herním rautem, kde je od každého trochu a vy jen tak chodíte kolem stolů s talíři a tu si zobnete střílečky, tu se zakousnete do jízdy autem, tu ochutnáte kousek plížení... A pak jsou tu druhé hry, které se drží jednoho stylu tak pevně, jako topící se Davida Hasselhoffa.

První verze má jednu podstatnou výhodu – díky pestrosti nemusí být ani jedna složka perfektní. Vystačíte si se solidním nadprůměrem. Zato když vsadíte na jedinou kartu, musíte si být jistí, že je to srdcové eso. Existuje spousta her, kde to beze zbytku vyšlo – Black, God of War, Burnout... Jenže existuje ještě spoustovitější spousta her, kde tvůrci na téhle sázce prodělali kalhoty i s trenkami. Třeba Drakengard 2.

Na zemi i ve vzduchu

Podobně jako první díl, i tady se hra skládá ze dvou částí. V jedné letíte na drakovi a kydlíte všechno, co se kolem vás šustne... a v druhé jdete po vlastních a kydlíte všechno, co se kolem vás šustne vzduchem. Ten drak je přece jen zábavnější, hlavně proto, že můžete zaměřit víc protivníků najednou a nemusíte se s každým fackovat extra. S drakem můžete bojovat jak proti vzdušným grázlíkům, tak se snést nad bitevní pole a zahrát si na napalmový nálet. No... s tím napalmovým náletem to trochu přeháníme. V podstatě musíte grilovat taky každého pěšáka extra a tak je celá tahle věc zábavná jako kroužkování blech. Takže nakonec ještě rádi z draka seskočíte a pustíte se do sekání.

Sekání

Drakengard 2 je rytířská mlátička. A masivní. Zatímco v normálních hrách bojujete většinou tak proti čtyřem až pěti soupeřům, tady bojujete proti celým armádám zvícím populace Čínské lidové republiky. Zřejmě se tvůrci řídili známým „bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic“ a doufali, že divák bude tak oslněným počtem protivníků, že si ani nevšimne, že samy souboje nejsou zrovna žádný zázrak a že se vymlacování armád rychle mění v nudu. Zvlášť, když je jednotlivé bitky dost krotké a na nějaké cákance krve můžete rovnou zapomenout. Většinou do protivníka jednou seknete a on se rozplyne.

Jak už je v kraji zvykem, i tady máte různé údery – pro všední den i pro neděli, do slunce i do nepohody. A samozřejmě, že tyhle údery můžete kombinovat do údernějších komb... a samozřejmě, že se s tím, jak postupujete, učíte další a složitější chvaty (které stejně asi nepoužijete a budete soupeře mlátit zuřivým mačkáním jednoho tlačítka). A pokud by se vám chtělo, můžete si u toho i vyskočit. Úžasné.

Speciální sekání

O něco užitečnější je možnost použít jednou za čas speciální úder, kterým zlikvidujete všechny ty, co se na vás mačkají. Tenhle trik zvládá i váš dračí kámoš – což se hodí hlavně ve chvílích, kdy si na něj začne dovolovat nějaký ten přerostlejší šéfik. Jinak je to hlavně proto, abyste si trochu usnadnili tu úmornou práci, kterou máte s vyhlazováním nepřátelských vojáků a monster.

To se musí vašim protivníkům nechat – ty lidi jsou vyložený letargici. Člověk by řekl, že když se mezi ně vrhne chlápek s mečem, že je to probudí k nějaké aktivitě, že se na vás všichni hromadně vrhnou, ale to ne: „Hele, támhle je nějakej chlápek... a teď zabil Frantu... neměli bychom něco dělat?“ „Neukvapuj se, třeba se unaví a nechá toho sám. Jen klidně stůj a nikam se necpi.“ Někteří začnou reagovat teprve ve chvíli, kdy je začnete porcovat... a jiní ani tehdy ne.

Jedna, dvě

Možná jste hráli jedničku, možná jste o ní jen četli a možná (čistě teoreticky) se v souvislosti s dvojkou ptáte: co je nového? Děkujeme za optání, všichni jsme zdraví a máme se dobře. Čas se na nás nepodepsal... stejně jako Drakengardu. Jenže zatímco u nás je fajn, že jsme se časem nezměnili (hlavní zásluhu na tom má zdravá výživa založená na kombinaci dvou základních vitamínů: kofeinu a nikotinu), tak u Drakengardu to zas tak fajn není. V podstatě hra vypadá spíš jako remake jedničky než druhý díl. Jediné změny můžete najít v grafice. Zatímco u jedničky jste bojovali uprostřed placaté krajiny, pustější než poušť Gobi, abyste pak přešli do vybydlených místností, tak tady je krajina přece jen o něco členitější a občas něčím ozdobená... a i v místnostech se občas něco povaluje, něco co evidentně zapomněli odnést stěhováci. Ovšem jinak je všechno při starém. Žádné vymakanější souboje, žádný pestřejší herní systém, stejná monotónní zábava jako u jedničky.

Rutina nuda je

Celkový herní systém připomíná Dynasty Warriors, jen s tím rozdílem, že tam jste měli aspoň prvek strategie, museli jste uvažovat, na kterém místě hrací plochy zasáhnout. Tady na výběr nemáte a hrou se probíjíte jedním jediným povoleným způsobem. Takže vás brzy zaklíšťuje nuda – protože hra není o ničem jiném, než vybít všechny jednotky (přičemž vám bude dělat větší problémy jednotky najít, než je zlikvidovat) a jít zase dál, k dalším jednotkám. Před nudou vás nezachrání ani vylepšování svých hrdinů a ani fakt, že můžete během hry střídat postavy. I když mají různé zbraně, tak rozdíly mezi nejsou dost velké, aby dokázali vnést do hry nějaký nový nápad.

Ne, opravdu má recht staré varování, které tvrdí, že si nemáte začínat s draky. Můžou vás unudit k smrti.

Drakengard 2 (Drag-On Dragoon 2: Love Red, Ambivalence Black)
PlayStation icon PlayStation 2

Verdikt

Druhý díl se od prvního liší jen co se týče vizuální podoby. Jinak je jakoby jedničce z oka vypadl. A už jedničku jsme hráli s velkým přemáháním.

Co se nám líbí a nelíbí?

Řemeslně je to slušně zvládnutá záležitost, nejsou tu žádné vyložené chyby. Slušná zvuková stopa, klasický japonský příběh a proti jedničce se zlepšila i grafika.
Naprosto průměrná mlátička, která kvalitu nahrazuje kvantitou - a to až tak velkou, že vás to otráví dřív, než projdete prvním bojovým polem.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz